Do Ženevy, do Ženevy?
Někdy mám pocit, že jsou všechny ty oslavy jen kvůli mně.
Šest set padesát let Univerzity Karlovy jsem oslavil, padesát let její Matematicko-fyzikální fakulty taktéž (děkan tehdy objednal na oslavu moc pěknou povodeň), a teď - padesát let Cernu!
Všechno to tu juchá a raduje se. Nechcete se radovat i vy?
Zpáteční letenka do Ženevy už nestojí ani pět tisíc, 16. října tu máme otevřený den s padesáti různými aktivitami. A té další, stoleté oslavy, už se stejně nedožijete.
Pochopitelně kromě Hanky.
Měsíc černošských článek
Pražská obec bloggerská vyhlašuje říjen měsícem černošškých článek.
Žena je negrem tohoto světa, pravil kdysi známý levičák J. L. (40). MČČ bude měsícem oslavujícím ženy, černošky obzvláště. Během října se také mění rod slova článek na ženský.
Nejlepší články bydou vyhodnoceny a jejich autorky získají, kromě již tradičního Uznání pražské obce bloggerské, i věcnou cenu.
Žena je negrem tohoto světa, pravil kdysi známý levičák J. L. (40). MČČ bude měsícem oslavujícím ženy, černošky obzvláště. Během října se také mění rod slova článek na ženský.
Nejlepší články bydou vyhodnoceny a jejich autorky získají, kromě již tradičního Uznání pražské obce bloggerské, i věcnou cenu.
výbor POB
S hlavou v zadku
Je to zvláštní, to nutkání psát o stejných osobách!
O muži s koženou brašnou! O muži s čepičkou!
Napsal totiž text písně, kde jakási žena tančí s hlavou v zadku. Furt mi to bylo divný a teď už znám pravdu!
Kéž by mě přitiskla na bujná prsa
ta, která s hlavou vzad tu nejlíp trsá.
O muži s koženou brašnou! O muži s čepičkou!
Napsal totiž text písně, kde jakási žena tančí s hlavou v zadku. Furt mi to bylo divný a teď už znám pravdu!
Kéž by mě přitiskla na bujná prsa
ta, která s hlavou vzad tu nejlíp trsá.
Dérs nou byznys lajk šou byznys
Tajemný východ volá... a já odpovídám... a odpověď rezonuje, rezonuje.... Brno, Brno, Brno!
Našel jsem si tam nějaký hotýlek, tisícovku za noc chtějí. Projdu se po městě, podpořím přestěhování vlakového nádraží do Frýdku-Pístku, no však to znáte. Co taky člověk může dělat v Brně jiného.
Našel jsem si tam nějaký hotýlek, tisícovku za noc chtějí. Projdu se po městě, podpořím přestěhování vlakového nádraží do Frýdku-Pístku, no však to znáte. Co taky člověk může dělat v Brně jiného.
Kvalitní recept s vejci
Co potřebujeme: Tak především vejce. Jinak by naše večeře byla opravdu chudá.
Naučím vás, jak dělat nejlepší míchaná smažená vajíčka (jak se to vlastně správně jmenuje?) na světě.
Nebudu vám kecat do toho, jestli je smažíte na oleji či na másle, jestli přidáváte cibulku, jestli solíte - to je úplně jedno.
Důležité je, že na pánev nehodíte celá vejce, ale pouze bílky. Ty řádně usmažíte a ještě řádněji zamícháte, a až poté na ně nalejete žloutky a necháte je jenom prohřát, musí zůstat tekuté!
Toť vše, je to geniální, jednoduché a lahodné. K vajíčkům servírujeme čerstvý chléb, vlašské ořechy a gin&tonic, a při jídle si pobrukujeme známou píseň.
Tluče bubeníček,
tluče na buben.
A svolává hochy,
hoši, pojďte ven.
Zahrajem si na vojáky,
máme flinty a bodáky.
Hola, hola, hej,
nikdo nemeškej!
Naučím vás, jak dělat nejlepší míchaná smažená vajíčka (jak se to vlastně správně jmenuje?) na světě.
Nebudu vám kecat do toho, jestli je smažíte na oleji či na másle, jestli přidáváte cibulku, jestli solíte - to je úplně jedno.
Důležité je, že na pánev nehodíte celá vejce, ale pouze bílky. Ty řádně usmažíte a ještě řádněji zamícháte, a až poté na ně nalejete žloutky a necháte je jenom prohřát, musí zůstat tekuté!
Toť vše, je to geniální, jednoduché a lahodné. K vajíčkům servírujeme čerstvý chléb, vlašské ořechy a gin&tonic, a při jídle si pobrukujeme známou píseň.
Tluče bubeníček,
tluče na buben.
A svolává hochy,
hoši, pojďte ven.
Zahrajem si na vojáky,
máme flinty a bodáky.
Hola, hola, hej,
nikdo nemeškej!
Marmeláda: EU - já 1:0 (po poločase)
Přesně půl roku trvalo evropskému direktorátu pro překlad, než vyřešil kauzu marmeláda. A podařilo se mu to vskutku brilantně.
Marmeláda útočí
A ještě jednou k evropské marmeládě
MF Marmeláda
Marmeláda útočí: Impérium vrací úder
Pochopitelně jsem musel opět urgovat. Čekal jsem, že se autor oné marmeládové směrnice ztratil nebo má výpadky paměti... kde by se vzalo!
Odpověď byla velmi stručná: Vážený pane, obávám se, že už na DGT-IGA nepracuji. S pozdravem...
To je chytré! Byla převelena jinam, rozpracované kauzy si vzala omylem s sebou, něco se ztratilo při stěhování, však to znáte...
Ale trochu mě to mátlo: Proč byla převelena tak výkonná dáma, která dokázala šest měsíců mlžit a vzdorovat mému dotazu? A pak jsem pochopil - ona byla přesunuta na helpdesk! To je skutečně až baldrickovsky vychytralé...
Ale mé obavy ze ztráty marmeládové složky se nenaplnily. Nový tým pracuje pilně a po krátkém čase mi přišla konečná odpověď:
Vážený pane,
děkujeme za Vaši zprávu a omlouváme se, že jsme Vás nekontaktovali dříve. Po důkladném prozkoumání celé záležitosti jsme došli k názoru, že jde spíše o otázku definic názvů produktů než o jazykový problém. Proto Vám doporučujeme obrátit se na Ředitelství EU pro zemědělství. Je též nutné mít na paměti, že sejedná o direktivu Evropské komise, a je to tedy EK, kdo má v užité terminologii poslední slovo.
S pozdravem...
Já vůl! Urguji špatně přeložené slovo u překladatelů! To mě mohlo napadnout hned, že mám jít k zemědělcům.
No dobře, milánkové, já se jen tak nevzdám. Velevážený pan europoslanec Zahradil se sice nenamáhal s odpovědí, takže jsem v tom pořád sám, ale teď zahájím emailový útok na dvou frontách: u zemědělců a na Komisi.
Lux mi pomáhej! Do roka a do dne! S ovocnou směsí zúčtujeme!
Muž s bruslemi
Po městě bloudí tajemný muž s bruslemi. Čeho si žádá?
Pilníčkem na nehty doladil hrany svých bruslí a vyrazil na stadion. Neboť zimní bruslení začíná! Každou čtvrteční noc možno po stadionu kroužit!
Leč - tma. Jako by snad zavřeno i bylo. Smutně si kráčí náš hrdina domů, kopeček vyšlapuje. Doma ještě jednou zádumčivě letáček zkoumá.
Aha, aha! Každou páteční noc! Tak je to tedy.
Pátek. Jediný potencionální návštěvník stadionu marně se přetahuje se vstupními dveřmi. Potenci je třeba vybít jinde. A tak opět smutek, opět kopeček. Doma zádumčivě.
Aha, aha! Až od 9. října, nikoli od září! Tak je to tedy.
Co ale s načatými bruslemi?
Žádná slova Modesta Iljiče Čajkovského se mi tu sem nehodí, a tak sáhnu do obvyklé přihrádky.
Charles Bacon řekl: Kdo ve tmě bloudí, nezabloudí.
Sám tomu nerozumím.
Pilníčkem na nehty doladil hrany svých bruslí a vyrazil na stadion. Neboť zimní bruslení začíná! Každou čtvrteční noc možno po stadionu kroužit!
Leč - tma. Jako by snad zavřeno i bylo. Smutně si kráčí náš hrdina domů, kopeček vyšlapuje. Doma ještě jednou zádumčivě letáček zkoumá.
Aha, aha! Každou páteční noc! Tak je to tedy.
Pátek. Jediný potencionální návštěvník stadionu marně se přetahuje se vstupními dveřmi. Potenci je třeba vybít jinde. A tak opět smutek, opět kopeček. Doma zádumčivě.
Aha, aha! Až od 9. října, nikoli od září! Tak je to tedy.
Co ale s načatými bruslemi?
Žádná slova Modesta Iljiče Čajkovského se mi tu sem nehodí, a tak sáhnu do obvyklé přihrádky.
Charles Bacon řekl: Kdo ve tmě bloudí, nezabloudí.
Sám tomu nerozumím.
Jak má vypadat správný zvířecí pas
Není nad krásu unijních nařízení...
Tak tedy, všechno je v nařízení. Jmenuje se
Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května
2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS.
V Kapitole I, článku 3 tohoto nařízení se praví:
Pro účely tohoto nařízení se "pasem" rozumí jakýkoliv doklad, který umožňuje
jasnou identifikaci zvířete v zájmovém chovu, obsahuje údaje umožňující
kontrolu statusu zvířete s ohledem na toto nařízením a je vypracován v
souladu s druhým pododstavcem článku 17.
Pojďme na článek 17. Jeho druhý pododstavec je:
Vzory pasů, jež musejí doprovázet převážená zvířata
druhů uvedených v částech A a B přílohy I, se vypracují postupem podle
čl. 24 odst. 2.
Ha, článek 17 byl jenom pointer! Tak nic, copak asi je ve druhém odstavci článku 24? Toto:
Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s přihlédnutím k článku 8 uvedeného rozhodnutí.
Pokud se snad domníváte, že rozhodnutí 1999/468/ES je rozhodnutí týkající se zvířecích pasů, hluboce se mýlíte. Jde o rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi. (Mimochodem, zkuste si jen tak ze cviku zkusit tento dokument najít na webu EU za předpokladu, že znáte pouze jeho číslo. Lahůdka.)
Závěr: Pasem se rozumí jakýkoliv doklad, který je vypracován v souladu s regulativním postupem Evropské komise a jejich výborů, s přihlédnutím k nepřekročení prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu.
A nakopat do řiti byste nechtěli?
Tak tedy, všechno je v nařízení. Jmenuje se
Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 998/2003/ES ze dne 26. května
2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu a o změně směrnice Rady 92/65/EHS.
V Kapitole I, článku 3 tohoto nařízení se praví:
Pro účely tohoto nařízení se "pasem" rozumí jakýkoliv doklad, který umožňuje
jasnou identifikaci zvířete v zájmovém chovu, obsahuje údaje umožňující
kontrolu statusu zvířete s ohledem na toto nařízením a je vypracován v
souladu s druhým pododstavcem článku 17.
Pojďme na článek 17. Jeho druhý pododstavec je:
Vzory pasů, jež musejí doprovázet převážená zvířata
druhů uvedených v částech A a B přílohy I, se vypracují postupem podle
čl. 24 odst. 2.
Ha, článek 17 byl jenom pointer! Tak nic, copak asi je ve druhém odstavci článku 24? Toto:
Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s přihlédnutím k článku 8 uvedeného rozhodnutí.
Pokud se snad domníváte, že rozhodnutí 1999/468/ES je rozhodnutí týkající se zvířecích pasů, hluboce se mýlíte. Jde o rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi. (Mimochodem, zkuste si jen tak ze cviku zkusit tento dokument najít na webu EU za předpokladu, že znáte pouze jeho číslo. Lahůdka.)
Závěr: Pasem se rozumí jakýkoliv doklad, který je vypracován v souladu s regulativním postupem Evropské komise a jejich výborů, s přihlédnutím k nepřekročení prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu.
A nakopat do řiti byste nechtěli?
Čip
Není to úplně bezbolestná procedura, přiznala doktorka a vytáhla jehlu o průměru několika milimetrů. Koňská injekce!
Z toho jsem měl vždycky strach. Když nás souška Tamchinová vedla školní chodbou ke školnímu lékaři a proti nám šli o mnoho let starší osmáci, vzájemně se podpírali, skučeli, vzlykali a ukazovali, jak velké jehly do nich byly vbodávány. Hrdinou třídy pak byl Jindra Červenka, který inkriminovaný vpich jehlou do zadku vůbec necítil a uraženě se dožadoval dalšího.
Taková pistolka, víte, ukazovala mi doktorka, a ta to tam pěkně vstřelí. Takhle si ho chytněte, ať mi nic neudělá, ono to opravdu bolí.
Odstínil jsem Ludwigovu hlavu od pistolky, doktorka ho popadla za kůži, zabodla jehlu a zmáčkla spoušť.
Prásk. Čip pod kůží a Ludwig apaticky zívá. Je to takový druhý Červenka.
Tak mi tu teď běháš, Ludwigu, s čipem, který tě opravňuje k volnému pohybu na území Evropské unie, a mě k tomu napadají jen slova jednoho klasika.
Sivodňa ty, a zavtra ja.
Z toho jsem měl vždycky strach. Když nás souška Tamchinová vedla školní chodbou ke školnímu lékaři a proti nám šli o mnoho let starší osmáci, vzájemně se podpírali, skučeli, vzlykali a ukazovali, jak velké jehly do nich byly vbodávány. Hrdinou třídy pak byl Jindra Červenka, který inkriminovaný vpich jehlou do zadku vůbec necítil a uraženě se dožadoval dalšího.
Taková pistolka, víte, ukazovala mi doktorka, a ta to tam pěkně vstřelí. Takhle si ho chytněte, ať mi nic neudělá, ono to opravdu bolí.
Odstínil jsem Ludwigovu hlavu od pistolky, doktorka ho popadla za kůži, zabodla jehlu a zmáčkla spoušť.
Prásk. Čip pod kůží a Ludwig apaticky zívá. Je to takový druhý Červenka.
Tak mi tu teď běháš, Ludwigu, s čipem, který tě opravňuje k volnému pohybu na území Evropské unie, a mě k tomu napadají jen slova jednoho klasika.
Sivodňa ty, a zavtra ja.
Jihočeské matky: Vždy připraveny!
Po loňském globálním úspěchu s lokálními nedostatky organizace neusnula na vavřínech! Děti už dostaly co proto, letos se matky obrací na sportovce!
Pamatujete?
Jihočeské matky dětem + flashmob!
Jihočeské matky! Chceme víc časopisů!
Občanská společnost se rozbila!
Jihočeské matky dětem: Kdy, kde, jak
Jihočeské matky dětem: Další upřesnění
Píšou nám z Dona Giovanniho
Jihočeské matky: Do akce!
Jihočeské matky dětem: Referáty
Jihočeské matky sportovcům, toť téma letošních předvánoc. Matky uspořádají v Praze všedřepíkářský slet!
Neleň a přidej se i ty!
Korupce? Ve fotbale? No neblázněte!
To mi tedy nejde do hlavy. To, že rozhodčí dostane peníze za to, aby pískal stranně (opak nestranně), je korupce? A proč?
Asi mi tu něco uniká. Něco, co by mi mohl některý z mých bystřejších čtenářů dovysvětlit.
Korupce přece má své místo v oblasti státo-veřejné, ne? Úplatek může dostat ministr, úředník na stavebním úřadě, dopravní policista a jiné nekalé existence. Ale rozhodčí? Kdo to je?
Copak je fotbal nějakou věcí obecného zájmu? Já myslel, že je to komerční, soukromá aktivita. Nebo jsou rozhodčí a fotbalové kluby státní? Je korupcí, když přeplatím zasloužilého zpěváka, aby přijel zpívat do města Y místo původního města X?
Ne že by to snad celé bylo kalé, třicetníky se jistě na daňových přiznáních neobjevily, ale co je komu do toho, kdo chodí do bordelu za čí peníze?
Dokud nejsou otrenkovaní chlapci s píšťalkou veřejnými činiteli, nedělal bych z toho takový humbuk. Pravidla sportu se holt vyvíjejí.
Asi mi tu něco uniká. Něco, co by mi mohl některý z mých bystřejších čtenářů dovysvětlit.
Korupce přece má své místo v oblasti státo-veřejné, ne? Úplatek může dostat ministr, úředník na stavebním úřadě, dopravní policista a jiné nekalé existence. Ale rozhodčí? Kdo to je?
Copak je fotbal nějakou věcí obecného zájmu? Já myslel, že je to komerční, soukromá aktivita. Nebo jsou rozhodčí a fotbalové kluby státní? Je korupcí, když přeplatím zasloužilého zpěváka, aby přijel zpívat do města Y místo původního města X?
Ne že by to snad celé bylo kalé, třicetníky se jistě na daňových přiznáních neobjevily, ale co je komu do toho, kdo chodí do bordelu za čí peníze?
Dokud nejsou otrenkovaní chlapci s píšťalkou veřejnými činiteli, nedělal bych z toho takový humbuk. Pravidla sportu se holt vyvíjejí.
Mám hlad!
Tedy měl jsem. To ta stvůra! Nestvůra? Mučila mne hladem! Malý/á čtenář/ka!
Že se mi nějakým tím zázrakem podařilo ušetřit 12 tisíc, to už víte.
Že už jsem je utratil, to se teprve dozvídáte. To bylo tak...
V sobotu jsem čile vstal, slušně se oděl, do města vyrazil. Něco těch cédéček jsem starostlivě nakoupil, neboť co jsem si koupil nový nábytek, zela v něm něpěkná dira, kterou jsem takto úspěšně zamaskoval.
A pak už to šlo raz dva. Nové kalhoty potřeboval jsem jak, inu, jak kalhoty, abych s holým zadkem nechodil. A džínám už je konec, jsem slušný chlapec!
O tu bundu jsem zavadil čistě náhodou. Ale že měla takovou roztomilou kapucku a že jí bylo v obchodě tak smutno... musel jsem ji vzít k sobě. Hnisavých oček neměla.
A vlněných obleků je třeba, to je neoddiskutovatelné. Navíc jsem si už dlouho přál oblek s mafiánským proužkem.
Zdalipak mi na to všechno ta ušetřená suma vystačila? Řeknu vám, (pojďte blíž), ani se neptejte!
Ale že bych se snad kvůli tomu stal žebrákem, co ani na umolousané sousto nemá, to ne. Můj hladový příběh je jiný. Zašel jsem totiž ještě do knihkupectví a zakoupil sobě knihu The Da Vinci Code. Byl bych si ji nekoupil, kdyby o ní Malý čtenář nenapsal: Je o půl ždibce méně debilní, než online chvalozpěvy na ni... naznačují.
A měl pravdu. Čte se dobře a voní hezky. Jenom ta angličtina... pět set stránek jsem přelouskal za 14 hodin, a kdo si myslí, že to byly hodiny v kuse, že na to padla celá neděle, že jsem nestačil nic sníst a že mě potom bolela hlava, má recht a může si dneska udělat dřepík navíc.
Že se mi nějakým tím zázrakem podařilo ušetřit 12 tisíc, to už víte.
Že už jsem je utratil, to se teprve dozvídáte. To bylo tak...
V sobotu jsem čile vstal, slušně se oděl, do města vyrazil. Něco těch cédéček jsem starostlivě nakoupil, neboť co jsem si koupil nový nábytek, zela v něm něpěkná dira, kterou jsem takto úspěšně zamaskoval.
A pak už to šlo raz dva. Nové kalhoty potřeboval jsem jak, inu, jak kalhoty, abych s holým zadkem nechodil. A džínám už je konec, jsem slušný chlapec!
O tu bundu jsem zavadil čistě náhodou. Ale že měla takovou roztomilou kapucku a že jí bylo v obchodě tak smutno... musel jsem ji vzít k sobě. Hnisavých oček neměla.
A vlněných obleků je třeba, to je neoddiskutovatelné. Navíc jsem si už dlouho přál oblek s mafiánským proužkem.
Zdalipak mi na to všechno ta ušetřená suma vystačila? Řeknu vám, (pojďte blíž), ani se neptejte!
Ale že bych se snad kvůli tomu stal žebrákem, co ani na umolousané sousto nemá, to ne. Můj hladový příběh je jiný. Zašel jsem totiž ještě do knihkupectví a zakoupil sobě knihu The Da Vinci Code. Byl bych si ji nekoupil, kdyby o ní Malý čtenář nenapsal: Je o půl ždibce méně debilní, než online chvalozpěvy na ni... naznačují.
A měl pravdu. Čte se dobře a voní hezky. Jenom ta angličtina... pět set stránek jsem přelouskal za 14 hodin, a kdo si myslí, že to byly hodiny v kuse, že na to padla celá neděle, že jsem nestačil nic sníst a že mě potom bolela hlava, má recht a může si dneska udělat dřepík navíc.
Jaká jemná konverzace!
Setmělo se. Mraky. Dětská ruka bloudí po skle. Černo. Titulky. Smyčcový kvartet. Haló, my chceme zvuk! A tak se film zastavil.
Po deseti minutách byla technická závada opravena a jelo se znovu. Mraky, dětská ruka. Kolya.
Sestříhaný Kolja s anglickými titulky.
- Naše je červená.
- Prosím tě, vždyť je celá červená. Naše je krásná.
- Naše je červená.
A tak různě. Zubaté se, milej zlatej, smálo taky jen těch pár Čechů v sále. A jeden z nich je trochu hlučnější. Ha ha ha hýk hýk, dusí se smíchy hned ze začátku. Ty vole, to je kost! komentuje violoncellistku, a když jí Louka sundá kalhotky, plácne se do stehen: No já snad začnu hrát na cello!
Ach, ta jemná konverzace... Abyste pochopili, to ty titulky: What a fine conversation it is with you! V původním znění: Doprdele, s tebou je taky domluva!
Charles Bacon řekl: Nastal čas sbalit si čemodan.
Po deseti minutách byla technická závada opravena a jelo se znovu. Mraky, dětská ruka. Kolya.
Sestříhaný Kolja s anglickými titulky.
- Naše je červená.
- Prosím tě, vždyť je celá červená. Naše je krásná.
- Naše je červená.
A tak různě. Zubaté se, milej zlatej, smálo taky jen těch pár Čechů v sále. A jeden z nich je trochu hlučnější. Ha ha ha hýk hýk, dusí se smíchy hned ze začátku. Ty vole, to je kost! komentuje violoncellistku, a když jí Louka sundá kalhotky, plácne se do stehen: No já snad začnu hrát na cello!
Ach, ta jemná konverzace... Abyste pochopili, to ty titulky: What a fine conversation it is with you! V původním znění: Doprdele, s tebou je taky domluva!
Charles Bacon řekl: Nastal čas sbalit si čemodan.
Jsem opravdu tak zlý?
Zabrousil jsem na web své bývalé střední školy. A hele, mají časopis. Také jsem psával časopis...
Doba se možná mění, ale škola ne. Žáci se mění, ředitelé zůstávají.
Na škole jsme měli takovou věc, kterou gymnazisté asi neznají. Praxe. To prostě někam nastoupíte na dva týdny do práce, vyděláte si nějaké ty peníze a pochopíte, že chcete pracovat někde úplně jinde. Já takhle tenkrát dělal v Mannesmannce na nějakém sálovém počítači, disketovou mechaniku to mělo velkou jak automatická pračka.
Což není pointa tohoto příběhu. Pointou byla a stále zůstává postavička ing. Černého. Ten je na škole už dobrých třicet let a jistě tam aspoň třicet dalších zůstane. Je vedoucím dílen a vždycky s ním byla legrace. S člověkem, který vás nutí oblékat se do montérek a fáraček, protože se chystáte vzít do ruky tranzistor, musí být legrace.
Letos to prý vypadalo takhle: "Základní informace podával pan Černý, jakožto vedoucí dílen, během vyučování."
Já si to ale pamatuju jinak: Profesor Černý stejně jako minulý rok hluboce zapůsobil
na náš intelekt a stejně jako minulý rok důrazně upozornil, že nejdříve
se musí zaplnit místa v podnicích vybraných naším Ústavem. Stejně jako minulý
rok jsou všichni žhaví dostat se na tato místa.
Prof. Černý obeslal "bratru dvanáct podniků", do kterých, jak
předpokládá, se budou všichni hrnout. Velice výhodné jsou Vodovody a kanalizace.
Chlapíí, říkal nám Černý, to se musí naplnit, to jsou naši partneři! A my mu na to kašlali...
Letos: "Do některých firem chodí studenti rok co rok, a tak tyto firmy už samy žádají o šikovné studenty, o které není na naší škole nouze."
A před lety?
Doba se možná mění, ale škola ne. Žáci se mění, ředitelé zůstávají.
Na škole jsme měli takovou věc, kterou gymnazisté asi neznají. Praxe. To prostě někam nastoupíte na dva týdny do práce, vyděláte si nějaké ty peníze a pochopíte, že chcete pracovat někde úplně jinde. Já takhle tenkrát dělal v Mannesmannce na nějakém sálovém počítači, disketovou mechaniku to mělo velkou jak automatická pračka.
Což není pointa tohoto příběhu. Pointou byla a stále zůstává postavička ing. Černého. Ten je na škole už dobrých třicet let a jistě tam aspoň třicet dalších zůstane. Je vedoucím dílen a vždycky s ním byla legrace. S člověkem, který vás nutí oblékat se do montérek a fáraček, protože se chystáte vzít do ruky tranzistor, musí být legrace.
Letos to prý vypadalo takhle: "Základní informace podával pan Černý, jakožto vedoucí dílen, během vyučování."
Já si to ale pamatuju jinak: Profesor Černý stejně jako minulý rok hluboce zapůsobil
na náš intelekt a stejně jako minulý rok důrazně upozornil, že nejdříve
se musí zaplnit místa v podnicích vybraných naším Ústavem. Stejně jako minulý
rok jsou všichni žhaví dostat se na tato místa.
Prof. Černý obeslal "bratru dvanáct podniků", do kterých, jak
předpokládá, se budou všichni hrnout. Velice výhodné jsou Vodovody a kanalizace.
Chlapíí, říkal nám Černý, to se musí naplnit, to jsou naši partneři! A my mu na to kašlali...
Letos: "Do některých firem chodí studenti rok co rok, a tak tyto firmy už samy žádají o šikovné studenty, o které není na naší škole nouze."
A před lety?
Pak se pokusí naposledy zapůsobit slovy: "Chlapíí, já myslím, že jsem
to řekl dost jasně, no né - no řekni - řekl jsem to jasně? - no řekl - a
podívej se na to, vidíš to, jo - to přeci takhle není možný...", přičemž
si za oběť pro souhlasné přikyvování vybere některého z blíže sedících studentů.
A příští rok, stejně jako tento i loňský, řekne profesor Černý: "Doufám,
že letos budou praxe probíhat organizovaně, ne tak živelně, jako v minulých
rocích..." a opět nadiktuje stejných "bratru" dvanáct podniků,
do kterých opět nikdo nebude chtít. A prof. Černý řekne: "Chlapíí,
já myslím ..."
Tak nevím... Byl jsem opravdu tak zlý? Nebyl jsem na něj zbytečně ostrý? Třeba má ten letošní časopis pravdu a já se tehdy mýlil...
Cha! Nemýlil! Chtěl mi dát na vysvědčení trojku z chování? Chtěl! Tak to má za to!
Sbližování
Fíha, to je ale velký byt, pomyslel si Ludwig, když jsem jej poprvé přivedl do našeho chomutovského hyperbaráku. Hle, nepřítel, pomyslel si Colombo, pán pevnosti.
$$OBR10407$$ Kočky to mají jiné než lidé. Přijdete k někomu poprvé na návštěvu a jste nesmělí. Mohu dál? Odložit si kabát? Děkuji pěkně. Sednout? Ó, děkuji, nechci obtěžovat, rád postojím.
Přivedete novou kočku, ta se rozhlídne a řekne si, jo, tady se mi bude líbit. Tady se budu válet, tohle budu drápat, tady je koukám další kočka, no však ona si zvykne.
Ta další kočka, která do té doby chudinka vůbec netušila, že by snad její domácí pozicí mohlo něco otřást, je v šoku, snaží se bránit zuby drápy. Ale ten nový pošuk si z toho nic nedělá, zvesela se prohání po cizím území, jako by mu již dávno patřilo.
Celé teritorium ohlídat nelze, a tak to nakonec skončí tím, že si původní kočka vybere jednu místnost a zuřivě se posadí ke dveřím. Klidně si seber celý byt, ale tahle místnost je moje, tu si ubráním!
Dohoda je akceptována oběma stranami. Colombo trůní ve dveřích sestřina pokoje a Ludwig přeměřuje své nové útočiště. Kolem těch dveří vždycky jen proběhne, aby snad Colomba nenapadlo, že má zájem lézt dovnitř.
A tak tedy Colombo poleví v ostražitosti a dojde se napít, na záchod, protáhnout tělo. V bytě je klid. Po chvíli se vrací ke dveřím a usazuje se na strážním místě.
Něco šustne. Kde vlastně je ten zlotřilec? Colombo se otočí a zornice se mu roztáhnou. Ten parchant! Ludwig se vyvaluje na posteli. Hm, jak jsem se sem vlastně dostal, ani nevím... no ale když už jsem tady - nechtěl bys laskavě vypadnout?!
Colombo utíká. Je vyhnancem ve svém vlastním bytě. Už mu tu vůbec nic nepatří.
A pak někdy nastane ten zlom. Proběhnou kolem sebe, ani neprsknou. Za hodinu běží vedle sebe. Očuchají se. Božínku, ty jsi ale špinavý! A začnou si láskyplně olizovat hlavy.
Tím končí lidské radosti. Nyní už nerozlučná dvojka běhá po bytě dvojnásobnou rychlostí, ničí trojnásobně víc věcí a čtyřnásobně víc váží, když vám v noci skočí na břicho. Je konec mazlení s lidmi. Díky, vystačíme si sami. Noste žrádlo a nazdar.
$$OBR10407$$ Kočky to mají jiné než lidé. Přijdete k někomu poprvé na návštěvu a jste nesmělí. Mohu dál? Odložit si kabát? Děkuji pěkně. Sednout? Ó, děkuji, nechci obtěžovat, rád postojím.
Přivedete novou kočku, ta se rozhlídne a řekne si, jo, tady se mi bude líbit. Tady se budu válet, tohle budu drápat, tady je koukám další kočka, no však ona si zvykne.
Ta další kočka, která do té doby chudinka vůbec netušila, že by snad její domácí pozicí mohlo něco otřást, je v šoku, snaží se bránit zuby drápy. Ale ten nový pošuk si z toho nic nedělá, zvesela se prohání po cizím území, jako by mu již dávno patřilo.
Celé teritorium ohlídat nelze, a tak to nakonec skončí tím, že si původní kočka vybere jednu místnost a zuřivě se posadí ke dveřím. Klidně si seber celý byt, ale tahle místnost je moje, tu si ubráním!
Dohoda je akceptována oběma stranami. Colombo trůní ve dveřích sestřina pokoje a Ludwig přeměřuje své nové útočiště. Kolem těch dveří vždycky jen proběhne, aby snad Colomba nenapadlo, že má zájem lézt dovnitř.
A tak tedy Colombo poleví v ostražitosti a dojde se napít, na záchod, protáhnout tělo. V bytě je klid. Po chvíli se vrací ke dveřím a usazuje se na strážním místě.
Něco šustne. Kde vlastně je ten zlotřilec? Colombo se otočí a zornice se mu roztáhnou. Ten parchant! Ludwig se vyvaluje na posteli. Hm, jak jsem se sem vlastně dostal, ani nevím... no ale když už jsem tady - nechtěl bys laskavě vypadnout?!
Colombo utíká. Je vyhnancem ve svém vlastním bytě. Už mu tu vůbec nic nepatří.
A pak někdy nastane ten zlom. Proběhnou kolem sebe, ani neprsknou. Za hodinu běží vedle sebe. Očuchají se. Božínku, ty jsi ale špinavý! A začnou si láskyplně olizovat hlavy.
Tím končí lidské radosti. Nyní už nerozlučná dvojka běhá po bytě dvojnásobnou rychlostí, ničí trojnásobně víc věcí a čtyřnásobně víc váží, když vám v noci skočí na břicho. Je konec mazlení s lidmi. Díky, vystačíme si sami. Noste žrádlo a nazdar.
Servis
Odvezl jsem auto do servisu na každoroční prohlídku.
No tak podívejte, podle toho, co tu všechno musíme udělat, to bude asi za takových 14 tisíc a večer si pro to přijďte, jó? To telefonní číslo platí? No tak my vám možná ještě zavoláme.
Do práce jsem jel sockou a bylo to osvěžující. Pak se ozval telefon.
No jo, to jsme my, servis. Tak heleďte, víte, že máte v háji lambda sondu? No a taky brzdy musíme vyměnit, komplet. Jo a trochu to tam dole prosakuje, takže to taky spravíme. Nebojte, víc než 35 tisíc to nebude. Tak večer přijďte.
Večer jsem přišel a viděl, že se servis opravdu ze všech sil snažil. Dokonce si naúčtovali jen 34 tisíc. Zaplakal jsem, zaplatil, pořadí už si přesně nepamatuju, a odjel.
Jo a pozor, ty brzy jsou fungl nový, takže nebrzdí, na to bacha! volali za mnou. A měli pravdu.
Stále ještě v slzách jsem vybral svou poštovní schránku a vykoukla na mě složenka, mrcha. Šest tisíc doplatek za topení? Se snad zbláznili! Ale co, když člověk ví, jak vydělávat, musí také vědět, jak utrácet.
Šel jsem tedy druhý den na poštu, strkám panu pošťákovi za přepážkou složenku, šest tisíc, on na mě kouká jak na bublifuka a že ode mě v žádném případě peníze nepřijme!
A sahá do přihrádky, odpočítává šest tisíc, přidává je k těm mým penězům a ať si to všechno vezmu a táhnu.
Jsem nějak mimo. Vždyť já chci jenom zaplatit složenku, špitnu. Pán se široce usměje. Mesjé, soustřeďte se. Toto není složenka, toto je šek! Já vyplácím peníze vám! Chápete? Složenka - šek - složenka - šek. To jsou různé věci!
Blekotavě mu poděkuji a s dvanácti tisíci v kapse se potácím ven. Což je praktická ukázka toho, že mít a nemít šest tisíc, je opravdu dvanáct tisíc rozdíl. Teď už jenom vymyslet, za co ten rozdíl utratit.
No tak podívejte, podle toho, co tu všechno musíme udělat, to bude asi za takových 14 tisíc a večer si pro to přijďte, jó? To telefonní číslo platí? No tak my vám možná ještě zavoláme.
Do práce jsem jel sockou a bylo to osvěžující. Pak se ozval telefon.
No jo, to jsme my, servis. Tak heleďte, víte, že máte v háji lambda sondu? No a taky brzdy musíme vyměnit, komplet. Jo a trochu to tam dole prosakuje, takže to taky spravíme. Nebojte, víc než 35 tisíc to nebude. Tak večer přijďte.
Večer jsem přišel a viděl, že se servis opravdu ze všech sil snažil. Dokonce si naúčtovali jen 34 tisíc. Zaplakal jsem, zaplatil, pořadí už si přesně nepamatuju, a odjel.
Jo a pozor, ty brzy jsou fungl nový, takže nebrzdí, na to bacha! volali za mnou. A měli pravdu.
Stále ještě v slzách jsem vybral svou poštovní schránku a vykoukla na mě složenka, mrcha. Šest tisíc doplatek za topení? Se snad zbláznili! Ale co, když člověk ví, jak vydělávat, musí také vědět, jak utrácet.
Šel jsem tedy druhý den na poštu, strkám panu pošťákovi za přepážkou složenku, šest tisíc, on na mě kouká jak na bublifuka a že ode mě v žádném případě peníze nepřijme!
A sahá do přihrádky, odpočítává šest tisíc, přidává je k těm mým penězům a ať si to všechno vezmu a táhnu.
Jsem nějak mimo. Vždyť já chci jenom zaplatit složenku, špitnu. Pán se široce usměje. Mesjé, soustřeďte se. Toto není složenka, toto je šek! Já vyplácím peníze vám! Chápete? Složenka - šek - složenka - šek. To jsou různé věci!
Blekotavě mu poděkuji a s dvanácti tisíci v kapse se potácím ven. Což je praktická ukázka toho, že mít a nemít šest tisíc, je opravdu dvanáct tisíc rozdíl. Teď už jenom vymyslet, za co ten rozdíl utratit.
Dej si bacha na Rusko
Přečtěte si rozhovor s Jaromírem Štětinou o Čečensku a Putinově Rusku.
"Rusko se prostě své imperiálnosti, která trvá už tři staletí, nezbavilo. Nechce ztratit Kavkaz a především kaspickou ropu. Vzpomeňte si za několik hodin nebo za několik dní na to, že jsem vám říkal, že teď je na řadě Gruzie. Gruzie, kudy má vést ropovod. Bude to útok na Pankiské údolí, o kterém Rusové říkají, že jsou tam teroristické jednotky."
"Od 1. září mám strach. To, co se odehrává... Jsme na hraně vypuknutí třetí světové války."
"Nesmíme mít strach jen z Ruska. Musíme mít zároveň strach o Rusko. Rusko si ještě neprodělalo to veliké pokání, jaké si po válce prodělalo třeba Německo. Rusko se poté, co Putin přišel k moci, znovu stává říší zla. A ohrožuje svět."
Řekněte mi, má to smysl?
Takhle si kabonit mysl?
Nemá! A tak asi nechám Miluši Dohnalovou plavat. Takový pěkně štvavý článek to mohl být, ale smysl to asi opravdu nemá.
Místo toho budu pomáhat lidem. A lidé budou pomáhat mně. A na světě bude krásně a místa dost. I pro tu Dohnalovou.
Stává se mi, že potratím knihu. V hlavní knihovně nalézti ji nemohu, ve vedlejší také ne, v příruční není, v přípostelní také ne, do té extra se též nezatoulala. Pokud jsem ji nikomu nepůjčil, kde tedy je?
Takové problémy jsem řešil dnes a denně. Můj systém třídění beletrie byl totiž nedostatečný, protože příliš sofistikovaný! Hierarchické třídění geografické, časové a žánrové se totiž často zvrhlo v dagy, a serializace takové struktury vedla k mnohým kompromisům. Zvlášť když ještě máte nutkání třídit knihy podle nakladatelství.
A proč to prostě neseřadíš podle abecedy, navrhl pussy spacer, a já se mu, jak je mým zvykem, nejprve vysmál a pak to zkusil.
Samozřejmě mě trápí, že jsem tak postavil k sobě jisté autory, kteří by u sebe být neměli. Ale abecední pořádek je jednoznačný a když v knihovně zeje díra, je jasné, která kniha tam chybí.
Charles Bacon řekl: Knihovna je dobrá služka, ale zlá paní.
Skončil čas her a radovánek
Realita. Složenky, oprava auta, práce, déšť. Plus jedenácté září k tomu.
Čí byl ten nápad, že zpátky poletíme zrovna jedenáctého, to opravdu nevím. Neapolské letiště je směšně malé, přílety se míchají s odlety, všechno to tak bublá dohromady, a ta malá plocha byla přeplněná lidmi, kteří křičeli a rozčilovali se, neboť a protože bylo všechno zpožděné...
Bohužel vás vezmu jenom do Mnichova, tam si vyzvednete svá zavazadla a půjdete znovu na check-in, řekla nám dosti unavená slečinka checkinka a my si o ní mysleli své, neboť jsme měli na přestup v Mnichově tři hodiny.
Od bezpečnostního rámu zrovna odtahovali nějakého chlapíka, který vykřikovat, že za to nemůže, že má kovovou destičku v hlavě; o kus dál někdo vybaloval své zavazadlo a někdo z ochranky držel v ruce holicí strojek a hystericky hulákal, cože to jako má znamenat a k čemu to je.
Na tabuli odletů nám naskočilo dvacetiminutové zpoždění, odlet 16:15. Jakými záhadnými komunikačními kanály se začalo proslýchat, že ve skutečnosti odletíme až v pět. V 16:20 cedule potemněla a naskočil reklamní nápis: Využijte této ojedinělé příležitosti k nákupu v duty-free shopu!
V 16:45 se začaly rozdávat kupóny na jídlo. Čas odletu: 17:40.
V 17:45 otevřeli gate a lidé začali nasedat do autobusu. Po deseti minutách gate zavřeli. V šest autobus odjel a gate zase otevřeli. Autobus ujel dvacet metrů a zastavil před letadlem. Ti, co se do autobusu nedostali, museli jít pěšky.
V letadle se nám kapitán omlouvá za zpoždění a slibuje, že budeme ve vzduchu hned jak dostaneme pokyn ke startu. Což se za hodinu skutečně stalo. Odlétáme ve stejnou dobu, kdy má odlétat náš navazující spoj z Mnichova.
A pak už je to nuda. Přílet do Mnichova, taxi, čtyřhvězdičkový hotel, večeře, diskuse o tom, zda je lepší gin nebo vodka (včetně praktických ukázek), a druhý den dopoledne konečně v Ženevě, doma.
Charles Bacon řekl: Možná jsme schopni to vrátit. Ale opravdu to chceme?
Copak ma chobotnice v hlavicce?
To me vzdycky zajimalo. A kreslene filmy mi v tom prilis nepomohly. Zato nuz se hodil.
Byl jsem zvedavy, jen co je pravda. Ale abych se vyhecoval, postupne jsem odkrajoval jednotliva chapadylka te dvaceticentimetrove zrudicky, a hlavicku jsem si nechal az na konec.
Byl jsem zvedavy, jen co je pravda. Ale abych se vyhecoval, postupne jsem odkrajoval jednotliva chapadylka te dvaceticentimetrove zrudicky, a hlavicku jsem si nechal az na konec.
Jsa obeti technickeho vzdelani, me biologicke znalosti nejsou na prilis vysoke kvalitativni urovni. Takze pitva chobotnice pro me byla skutecnym poznanim.
Chobotnice nema v hlave nic. Je duta! A vnitrni povrch hlavicky je obalen takovym docela hnusnym slizem. Ze by jista varianta mozku?
Charles Bacon rekl: Skakani na trampoline mi pripomina skoky do vody. Jenom se ten skokan znovu a znovu vynoruje nad hladinu...
Jak jsem byl malem vyloucen
Stane se to tak nahle a necekane... ale obcas se to stane, nejakemu cloveku. Typicky mne. Protoze lina huba, hole nestesti, ostra huba, holy prusvih.
Po nekolika dnech prednasek prisel sef s navrhem, ze kdyz prijede generalni, tak bychom se mohli my posluchaci taky vycajchovat a neco odprezentovat. A ze muzeme kazdy navrhnout nejake sve tema na deset minut, on ze pak vybere.
Po nekolika dnech prednasek prisel sef s navrhem, ze kdyz prijede generalni, tak bychom se mohli my posluchaci taky vycajchovat a neco odprezentovat. A ze muzeme kazdy navrhnout nejake sve tema na deset minut, on ze pak vybere.
Dosavadni kvalita prezentaci byla spise tristni, a proto jsem odbocil od odbornych temat a zabloudil az k metaprezentaci. Podal jsem navrh, ktery se jmenoval: Cemu se vyhnout pri vytvareni prezentaci: Tri rady pro prednasejiciho plus jedna navic pro posluchace. A sliboval jsem si, ze navrh s takovym dlouhym nazvem jiste zaujme.
Ta jedna rada navic byla takova specialitka, rypnuti urcene jednomu kolegovi, ktery ma po kazde prednasce spoustu stupidnich az hovadskych otazek a pripominek. Proste bonbonek na zaver.
Lec nebyl jsem vybran, vybrany byly prispevky uzce souvisejici s nasi konferenci. No co, aspon mi odpadla prace s pripravou, rikal jsem si. Ale stejne mi vrtalo hlavou, proc jsem nebyl vybran.
Pak prijel generalni a mel prednasku. Bylo to desive. Neco tak strasneho jsem nevidel uz leta. A pochopil jsem. Abych po tomto vykonu predstoupil se svym tematem, to je proste politicky neunosne.
A tak tedy nastoupili ti ctyri, kteri byli vybrani. Jak jsem predpokladal, ani jeden z nich nebyl schopen se vejit do desetiminutoveho limitu. Tim ale prohresky teprve zacinaly.
Prezentace skoncily, povinne jsme zatleskali, slovo si vzal sef a oznamil, ze jeste nejake navrhy prezentaci zbyly a ze budou prezentovany dalsi den, az tu generalni nebude.
V tu chvili jsem se rozhodl, ze je na case publiku neco rici. Kdybych byl byval mene impulsivni, nemuselo se to stat...
Vyzadal jsem si tedy mikrofon a spustil jsem.
Damy a panove, podal jsem navrh na prezentaci, ktera se jmenovala Cemu se vyhnout pri vytvareni prezentaci. Chtel jsem tu ve strucnosti nastinit tri zakladni rady, ktere by vam pomohly vase prezentace vylepsit. Tri doporuceni, ceho se vyvarovat.
Me tema nebylo pro dnesek vybrano a ted jsem dostal nabidku odprednaset to zitra. Nezlobte se, ze tuto nabidku nevyuziju.
Dnes vecer jsme meli prilezitost vyslechnout si ctyri prezentace. Jedna byla dobra, jedna spatna, jedna velmi spatna a jedna ale opravdu ukrutne priserna. A ja pochopil, ze deset minut mi proste mi nemuze stacit.
Kdybych tu odvykladal sve tri rady, moc bych vam nepomohl. K tomu, abychom spolecne vylepsili vase budouci prezentace, bych potreboval zmenit neco ve vasem mysleni, celkove zmenit vas pristup k prezentacim, a na to je deset minut malo. Mozna kdybych mel hodinu, kdybychom usporadali specialni seminar, tak by se to povedlo, ale za techto okolnosti to proste nejde.
Svou prednasku tedy mit nebudu. Presto mi dovolte, abych zminil, ze v jejim podtitulu se krome tech tri rad prednasejimu rika take neco o jedne rade navic pro posluchace. A tuto radu zde nyni reknu.
Nesnazte se po kazde prezentaci klast otazky jen proto, abyste ukazali, jaci jste chytri. My to o vas vime. Dekuji.
V sale to sumelo, sef seanci narychlo rozpustil a ja sel pryc.
Za chvili me sef dostihl a promluvil mi vazne do duse. Ze pry jsem negativisticky, ze se ma rec mnoha lidi dotkla, ze to bylo ode me nefer a sproste, ze je velmi nespokojeny a ze je me chovani neslucitelne s atmosferou konference.
Nu, co mam delat? Mam se sebrat a odjet? Mam jit za temi dotycnymi a omluvit se jim, rict jim, ze jsem se unahlil a ze me jejich prezentace tak dojaly, ze jsem zacal mluvit z cesty?
Nakonec jsme to nechali byt, jenom jsem slibil, ze uz se to nebude opakovat. Netrvam na tom, ze budu se vsemi kamarad, tak co.
A tak tedy se mnou nekdo nemluvi, nekdo se mi vyhyba, nekdo me nezdravi - a nekdo mi chodi septem rikat, ze mam pravdu, ze me podporuje, ale ze by si to netroufl rict nahlas.
A pak je tu jeden clovek uplne bez nasledku. Ten dotycny chytrolin totiz bohuzel nepochopil, ze jsem mluvil prave o nem.
Rozlity kafe
Chodi itu po hotelu ruzne postavicky. Treba ten Spanel, Juan Antonio. Trpi nejakym tikem, furt si podupava do rytmu, na miste nepostoji, jako kdyby neustale potreboval na zachod.
A pusu nezavre. Jako kolovratek, na chvili se zamyslite a uz si plyne se svymi recmi kolem vas a dal, dal, az skoro zmizi, ale nevadi mu to, porad drmoli a vyklada ta svoje moudra.
A pusu nezavre. Jako kolovratek, na chvili se zamyslite a uz si plyne se svymi recmi kolem vas a dal, dal, az skoro zmizi, ale nevadi mu to, porad drmoli a vyklada ta svoje moudra.
Vyhybal jsem se mu, sec to slo. Dneska u snidane si ke mne ale prisedl. Hoholohoboholohohooohoooooooo... a se svou reci mi kamsi zmizel. Pak jsem otevrel oci a byl porad tam. Prinesl si kavu, chleb a syr.
Vzak kus syru do ruky a uzasle se na nej podival. To je syr? zeptal se nevericne. To je syr! zvolal v rozcileni a rozhledl se kolem.
Vsichni jsme mu prisvedcili, nezdalo se nam, ze by na tom bylo neco zvlastniho. Ja syr nejim, sveril se nam, myslel jsem, ze je to nejaky kolacek.
A zacal do sebe cpat suchy chleb.
Vsak si vezmi nejake kolacky, jsou tamhle na stole, povida mu nekdo, ale Juan jen vrti hlavou, nechce.
Nema totiz cas, musi nam neco rict. Bere pritom do ruky svuj salek a jak se tak cely klepe, vic a vic kavy se vyleva na podsalek, az je uplne plny, uz preteka, snazime se ho na to upozornit, ale nevsima si nas.
Az konecne, poloprazdny salek nese k ustum, jeste se staci podivit, ze si nalil tak malo, a pak ochutna a vyprskne to zpatky.
To je kafe, kafe! Ja kafe nepiju! A chce salek odlozit, ale do podsalku to nejde, Juan je zmaten, nekdo mu nalil kavu do podsalku, a tak ten zapatlany salek poklada vedle a cely rozruseny se dal cpe tim suchym chlebem a pohupuje se v rytmu pisne, kterou nikdo z nas nikdy neuslysi...
Vystup na Vesuv
Docela vsedni obycejny kopec. Sopka. Snad posledni z nebezpecnych evropskych sopek. Tak proc na ni nevylezt?
Kameny. Zadny kopec, vlastne je to jen halda kamenu. Prevyseni dava telu zabrat, ale ten zazitek na vrcholu! Ten pohled do nitra vrouci sopky...
Kameny. Zadny kopec, vlastne je to jen halda kamenu. Prevyseni dava telu zabrat, ale ten zazitek na vrcholu! Ten pohled do nitra vrouci sopky...
Vzduch se trochu teteli, krajina je klidna. Ze spicky Vesuvu stoupa malicky oblacek dymu. A porad ty kameny, male, velke, vsichni jedna rodina.
A je to tu. Vrchol. Oblacek dymu je vetsi, silnejsi. Dalsi turisti si zapalili. Ze sopky nedymalo nic.
Sest a pul eura! vola pokladnik a vybira penize za tu jedinecnou moznost podivat se dovnitr.
Tak tedy platime za ten zazrak. Uvnitr je dira, ne prilis hluboka. Kameni, same kameni. Oci si muzem vykoukat.
Kameni, prichazis...
Pompejsky hampejz
Kamenna silnice a do ni vytesany penis ukazujici smer k nejblizsimu bordelu. Je to skutecne blizko, hned za rohem...
Nade dvermi jednotlivych loznic jsou obrazkova menu. Tady se nabizi tohle, jinde tamto. Kazdy si vybere. A jestli snad nekdo ne, jeste tu mame prvni patro, uzpusobene pro specialni prani.
Nade dvermi jednotlivych loznic jsou obrazkova menu. Tady se nabizi tohle, jinde tamto. Kazdy si vybere. A jestli snad nekdo ne, jeste tu mame prvni patro, uzpusobene pro specialni prani.
A zrudne haldy zrudnych turistu prolezaji kazdou loznici. Kamenna luzka jsou vsak uz delsi dobu prazdna...
Neukojeni zvedavci pak aspon ocumuji mrtvou rodinu, ktera se chtela dostat pres mestske hradby, ale nestihla to. Lezi tam vedle sebe, muzi, zeny, deti, umela telicka s pravymi kostrami uvnitr. A fotoaparaty cvakaji. Je to nechutne, jima vas hruza, dela se vam z toho zle. Je z toho stydno.
Ale pres ten cvakot a vyskani turistu neni ten stud nastesti moc slyset.
Na obzoru plachta bila
More se ceri a tmavne. Slunce zapada. Drobne vlnky, s bilou penou na hrbetech, narazeji do skalnateho pobrezi. A na obzoru plachta bila...
Zacalo to kdysi nejakou tou povinnou cetbou. Snad to byla Puskinova Kapitanska dcerka. A uz mi ta laska k ruske literature zustala.
Zacalo to kdysi nejakou tou povinnou cetbou. Snad to byla Puskinova Kapitanska dcerka. A uz mi ta laska k ruske literature zustala.
Kdyz Rusaci tahli domu, neco mi v tom nesedelo. Bude ted Cechov zakazany? Bude se mi nekdo smat, ze ctu Tolsteho? Tak zle to s nasim pristupem k zemi, kde zitra znamena nikdy, nastesti neskoncilo.
Literatura je siroky, az fascinujici pojem. Schova se pod nej i hudba. I ta ze Sovetskeho svazu. A mymi hudebnimi oblibenci jsou zase od nasich byvalych listopadovych pratel. Stravinsky, Sostakovic, Prokofjev.
A tak si tady v Italii ctu Vladimira Nabokova, abych se s nim pak dvojjedine vratil do Svycarska, a premyslim pri tom o blbostech. Jako ze treba nemam moc prehled o ruskych spisovatelich 20. stoleti a ze bych to mel napravit, jak jsou ta ruska jmena pekna a jaka je to skoda, ze jsem se uz odnaucil rusky.
A ze mi ta ruska manie presahuje i do ceske kultury, pres Haska, Janacka a Fillu. A kdo jako prvni uhodne, o cem mluvim, tomu neco poslu. Treba pohled. A mozna i rusky.
Jest zde volne misto?
Presne tak jsem se zeptal, nez jsem usedl k veceri. A ze byli mi spolustolovnici tez slusne vychovani, dostalo se mi vrele odpovedi.
Prisedl jsem tedy.
Prisedl jsem tedy.
U tohoto stolu ale plati jista pravidla, sdelila mi tajuplne Marie. My se tu totiz dneska hodlame vsichni do mrte zlejt!
Nezbyvalo mi nez souhlasit a pridat se.
Co presne se behem vecere delo, si asi nepamatuju uplne presne. Rozhodne jsme tancovali, sdelovali si navzajem jazykolamy ve svych materstinach, a take jsme hrali jakesi hry.
Jedna z nich spocivala v tom, ze se rikala nahlas prirozena cisla. Lec nasobky sedmi, nasobky jedenacti a cisla obsahujici cislovku 7 byla nahrazovana sluvkem bus.
Po dvou hodinach veseleho zapoleni jsme zacali hrat vyrazovacim zpusobem, a mohu vam zvesela oznamit, ze jsem obsadil krasne druhe misto. A kdyby cirou nahodou nebyla mrcha dvaactyrictka delitelna sedmi, tak jsem snad i vyhral!
Uz jako maly jsem se totiz rozhodl, ze nasobilku sedmi a osmi nema cenu se ucit a ze bude lepe se venovat necemu uzitecnejsimu. Mam pocit, ze jsem se v te dobe zrovna staval necekane dobrym malirem. Ale za dva tri roky jsem paletu odhodil, nebyla me jiz hodna.
A ze jsme byli v nalade, zahrali jsme si jeste na krale zvirat. Preslavne jsem zvitezil, neb mam praxi. Malem bych se tim mohl i zivit, ale nevynasi to, je to bida.
PS1: Jo a 1008 = 0 (mod 7). Zajimave, ze?
PS2: Zeptal jsem se Martina, co znamena v nemcine blazen. Zrudl a nechtel mi to rict. Ale pak se priznal.
Mene kokainu!
Take uz vam drobne hnisave vridky uvnitr nosu zacinaji prozirat prepazku?
Italske jidlo je omamne. Ze zacatku jsem mel co delat s hlavnim jidlem a desert jsem do sebe soukal nasilim, ale zaludek se mi roztahnul, obedy o sesti chodech vitam jako zpestreni dne a k poteseni vsech cisniku si jeste dvakrat pridavam. Maji me tu radi.
Italske jidlo je omamne. Ze zacatku jsem mel co delat s hlavnim jidlem a desert jsem do sebe soukal nasilim, ale zaludek se mi roztahnul, obedy o sesti chodech vitam jako zpestreni dne a k poteseni vsech cisniku si jeste dvakrat pridavam. Maji me tu radi.
Vcera jsem si pujcil motorovy clun a vyrazil na more. Reknu vam, kdyz se pres cely clun nahle prelila vlna, byla to docela zabava. Ta dvacata sesta vlna uz tak zabavna nebyla.
Taky vodni lyzovani jsem si zkusil. Lyze jsem nemel, tak jsem se jenom chytnul lana a nechal se tahnout lodi. Jak na udici jsem si pripadal. A to si piste, ze udrzet se na lane a hlavou pritom rozrazet vodni hladinu, to vyzaduje pevnou odvahu a silne ruce drepikace.
Ohromil jsem tu jednoho Rakusana tim, kolik mame v obecne cestine nemeckych slov. Cimra, nemlich... ale uz se mi jich nedostava. Nemohli byste mi nejaka pripsat do komentaru, abych ho mel cim ohromovat i zitra? Vzdycky, kdyz se potkame, vola na me: "That's nemlich the same!" A taky ze je.
A tak tu tedy jsem, cerstve po koupani v mori, ucesan, oholen, jemne nasolen, a ctu si Nabokova. To jenom aby bylo jasno, kde jsem sebral ten kokain.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)