První sníh

Než si v hlavě důkladně poskládám ten zásadní a vážný článek, jímž hodlám zakončit tento blog, mám pro vás poetickou zprávu.

Topení v autě začne hřát přibližně v tu dobu, kdy už v práci hledám místo k zaparkování, takže se celou cestu klepu zimou. A dnes byla ta zima krutější než dřív. Byla tak krutá, že ji musel zjemnit sníh.

Nečekejte snad, že se brodím závějemi. Do Ženevy sníh nikdy nedorazí, na to je zdejší jezero příliš silné, a navíc je podporováno jakýmisi teplými proudy vzduchu (já to neumím tak pěkně vysvětlit, ale meteorologové jistě vědí, o co jde - máme tady takový vzdušný Golfský proud).

Ale na obzoru jsou zasněžené hory! Můžu popadnout lyže a za patnáct minut být na sjezdovce. Místní sportovci si každé ráno sjedou jednou dvakrát nějakou menší sjezdovku a pak jdou do práce.

Ale já ne. Nemám totiž lyže. Takže musím co nejrychleji vyrazit do obchodu a koupit - ale co? Lyže? Snowboard? Bigfooty?