Smrt třešňovým jogurtům

Srovnání zlata s červenou řepou.

Již jsem tu kdysi psal, že mám pro třešňové jogurty slabost. Ale s tím je konec.

Stalo se mi totiž takové lokální zlo, že už jsem všechno ve svém dosahu přečetl a nechtělo se mi chodit do pokoje pro novou knihu. Tak jsem si přečetl jogurt. A kromě žvástů o jeho lahodnosti a spotřebujte do data vyraženého, jsem se dočetl i jeho složení. A z toho mi taky vyražilo!

Tak jako se sklo barví na červeno zlatem, tak se třešňové jogurty barví červenou řepou. Hnusnou, obyčejnou, lacinou červenou řepou...

Nejen že slibované kousky ovoce jsou značně vyžilé cucky bez chuti či zápachu, ale i ta barva je podvod! S třešňovými jogurty je konec, ode dneška si kupuji bílé a míchám si do nich domácí marmeládu, která - kdyby se prodávala - by se musela jmenovat ovocná směs, protože v ní není dostatečný podíl citrusů.

Natož červené řepy.

Nepořádek na Starém Městě pražském

Jdu si takhle včera už potřetí Kaprovkou, a mou pozornost zaujme podezřelý muž ve žluté bundě. Stojí před vraty a volá: "Pusťte mě dovnitř!"

Zdá se, jako by se chtěl pohnout dopředu, ale nohy nechtějí poslouchat. "Já, já se tam dostanu," říká zatvrzele a udělá dva kroky - ale pořád stojí na místě, jen se trochu zapotácí.

Když tu náhle, vrata se otevírají a z domu vychází druhý muž. Opovržlivě nasaje opilecký odér hrdiny našeho příběhu, štítivě se protáhne mezi žlutou bundou a zdí, a odchází. Již se neobjeví.

Pro muže, který se tam podle svého tvrzení dostane, je to šance. Vrata se zavírají pomalu, stačí natáhnout ruku, udělat krok...

"Já se tam dostanu," opakuje - a vrata zaklapnou.

Nemohu již tu scénu vydržet a volám na domovníka, nechť si zjedná pořádek. Muž zvažuje, že bude zvracet. Domovník mě prosí, ať tu ostudu diškrétně odtáhnu k jinému vchodu. Ať si zvrací tam.

Nechce se mi.

"Huevlé," slyším a očekávám nejhorší - leč dotyčný nešťastník se jen raduje nad tím, že z bundy vytáhl foukací harmoniku. Začíná neslyšně hrát, zřejmě fouká z protisměru. A pak se stane něco netriviálního.

Krok.

A ještě jeden.

A za dvě minuty už je od vrat, inu, dobrých pět metrů. 

 

česko na na Oscar baladou

Aktuálně.cz a značka kul září. Ani v tomto případě se žádné velké překvapení nekoná. režiséra

$$OBR310401$$

Twittrování zabíjí blogování

Blogování zabíjí literaturu. Dege dege dege.

A Hank antiLOL Moody má samozřejmě pravdu.

Jasně, mohl bych psát, až bych se upsal:

- jak fandím paní Tachecí (nezávidím jí ty hlupáčky, se kterými se dostává do křížku)

- jak jezdím na Slovensko (v tom hotelu straší) 

- jak hubnu (vůbec) 

Ale proč bych to dělal, když stačí napsat - dobré ráno, Vietname?

A pak se chcete podívat, co twittří vaši kamarádi, a oni povětšinou mlčí. Tak začnete sledovat úplně cizí lidi, a - kýhovýra - oni začnou sledovat vás.

Tak vznikají nová přátelství. S přátelstvím se to má totiž takhle:

(pokračování příště) 

Cesta pěšky

Výchozí bod: Římská. Směr: severozápad. Doba: 40 minut.

Nejprve tedy Římskou a projít za rozhlasem, jehož jeřáb se stále točí. Pod Oraclem jsou podzemní garáže, jezdí do nich autovýtah. Fronta aut čeká, až výtah rozevře svou tlamu.

U muzea jsou nejklouzavější dlažky, malé barevné. Na Václaváku je téměř prázdno, jen pár turistických jednorožců - průvodů s deštníkem vpředu. Na Můstku svítí slunce a městští policajti mají žluté vestičky. Melantrichovou do hloubi města, v té uličce snad ani nesněžilo. Před orlojem čtyři lidé, náměstí bez koní, sv. Mikuláš mlčí - doleva a už vidím hrad.

V Kaprovce kontrolní stanoviště - zvoním na Paželva a volám: Je půl desáté, vstávat a cvičit! Chichotám se, že mě nepozná, ale zmýlil jsem se. Domovnické ucho nepřelstíš. Chvíli to vypadá, že jdu na fildu - odstup, satane! Pak se to lepší: vypadá to, že jdu na matfyz.

Ale nejdu. Vezmu to kolem Preclíka, kterého chce Milunić odsunout na Letnou. Snad poprvé to vidím zblízka. Ech, doma bych to mít nechtěl.

A zrovna jede tramvaj, tak dávám povel řidiči: K Anně Jagellonské! Řidič mě správně opravuje, že Ferdinand I. tuhle vilu rozhodně pro Annu nestavěl, ale přeci jen mě tam doveze.

Nemám po ruce žádný sprej, a tak to aspoň ryju patou do sněhu: I ty můžeš chodit do práce pěšky! 

Co vyroste z vajíčka

Na četné dotazy, co vyleze z dinosauřího vejce, odpovídáme: Dinosaurus.

Prožere skořápku, napije se a až vyroste, někoho zabije.

Střízlivění

Je toho tolik, o čem by se dalo psát, a tak raději nepíšu o ničem.

Stříbrný smrček v květináči začal opadávat ještě před nazdobením. Padá z něj jehličí a stříbrná barva, asi se prodavačům zdál málo stříbrný. Vánoční knihy postupně likviduji, a přesto mi toho na čtení zbývá ještě moc. Knížky ovšem teď nefungují, stroj má srdeční zástavu. Už je to nařezáno, už je to hotovo. Příští týden nejedu do Bratislavy, aby kolega mohl do SF, CA. Přesýpací hodiny odměří dvě minuty padesát vteřin. Konečně jsem přišel na chuť Jungle Speedu. Při Maršálu a špiónovi mívám srdeční arytmie. Hlavní hrdina Nikdykde se podle překladatelky Ladislavy Vojtkové jezdí opalovat na Majorku. Už měsíc polykám Luivac; během té doby jsem ještě neonemocněl. Nigga Lobo se nemůže dočkat Kaplického knihovny - musel F. vyrobit vlastní miniaturní blob v barvě šampaňského. Ludwig váží 4,4 kg. Patrick Zandl má nový tajemný blog. Vernon Little je bůh. Včera dorazily opožděné vánoční dárky, you monster.