Chodím na francouzštinu

Přihlásil jsem se do kurzu: šest hodin týdně by mě mělo dostatečně vycvičit.

Ve skupině je nás asi dvanáct, ke slovu se zatím moc nedostaneme (ostatně, co bychom si asi tak říkali, zatím neumíme ani klasickou francouzskou větu Klobouk mého strýčka je větší než zahrada mé tetičky).

Zároveň s francouzštinou se učím i urdu a punjabi (jak se těmto řečem říká česky?), chodí tam totiž jeden upovídaný a snaživý Pákistánec, který má na každou poučku o francouzštině připravenou ještě lepší poučku o tom, že u nich se to řekne jinak. No a to je zajímavé, pančelko, že u nás - začíná vždycky a přízvukem mi připomíná Felixe Holzmanna.

Učit se francouzsky v angličtině má jisté kouzlo. Člověk se třeba dozví, že francouzské -ant odpovídá anglickému -ing. Nejhorší jsou ale věci, které v angličtině vůbec neexistují. Představte si, že ve francouzštině se slovesa časují! Ba co víc, dokonce budeme mluvit o první, druhé a třetí osobě čísla jednotného a množného. Na to si asi nikdy nezvyknu.

Nebo tu a vous! Tu můžete použít pro jednu osobu, kterou důvěrně znáte (no nemusí to být zas až tak důvěrně), zatímco vous se používá pro jednu osobu, kterou neznáte, nebo pro více osob najednou, a to i když je (důvěrně) znáte!

To je komplikované, co - vydechla naše učitelka a pak se zarazila - ale možná to v některých jazycích máte podobně, ne? A my, Češi, Poláci, Rusové, Rakušani, Dánové, Švédové, Černohorci a Maďaři, jsme přikývli.

No a to je zajímavé, pančelko, že u nás...