Ženy, emancipace a pozitivní diskriminace

Vracím se ke komentáři o "irelevantních ženách", tentokrát ještě vážněji a důrazněji.

Musím se k tomu vrátit, protože se mi zdá, že problém zůstal nepochopen. Ženská emancipace je vážné téma. Bagatelizovat emancipaci jako snahu žen vyrovnat se mužům zavání mužským šovinismem, ve kterém stírání rozdílů mezi pohlavími vypadá tak, že se žena snaží dosáhnout mužské úrovně a muž se nad ní milosrdně sklání a občas si hraje na "přecitlivělého", aby jí udělal radost.

Můžete mít negativní postoj k celým gender studiím (včetně gender lingvistiky), ale faktem zůstává, že tento svět je světem mužů. Nemůžu se smířit s tím, že je toto podceňováno nebo zesměšňováno. Přečtete si příspěvek na téma, zda mají ženy právo na nepřechýlená příjmení, a řeknete si: Jéé, jejich starosti bych měl mít... Nechtějte. Situace je vážná. Mimochodem, muži - přijde vám zcela a naprosto v pořádku, že žena při sňatku ztratí své příjmení a převezme vaše?

Říkal jsem si: pozitivní diskriminace je totální nesmysl. Ale změnil jsem názor. Například politika - doména mužů. Objeví se politička, jenomže na mužském hřišti musí hrát podle mužských pravidel. Stane se snad žena emancipovanou tím, že si začne hrát na muže? Ženy do politiky nejdou, protože ženská politika by vypadala jinak.

Pozitivní diskriminace by dokázala nastartovat proces skutečné změny. Když bude ve dvousetčlenné poslanecké sněmovně sto žen, nemusí se přizpůsobovat, nedojde k asimilaci. Tím neříkám, že se vstupem žen se politika změní z nechutného svinstva na báječný pamlsek. Možná bude jen nechutná jiným způsobem, kdoví.

Jenomže žena ve vysoké politice, žena na ředitelském místě, to je přece kariéristka, mužatka, která by se ani o rodinu nedokázala postarat, že. Jenom si snaží dokázat, že je stejně dobrá jako všichni ti muži okolo. Až budete příště vykládat vtip o tom, jak je třeba manželce zkrátit řetěz, zpomalte a zauvažujte, jestli náhodou něco není špatně. Hodně špatně.