O jídle

Pořád bych jenom nakupoval jídlo, až by se mi nevešlo do ledničky a musel bych si koupit větší, pak bych to všechno povařil, uvařil, zavařil, osmažil, usmažil, podusil, opekl, zapekl, připekl - a nakonec pochopitelně snědl.

Jel jsem si v pátek koupit mléko, kterého teď mám velkou spotřebu (piju totiž GSM - gin, sugar, milk), zaplatil jsem 65 franků a mléko jsem nekoupil, protože než jsem k němu došel, už se mi nevešlo do košíku.

V sobotu jsem tedy jel pro mléko znovu, tentokrát do obchodu, kde je mléko hned u vchodu. Tentokrát mě celá sranda vyšla na pouhých 45 franků.

Kromě mléka jsem si udělal zásobu masa. Mám dva půlkilové filety z nilského okouna, kilo kuřecích řízků a kilo vepřových kotlet. To se zase přežeru a budu tlustej!

Ověřený (totiž včerejší) recept: Uvařte brambory nakrájené na plátky, uvařte květák rozebraný na malé růžičky. Do malého pekáčku to házejte po vrstvách, navrch dejte zrající kozí sýr a zalijte kysanou smetanou s trochou mléka (je-li smetana příliš hustá) a šup s tím do trouby. Cibuli najemno pokrájejte a vhoďte ji do pánve se včerejším olejem. Filet z nilského okouna opláchněte, osušte, osolte a zvesela s ním na pánev s cibulí. Tvařte se, že se tam jako vejde. Z větvičky rozmarýnu otrhejte listí a okouna jím posypte. Z obou stran pečlivě opečte, brambory s květákem už by mohly být zapečené, takže je vytáhněte z trouby. Jídlo na dva dny.

Je asi jasné, že řízky i kotlety putovaly do mrazáku. Budu mít co dělat s rybou. Naštěstí rybám chinin nevadí. Koupil jsem krabí maso v konzervě. Velmi chutné! Rozemleté zbytky tresek pomalované červeným potravinářským barvivem se s tím nedají srovnat.

Taky jsem otevřel Fundovu marmeládu. Funda je dřevorubec žijící kdesi v lesích, jen výjimečně se objevující v civilizaci (tj. někde v hospodě). Nedávno si koupil lesní hrad Hauenštejn, opravil jej a teď už v něm bydlí. Oprava: Hrad koupil jeho věrný přítel, Funda zastává pozici multifunkčního kastelána a ochranky. Před mým odjezdem mi věnoval vlastnoručně zhotovenou jahodovou marmeládu, která je skutečně zcela výtečná a naprosto nedostižná. Kdo umí, ten umí.

Já třeba už umím koupit vánočku. Koupil jsem první vánočku - a byla slaná! Za čas jsem opět dostal chuť na vánočku, vidím vánočku s rozinkama - a zase byla slaná! Měla jen dvě rozinky na sobě jako nějaká obludka s očíčkama. Ale potřetí už jsem se nespletl: lehce posypaná plátky mandlí, přece nemůže být slaná... Ochutnal jsem - nebyla. To bude snídaně! Z radosti jsem celou slaďoučkou vánočku snědl hned po večeři.

Nilský okoun - dokud jsem jej nekoupil, nevěděl jsem, že něco takového existuje. Z webu jsem ale zjistil, že:
- taková ryba skutečně žije v Nilu
- může vážit až 100 kg, a měřit skoro dva metry
A že je velmi chutný, to jsem zjistil na vlastní buňky.