Potřebuji mít pověstný klub, do kterého nebudu chodit. Potřebuji mít člověka, se kterým budu v totálním rozporu. Abych věděl, kdo jsem, potřebuji vědět, kdo nejsem. Mít možnost se distancovat. Zanadávat si. Znechuceně se odvrátit.
A české blogy mi to nechtěly poskytnout. Jistě, občas se někde vyskytl článek, který bych užuž mohl brát v potaz, ale nebyl to celý blog, nebyl to pisatelův životní postoj, se kterým bych se mohl tvrdě neztotožnit. Ale teď už ho mám, dotyčný blog vyzrál, vyloupl se ze skořápky a já vím, že se s dotyčným autorem chci setkat nanejvýš proto, abych jej mohl ignorovat, abych se k němu mohl neznat. Že se s ním tedy setkat nechci.
Však kdybych s ním přeci jen navázal rozhovor, řekl bych mu: Pane, váš život není mým životem, ostře nesouhlasím s vašimi názory, ať už se týkají čehokoliv, jste mi cizí a pohrdám vámi.
Konečně tedy!
