Nepřítel On My Mind

Cestou do práce si broukám Georgia On My Mind, na cédéčku vypálený nový senzační článek, který hodlám hned zveřejnit... a všechno je jinak!

Článek z cédéčka nedostanu, takže si mé řidičské schopnosti užijete až dnes po obědě. Mezitím jsem si přečetl MiMa, který proti mě sice nic nemá, ale považuje mě za vypšchlého, laciného, dechu docházejícího, zneužívajícího, křičejícího a chabého.

Zcela mylně se domnívá, že svého nepřítele jsem stvořil proto, abych si zvednul návštěvnost svého blogu. To je skutečně chabá a laciná úvaha. Jak už mi tak dochází dech, ani nejsem schopen prohlédnout tu implikaci, která by mi měla přivážet čtenáře (autobusy posíláme do Kladna, Mostu a Uherského Hradiště).

Zájem čtenářů mě pochopitelně nesmírně těší. Prastarým pohanským tancem vítám každý komentář, každého hlasujícího v anketě. Ale že bych si vymyslel tak vážnou věc, jako je osobní nepřítel, z toho mě prosím nepodezřívejte. Mám v zásobě několik mnohem fikanějších triků, jak přitáhnout čtenáře (zatím však není třeba jich využívat).

Nepodezřívám MiMa, že o mně píše kvůli tomu, aby si zvednul návštěvnost. Píše si pro radost, píše o tom, co ho zajímá, co se mu líbí, co jej trápí, co jej štve... Jako já. Jako snad všichni.