Ludwig tloustne

A přijde chvíle, kdy bude nejtlustším kocourem na Královských Vinohradech.

$$OBR153811$$

Čekání na čtvrtý strajk

Večer bez Goči.

Mnoho vody uplynulo, a v té uplývající vodě se mi na bowling nechtělo. Až tedy včera, na akci s přívlastkem shodným firemní (ano, dnes opět na francouzštinu).

Snad v tom není příliš nadsázky, když budu dělit nás, pracující v IT průmyslu, na ty normální (já, pojka, a možná i pár dalších) a na ty divné (ostatní). Po oznámení pana vedoucího, že v následujících čtyřech hodinách je všech šest drah jenom našich, se s radostným výskotem hnal k různobarevným koulím jen jeden člověk. Ano, já.

Ostatní si sesedli do kroužku a diskutovali firemní vyhlídky na globálním písečku. Smutné.

Lidé se dělí na ty, kdo si dokáží přiznat, že si mají odpočinout, a na ty, kdo si to přiznat nedokáží! - tak jsem povzbuzoval své kolegy, střídaje žlábek s rozeběhem se žlábkem bez rozeběhu. Bez výsledku. Možná je to tím, že lidi příliš rozděluju, ale nemohu si pomoci, již na základní škole patřilo dělení k mým oblíbeným činnostem.

Pak se lidé začali jeden po druhém omlouvat, že ještě zapomněli něco doprogramovat, a po jedenácté už nás tam zůstalo jen posledních šest. Nemám vám to zabalit? ptala se úslužně servírka, neboť rautový stůl byl stále plný všemožných dobrot. Všichni se jen tak skromně krčili, kdepak, to snad ani ne, jejda, no toto, až jsem se do toho musel sám vložit. Jsem prostě takový dělič a hybatel.

To byste byla hodná, zahalasil jsem, je nás tu šest, tak nám prosím připravte šest balíčků.

Když jsme pak seděli v metru, každý se svým balíčkem, povídám: Víte, co by bylo vtipný? Kdyby se jí to nechtělo všechno dělit na šestiny, a tak prostě dala jednomu člověku šunku, druhýmu uherák, třetímu hermelín, čtvrtýmu nivu, a tak.

Zasmáli jsme, někteří z nás možná trochu nuceně.

Čtvrtý strajk sice nepřišel, ale aspoň jsem si domů přinesl tři čtvrtě kila tlačenky.

Hlídání koček

Kočky jsou zase v sobě. Ve vzájemně propletených kotrmelcích se válejí po zemi, rvou si chuchvalce chlupů, Damien vříská, Ludwig jen oddychuje. A tehdy nás to napadne.

- Kdo nám vlastně bude těch pět dnů hlídat kočky, až budeme v Turecku?

- Nó, se pohlídají samy, ne?

Kočky oddusají do pokoje a pokračují ve hře "jenom naznač, že chceš vlézt ke mně pod postel, a seřežu tě tak, že tě vlastní máma nepozná". Ne, ty kočky se samy nepohlídají.

Tak je k někomu dočasně umístit? Nebo dát někomu klíče, ať sem dochází? Chtělo by to někoho, kdo bydlí docela blizoučko...

- Před dvěma hodinama jsem mluvil s Lobem, povídám, a hlas mi jakoby zdrsněl. - Chtěl jsem vědět, jestli bydlí blízko... a je to tak, bydlí blízko.

- Lobo?, diví se má žena, - a zvládne Lobo každý den vybírat kočičí záchod?

A pod postelí se zalesknou něčí oči.

Slabost pro třešňový jogurt

Slabost pro slova se třemi háčky.

Když jogurt, tak pochopitelně půlkilovou třešňovou jogobellu. Jenomže třešňové jogurty jsou na vymření, všimli jste si? Člověk se musí prohrabat těmi jahodovými a cereálními slátaninami, aby někde v koutku občas našel jednu poslední třešeň.

Labužníci, milovníci třešňových jogurtů, jsou na vymření, a tak je míň i těch jogurtů. Tedy - vyrábí se jich dost, ale zlí lidé pak vždycky oddělí ze stáda třešňové jogurty, odeženou je stranou, za skálu, a tam je surově vymlátí okovanými holemi. A žádný bílý jogurt Kotik se na to nedívá, nikdo nehledá pro jogurty novou Novastošnu.

Diskutoval jsem o tomto závažném problému, který se překvapivě stále ještě nestal hlavním volebním tématem, s kolegou Džounsem. Posmutněle jsme zvažovali náhražky, a já narazil na Hollandii višeň-vanilka.

Navrhoval jsem praktickou zkoušku, ale Džouns byl zdrženlivý: "To je otázka, zda se v případě višňovo-vanilkového jogurtu, který u nás, narozdíl od normálních západních zemí, není příliš k dispozici, vyplatí přimhouřit oči a odmyslet si odporný obal, který bohužel signalizuje šmudlovství a amatérismus jeho výrobce."

Dnes už to vím. Nevyplatí. V tom šmudlovském a amatérském jogurtu nebyl ani náznak višní, natož vanilky.

Blahoslavení bohatí třešněmi, neboť jim patří království jogurtské. 

Stop this game

deal me out

Well I got too smart for my own good
I just don't do the things I know I should
There's bound to be some better way
I just got one thing more to say

And that is

ach, vy ženy
hrajte almost blue
bušte, bušte do kláves

a altka, ta ať řve

ať altka řve 

Tři nejlepší písně by The Beatles

Ten parchant mě rozněžnil.

Totiž - maličký Péťa dostává do opatrování bé stovku a několik tajemných, neoznačených kotoučů ze sedmdesátých let. Dneska je pouštění muziky nuda - všechny ty cédéčka, empétrojky, hnus. Zabrat a otočit páčkou, roztočit řemen, nasadit a utáhnout kotouč, ta dnešní mládež už si ničeho neváží.

Zkoumání kotoučů. A kdo zpívá tohle, tati? Bítls? A znova a znova přetáčet kotouč a pouštět si to od začátku. A k tomu knížka Beatles v písních a v obrazech - s texty, ale kde byla tehdy angličtina a kde jsem byl já. Tak aspoň ty obrázky a krátké citáty: "Čtyři tisíce děr v Blackburnu" (A Day In The Life), Paul se svým psem Marthou (Martha My Dear), "Tito hoši to nikam nepřivedou", Hey Jules změněné na Hey Jude, Good Morning jako reklama na pšeničné vločky, Lady Madonna s ledničkou v břiše, hambaté obrázky z dvacátých let, Lucy a LSD, Sexy Sadie jako bodypainting, She's Leaving Home jako komiks, vajgl ve volském oku (Yesterday), přeplněná křižovatka Penny Lane, a hlavně "najděte na obrázku odkazy na třináct písniček" - s vojákem na slonovi, s celogánovými květinami a s orlem klovajícím Johnovy oči.

A samozřejmě s koněm Henrym tancujícím valčík.

Web tehdy, považte, nebyl, pro informace musel člověk až do knihovny. Ty písničky jsem znal tak, jak byly na tom kotouči, jednolitě, v kuse, bez názvů. Až později jsem zjistil, že je to jedno album, The Beatles, kterému ale všichni říkají Bílé album. Jo, jasně, mám moc rád Revolver a Abbey Road je taky super, ale přišly pozdě a Bílý je jenom jedno.

Happiness Is A Warm Gun

Šú šú, bikóz hepinés ize vórm jes itýz GÁN.

While My Guitar Gently Weeps

Protože miláček George.

Sexy Sadie

Protože za what have you done pořád ještě cítím něco velkého.