Jsem nákupní maniak

Přiznávám se. Koupím všechno, na co dosáhnu.

Abych nepohořel, vedu si pro začátek přesné finanční záznamy. V úterý jsem si koupil 240 g Camembertu za jedno euro a jeden cent. V pátek víno za čtyři eura a devadesát pět centů. A tak podobně.

Jídlo zatím nakupuju ve Francii. Ne že by to bylo až tak lacinější, ale z práce to mám blíž. Zatím si kupuju jenom ty sýry, vína, mléka, džusy, chleby, ovoce a takové ty drobnosti, ale dneska bych si mohl koupit už něco pořádného, třeba Nutellu.

Pro všechno ostatní musím do Ženevy. Je tam Carrefour a hlavně Balexert. V Balexertu je asi 200 obchodů a už jsem se v něm během jedné hodiny dvakrát ztratil. Nejobtížnější je najít správný východ. Východů je několik, a protože se ne předpokládá, že by nějaký blázen byl v Balexertu nakupovat bez auta, vždycky se vynořím v některém parkovacím patře plném aut a únikový východ mě zase dovede dovnitř...

Prší a mám v botě díru. Zespoda. Takže jsem se plácnul přes kapsu a šel si koupit boty. Do Centre Commercial de Meyrin, abych se neztratil. Mrká tu na mě Baťa, ale nejsem trouba, abych si kupoval botky u Baťi. Nakonec jsem si pořídil moc pěkné italské za pouhých 70 franků!

A vůbec jsem zjistil, že jsem se před cestou nestačil moc vybavit. Takže jsem si musel koupit takové vymoženosti jako pásek, abych měl čím koho seřezat, kdyby bylo za co, vodu po holení, rychlovarnou konvici a nějaká ta cédéčka. Cédéčka jsou tu sice drahá, ale když je nějaké ve slevě za pět franků, no to by byl hřích, nechat to tam ležet. Už jich mám jedenáct. Některá jsou sice za 10 franků, ale stejně.

Voda po holení mi dělá největší starosti. Moje oblíbená značka se tu totiž vůbec nevyskytuje. Překousávám si dolní ret a kupuju Niveu.

Ještě si musím koupit nový počítač, DVD přehrávač, auto... a tím už bych snad mohl začít žít ve velkoměstě.

Pokud bych všechno přepočítával přes kurz (1:20), je tu spousta velmi drahých věcí. Některé jsou ale stejně drahé jako v Čechách. Třeba auta, elektronika (tak je dokonce levnější), kočičí žrádlo, boty a tak. Vzhledem k místní kupní síle jsou všechny tyhle věci neuvěřitelně levné. Já tu uplatňuju kurz 1:10, protože se to dobře počítá a občas to i vychází.

Že tu i ty největší obchody zavírají už v sedm večer, to jsem schopný pochopit. Prodavači jsou taky lidi. Ale proč je tu tak malý výběr zboží? Nemají tu mojí oblíbenou kávu Jacobs Ebony! Kdyby neměli kávu Dadák (jako že nemají), neřeknu ani ň, ale Jacobs! A co je horší, v celé Ženevě je nemožné sehnat tonic Kinley. Coca-Cola, Fanta, Sprite, to všechno tu je, ale Kinley nemají ani u McDonalda. A tak v této evidentně zaostalé zemi popíjím samotný gin...