Nablito

Bývaly prý doby, kdy náš dům neměl mříže. Ale do toho průchodu chodili spát bezdomovci. Teď mříže máme. A tak nám přes ně lidi chčijou - a jak ukázal minulý týden, i to jim je málo.

A neříkejte, že to je psí. Pes je slušný a spořivý zvíře, když se vybleje, tak to zase po sobě sežere.

Sousedka Kuchtová na to marně lije kýbly vody, aby zvratky difuzovaly k ostatním vchodům. Ani se nehnou.

A v tržnici opět kavárna, ve zkušebním provozu. A zmrzlina, tož nenápadně nakukuju, ale kavárníci se ostražitě nudí, tak mě hned lapnou: Dobrý den!

Jdu tedy blíž, a ona lopatka za padesát korun. To máte pěkně drahé, zlobím se, dražší než v centru! Kavárník se ošívá, dávají jí prý hodně.

Tak hodně, aby jí bylo za padesát? To mi tedy, pane, ukažte! A jsem připraven ho kovovou padesátikorunou bacit do hlavy, kdyby toho bylo málo.

Ale není, kavárník a zmrzlinář v jedné osobě poctivě láduje kornout zmrzlinou, opatlává to lopatičkou, až to překypuje ze všech stran, a pak se hrdě ptá: Tak co, je toho dost?

Je. Doma ukazuju tu velkou zmrzlinu, třikrát mi tam lopatičkou kydnul!, a vyslovuji obavu, že to udělal schválně, abych o tom napsal, a že příště tak štědrý nebude.

Odpoledne pak se ženou, zase kolem těch zvratků, a tu koukáme, v homobaru nabízejí také zmrzlinu, a v každé mají lopatičku, což je neklamná známka toho, že na socialistické polokopečky se tu nehraje. Mladý zmrzlinář nám předčítá z papírku, jaké druhy mají, protože popisky u zmrzlin chybějí, a když si konečně vybereme, sáhne někam dozadu a zaklape tím polokopečkářským nástrojem.

Aha, větří žena, vy pěkně naberete a pak to otřete o kraj, aby toho bylo co nejmíň, že jo! A zmrzlinář přikyvuje, že přesně tak to hodlá udělat, protože přesně tak to má nařízeno. Ovšem u toho být nemusíme, a tak jdeme do té kavárny v tržnici.

Je tam tentýž kavárník vulgo zmrzlinář, a tentokrát se do toho obouvá má žena. Jede ve stejné linii: Taková drahota, to i v centru to mají levnější, kolik že toho bude? Jo osmdesát gramů, no to já nevím, kolik to je, hlavně aby toho nebylo málo - a pán se dušuje, že ne, že to jsou dvě lopatičky a že to je opravdu hodně.

Tak tedy nakonec svolujeme, aby zalopatil. Dejte nám melounovou! Ale pak se nám nějak nepozdává, je příliš ztuhlá, a tak to měníme na višňovou. Pán cpe do kornoutu první lopatičku zmrzliny, ale žena kontruje: To nebyla žádná pořádná lopatička, to byla tak půlka! A tak pán přidává ještě druhou a třetí, a pak přísahá, že je to osmdesát gramů, ba že je to dokonce víc a že je ochoten to jít zvážit, ale my už jsme na něj hodní, já si dávám ještě malinovou, dostanu taky tři lopatičky a jdeme pryč spokojení.

A o stovku lehčí, ale kdo by na to hleděl, když je neděle.

Výlet do zakázaného království

Žil byl jeden slušný chlapec, který toužil navštívit tajemné království na jihovýchodě.

Nebylo to jen tak obyčejné království, bylo to přímo Království, a to Království zakázané. Dostat se do něj bylo převelice obtížné.

Především bylo potřeba cestu prohlásit za cestu oficiální. Za tím účelem si tento slušný chlapec, hrdina našeho příběhu, našel institucionální kamarády doma i v Království.

S papírem od instituce domácí došel na hospodářskou komoru. To je taková divná věc na Vysočanské; není jednoduché vybrat správný výlez z metra. A v té divné věci je domeček, a v tom domečku stoleček, a u toho stolečku sedí paní a volá: Ahá, a žádost vyplněnou máte?

A pak ukazuje, jaká je žádost zajímavá. Tak nejprve jsou tu neorámovaná políčka. Z nich musíte vyplnit tohle, to, to to a to, tady, sem to opsat, sem ještě jednou, a tady a tady, ale nevyplňujte ani tohle ani tohle ani to a to, jo? A co je orámované, vyplňte všechno, ale nic z toho, co je orámováno tučně. Ježiš vy jste napsal do kolonky jméno vaše jméno! Tam patří jméno instituce. No tady je ještě jedna kolonka jméno, ale tam mi nepište jméno instituce, tam napište svoje!

No vidíte, pochválila pak slušného chlapce, jenom jedna chybička, to se nám tu často nestává. Vyplňoval se tam totiž počet různých příloh, a na konci bylo napsáno součet, a on to, ubožák, automaticky sečetl. Jenomže ten součet byl orámovaný tučně! Naštěstí to sečetl správně (počet příloh A: 0, B: 0, C: 1, součet: 1). Holky z kanceláře se pak seběhly nad tou žádostí, aby ocenily preciznost vyplnění, a on šel do čekárny.

Žádosti vyřizujeme do 24 hodin, stálo tam. A chlapec si nevzal spacák.

Ale snad že to tak krásně vyplnil, za půl hodiny už odcházel s velikánským červeným razítkem.

Od kamarádů z Království přišel krásný barevný dopis plný roztomilých klikiháků. Bez obav se slušný chlapec vydal na konsulát.

Na konsulátě si chlapce prohlédli, ohmatali, prošmejdili. Mobil mu schovali, aby v něm neměl výbušninu. Pak jej pustili k okénku, a tam bylo napsáno, že nějaký pán je veliký.

Slušný chlapec předložil všechny dokumenty, usmál se, ale pak už se jenom mračil, protože paní za přepážkou si vzala zřejmě osobně to, co bylo napsané v tom klikyhákovém dopisu. Pozvánka do Království to určitě nebyla.

A tak si slušný chlapec urychleně sbalil své dokumenty, švestky a jiné ovoce, a byl vyveden na ulici. Snad to bude poučením i pro vás. Nechoďte na cizí konzuláty s dopisy, kterým nerozumíte, a správně vyplňujte kolonky.

Výbuch bude v pět

Pozor, pozor!

Vzhledem a kvůlivá očekávanému neočekávaně dobrému sobotnímu počasí je počátek griláže (neboť to byl ten vítězný termín, nikoli BBQ, jak jsem se vám snažil dříve namluvit) stanoven na pátou hodinu odpolední. Fanoušci sluníčka jsou vítáni i dříve.

 

Konec hlášení! Pa pa da da! 

Jak vyhrát 5 kg masa na grilování

V soutěži "Vyhraj 5 kg masa na grilování ZDARMA!".

No, maso, však víme své. Proto je to 5 kg "dobrot", a dobroty pochopitelně vybírá Tesco, vulgo organizátor soutěže.

Porota složená ze samých nezávislých reklamních expertů ohodnotila můj "český ekvivalent slova barbecue" jako nejnápaditější. Nevím, co tam psali ostatní, ale uznejte, že "BBQ" má prostě šmrnc. 

V pátek si těch pět kilo narvu do batohu a v sobotu roztopím gril, i kdyby třeba byla zima. A do té doby přijímám reservace.