Previously on Čmelák.
Mířil do záhuby. Leč nezahynul.
Těžko říct, co to způsobilo. Snad jen to doolittlovské štěstíčko, snad že Damien došlo, že nemá pokryté všechny únikové cesty, snad pomohlo moje usilovné bzučení, kterým jsem se snažil obě kočky zmást a zároveň vyslat čmelákovi tajný kódový signál.
Bzz bzz, lítal jsem kolem koček.
Damien se na mě opovržlivě podívala - tak velcí čmeláci nejsou!
A ta chvilka nepozornosti stačila, aby čmelák mohl dopochodovat na kraj krabice, a odtamtud už vyletět do volného prostoru, vzhůru, výš, ke slunci...
Au - strop. Někteří čmeláčci jsou nepoučitelní.
A opět - snad ze zoufalství, snad ze žalu - k tomu špatnému oknu.
Prudký start z jednoho metru, křup, srážka s oknem, pád, během pádu se vzpamatovat, zpět na startovní pozici, s větším rozběhem, start ze dvou metrů, křup, srážka s oknem, větší pád, během pádu se vzpamatovat...
Křup, křup, křup. Bral to už ze tří metrů a padal téměř k zemi, než se mi jej podařilo synchronizovaným máváním a výkřiky pootočit k tomu správnému oknu.
Tu ho máme.

Není tam moc vidět, protože se vám snažím ukázat něco jiného. Chiméru, odraz ve skle. Toto okno sice vede ke svobodě, ale bezpečno tu není. Ludwig už nemá doširoka otevřené oči, naopak - už totiž nehledá kořist, už loví.
A loví ve třech pětadvacetinách sekundy. Nejdřív zamává tlapkou.

Pak ji nátáhne dopředu.

A pak - připomínám, že jsme v čase T + 0,12 s - udeří.

Ti krvelační z vás si jistě rádi prohlédnou video. Ale co bylo dál?
Přežil čmelák?
Připomeňte si, jak Ludwig loví. Pro zábavu, chce si hrát. Nechce tu létající havěť zabít a sežrat hned. Jenom pomačkat křídla, utrhnout nohu. Aby ještě lezla, aby se potácela po zemi. Aby ještě bylo na co útočit.
To čekalo čmeláka, který z posledních sil znovu vzlétl k oknu, už značně paralyzovaný. A že už tedy sebou tolik nešil, podařilo se mi jej vystrčit ven z okna. Vyletěl do volného prostoru, vzhůru, výš, ke slunci...
Kdo ví, co tam nahoře vlastně je.
Jo a Ludwig se mnou teď nemluví.