MF Marmeláda

Tvůrcům MF Včera vrtá hlavou, které zvíře z Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě je čte, a sami jsou přitom na Chininu pečení vaření.

Ale kde je ta investigatořina, kdy se konečně dočkáme otvíráku, který MFD vynese na první místo v žebříčku nejkrásnějších prvních stran? Kdy už konečně někdo zveřejní, jak je to doopravdy s evropskou marmeládou?

Jestli si myslíte, že za marmeládu nemarmeládu může ministerstvo zahraničních věcí (kdo by si pomyslel), jste vedle. "My zde však nejsme ani překladatelé a natož tvůrci legislativy EU," píše mi zamini. Dva týdny tu odpověd smolili. A že prý ať se obrátím na ministerstvo průmyslu a obchodu. Tam zřejmě mají překladatelů a tvůrců nadbytek.

Direktorát EU pro překlady se s odpovědí zatím nenamáhal a Hamé už tiskne etikety na "ovocnou směs". Zdá se, že některé bitvy jsou předem prohrané...

Rada do nepohody

I vám se jednou může stát, že si chcete zvelebit svou domácnost. A protože je to práce závažná a záludná, je lepší si ji rozdělit na několik dnů.

Třeba chcete závěs. Co byste nechtěli. Takový závěs, to je chytrá věc. Zatáhnete a nazdar, ať si slunce pálí do jiných. A je-li závěs dokonce tmavě červený, máte kór o zábavu postaráno.

Tak se tedy vydáte nakupovat závěs, pochopitelně ten správný nenajdete, ale když už jste v nakupování, tak koupíte aspoň ty nesmysly nad závěs, neboť - co si budem namlouvat - závěs na něčem držet musí.

A tady se právě můžete dopustit až fatální chyby, přátelé. Zásadně nekupujeme žabičky dřív, než koupíme závěs! Opakuji: Nejdřív závěs, potom žabičky!

Protože pak, až druhý den koupíte závěs, k němuž těchto zvířátek netřeba, se vám nestane, že by vám doma něco zbytečně kuňkalo. Vejš, Radime.

Středeční rozjímání o Kristu

Finále důkazu existence Boha.

Na základě pěti dogmat už víme, že je možné, že Bůh nutně existuje. To nejtěžší už máme za sebou.

Teď už si jenom složíme všechno za sebe. Existuje-li Bůh, pak má boží podstatu a vlastnost X, a v tom případě nutně existuje. Tedy pokud existuje, tak nutně existuje. A pokud možná existuje, plyne z toho, že možná nutně existuje, a tedy že nutně existuje.

Podle dřívějších zamyšlení už jsme přesvědčeni o možnosti i o možnosti nutnosti, zvolejme tedy modus ponens a máme nutnou existenci Boha dokázánu.

Hallelujah!

Poznámky:

1. Pokud nevíte, co je modus ponens, pravděpodobně jste se stejně v důkazu ztratili už před několika dny, takže vám je to celkem jedno. Přesto: modus ponens říká, že z dokazatelnosti A a A implikuje B plyne dokazatelnost B.

2. Důkaz jest čistě matematický a teologicky neobstojí, protože ve stejné dogmatice nelze dokázat existenci Ďábla. V duální to sice jde, ale zase tam chybí ten Bůh.

3. Tento důkaz jsem si nevymyslel, pouze jsem převyprávěl důkaz Kurta Gödela. Originál k nalezení zde.

Úterní rozjímání o Kristu

Pátý den našeho rozjímání bude patřit tajuplné vlastnosti X.

Naše znalost je, bratři a sestry v Kristu, docela rozsáhlá. Na základě čtyř dogmat už víme, že z dobra plyne jen dobro, že opakem dobra je zlo, že dobrou vlastnost možná někdo má, že Bůh je husté ztělesněné dobro, že je možné, že Bůh existuje a že jeho podstatou jest právě to, že je Bohem.

Co je to ale vlastnost X, která pro nás bude zcela klíčová? Řekneme, že někdo má vlastnost X, pokud z jeho podstaty vyplývá, že nutně existuje někdo s touto vlastností. Tedy téměř žádné zesílení (až na tu nutnost). Ze včerejších důsledků mj. též plyne, že to dvojité někdo mluví o tomtéž.

Poslední dogma, které je pro nás přichystáno, tvrdí: mít vlastnost X je dobré.

Vrcholem dnešního dne je toto zamyšlení: Je možné, že Bůh nutně existuje.

Důkaz je, jak už to tak bývá, prostý. Vlastnost X je dobrá, tedy je možné, že existuje někdo, kdo ji má. Bůh ji má zcela jistě, neboť je tak definován. Tím vlastnost X tvrdí, že pokud tedy Bůh existuje (a zatím víme, že je to možné), tak existuje nutně. Je to tedy možnost nutnosti přesně podle dnešního zamyšlení.

Nad dopisy bratří a sester

Některé vaše reakce mě rozesmutnily. Málo rozjímáte, přátelé. Některé z vás nedostatek rozjímání svádí k hříchu. Oplzlými komentáři to začíná a kde to končí? Na šikmé ploše, na šibenici? Takhle se odvděčujete svým drahým rodičům?

Někdo se dokonce domnívá, že jde o nějaký žert či fikci. Tváří v tvář důkazu se někdo odváží pochybovat, zlehčovat, usmívat se? Jediná Hanka nezklamala. Děkuji ti za to, dítě. Věz, že tento důkaz, který bude zítra, v den šestý, slavnostně zakončen zvoláním Hallelujah!, je zcela ekologický a při jeho konstrukci nebylo ublíženo žádnému zvířátku.

Peter Ustinov a kde chci zemřít

Peter Ustinov zemřel. Co by ne, věk na to měl. Zemřel ve Švýcarsku. Co by ne, peníze na to měl.

Pas d'argent, pas de Suisse, říkají správní Švýcaři, protestanti až za hrob. Peter Ustinov je ten chlapík, co na začátku jednoho nejmenovaného dokumentu distingovaně říká: Ladies and gentlemen, Queen.

Ale nějak se to kolem toho Ženevského jezera začíná hromadit. Někdo poskytne rozhovor a hned se svěřuje, že podzim života si přeje strávit u Jezera. A některým se to dokonce i podaří. Chaplin, Nabokov, Mercury... A tak si říkám: Jen co si tu dost nahrabu, odstěhuju se do Montreux, o holi se budu procházet po břehu, nadávat na tu dnešní neuctivou mládež a libovat si, v jaké jsem to dobré společnosti.

Jenom té bronzové sochy se asi nedočkám.

Pondělní rozjímání o Kristu

Už víme, že být Bohem je husté a že je možné, že Bůh existuje. Dnes se zaměříme na boží podstatu.

Na úvod dnešní očisty přijměme čtvrté dogma: Když je něco dobré, je to nutně dobré.

Je to skoro již dojemné, že? A teď vyložíme něco velmi vzrušujícího, totiž podstatu. Řekneme, že vlastnost je podstatou nějakého individua, pokud je jeho vlastností a navíc všechny další jeho vlastnosti nutně z této podstaty vyplývají. Ba co víc, ony z ní nutně vyplývají nezávisle na individuu. Pokud má někdo jiný vlastnost, která je podstatou nějakého individua, má zároveň i všechny ostatní vlastnosti tohoto individua.

Důsledkem toto jest, že každý má nutně nejvýše jednu podstatu a že žádná dvě různá individua nemají stejnou podstatu. Ba co víc, pokud je nějaká vlastnost něčí podstatou, nemá tuto vlastnost nikdo jiný.

A teď už se můžeme zamyslet: Co je boží podstatou? Prozkoumejme tu nejjednodušší možnost: Není náhodou boží podstatou právě to, že je Bohem? Není náhodou vlastnost "být Bohem" tou základní, ze které se odvíjejí všechny další boží vlastnosti?

Předpokládejme tedy, že máme Boha a že má nějakou vlastnost. Z předchozího již víme, že tato vlastnost musí být dobrá. Na druhou stranu, pokud je tato vlastnost dobrá, každý Bůh ji musí mít, a to dokonce nutně. Že je tato vlastnost nutně dobrá, to už jsme ale přijali za své (dnešní dogma), a proto musíme přijmout za své i to, že nutně je-li někdo Bohem, tuto vlastnost má. A protože jsme na začátku na tuto vlastnost nekladli žádné podmínky, platí to pro všechny vlastnosti, a tedy je podle definice podstaty právě "být Bohem" podstatou boží.

Zítra si povíme o vlastnosti X a ukážeme, že je možné, že Bůh nutně existuje.

Nedělní rozjímání o Kristu

Již třetí den pokračujeme v šestidenním důkazu existence boží. Dnem odpočinku pro nás bude čtvrtek.

Stručně si shrňme, v co už věříme: že z dobra plyne jen dobro, že opakem dobra je zlo a že když existuje nějaká dobrá vlastnost, je možné, že ji někdo má.

Dnes si především definujume Boha. Ať víme, o čem se bavíme. Bůh je ztělesněné dobro. Ať už najdete libovolně obskurní vlastnost, je-li dobrá, Bůh ji má. Není-li dobrá, Bůh ji nemá. A máme jasno.

A nyní přijměme další (již třetí) dogma: Být Bohem je dobré. Promiňte, zapomněl jsem, že tento pořad je určen i naší mládeži. Být Bohem je fakt hustý.

Důsledek už asi tušíte: Podle včerejšího moudra už víme, že je možné, že existuje Bůh.

O tom, jak tuto možnost přeměnit v nutnost, si pohovoříme v příštích dílech našeho bohabojného seriálu.

Sobotní rozjímání o Kristu

Minule jsme si ujasnili, co znamená nutně a možná a přijali jsme první dogma: Z dobra plyne jen dobro.

Dogma na dnešní den je: Opakem dobra je zlo.

Tím se myslí, že pokud mám dvě opačné vlastnosti, jen jedna z nich může být dobrá.

Dnešní zamyšlení je nadmíru poutavé. Tvrdím totiž, že pokud existuje nějaká dobrá vlastnost, tak je možné, že někdo tuto dobrou vlastnost má.

Platí toto moudro? Co by se stalo, kdyby neplatilo, tedy kdyby existovala nějaká dobrá vlastnost a přitom nebylo možné, že by ji někdo měl? Podle naší definice možného by to znamenalo, že tuto vlastnost nutně nikdo nemá. Když tedy víme, že ji nutně nikdo nemá, mohli bychom z toho, že ji někdo má, vyvodit cokoliv (neboť to není pravda, takže je to stejně jedno). Tak vyvoďme třeba vlastnosti být zelený a nebýt zelený.

Říkáme tedy, že nutně když někdo má naši dobrou vlastnost, tak je zelený, ale také že když má naši dobrou vlastnost, tak není zelený. (Co bychom to neřekli, když víme, že nutně tuto dobrou vlastnost nikdo nemá.) Protože ale podle prvního dogmatu plyne z dobra jenom dobro, je dobré být zelený, ale také je dobré nebýt zelený. Podle druhého dogmatu ale opakem dobra nemůže být dobro, čili nemůžeme z naší dobré vlastnosti odvozovat zelenost i nezelenost, tedy neplatí, že dobrou vlastnost nutně nikdo nemá, tedy je možné, že ji někdo má.

Důkaz dnešního zamyšlení je hotov, příště si, bratři a sestry v Kristu, zadefinujeme Boha.

Páteční rozjímání o Kristu

Poté, co se ukázalo, že někteří mí čtenáři mají problémy rozlišit dedukci a indukci, rozhodl jsem se pro osvětu. Nebudu vás bavit, či dojímat. Budu vás vzdělávat.

Vítejte na veřejnoprávním blogu. Existuje Bůh? Tato otázka cloumá naší civilizací. Buďme ale ostřejší: Lze dokázat, že existuje Bůh? Pro odpověď se vydejme do tajuplného světa rovníkových prale éééé do tajuplného světa matematiky.

Dnes si pouze ujasníme základní termíny. Ty úplně základní a pro nás svaté jsou duální pojmy nutně a možná. Říkáme, že něco nutně platí, pokud to lze dokázat (jinak též můžeme říkat: pokud to platí ve všech možných světech). Říkáme, že něco možná platí, pokud nutně neplatí opak, tj. pokud nelze dokázat opak (jinak: pokud to platí v nějakém světě).

Dále budeme mít různé vlastnosti a některé z těchto vlastností budou dobré a některé nebudou dobré.

Dogma na dnešní den je: Z dobra plyne jen dobro. Rozjímejte o něm a přijměte jej za své. Na shledanou u dalšího dílu.

Ludwig zívající a číhající

Tak tedy konečně fotka! A na závěr hrátky se zvířátky.

$$OBR4605$$ I když se v poslední době snažím důsledně fotodokumentovat Ludwigův život, některé důležité záběry mi stále chybí. Ludwig lámající vaz umělohmotné myšce se prostě vyfotit nedá, je příliš rychlý.

Mezi další nezaznamenatelné (protože rychlé) momenty patří naše hra s vanou. Ludwig se schová do vany, já se skrčím před vanu a číháme na sebe. Já opatrně zvedám hlavu, nakukuju přes okraj a Ludwig se snaží co nejvíc schovat. Koukám do vany a tvářím se, že jsem ho nenašel, a tak zase hlavu schovávám, v tom okamžiku Ludwig zvedá hlavu, nakukuje přes okraj a já se snažím co nejvíc schovat.

A tak si hrajeme na skákající židy, až v jednom okamžiku, kdy zase já nakukuju, se dostaneme do přímého očního kontaktu. Ludwig je malý, maličký, nejmenší na celém světě, ale celý napružený a místo očí má velké černé koláče. Fixujeme se pohledem, ani se nehneme, a já to nevydržím a trochu cuknu hlavou.

Napětí bylo porušeno, pružina pod Ludwigem se uvolní, Ludwig vyskočí, přeskočí mě a zběsile pádí k Neumětelům. Než se zvednu ze země a dojdu do pokoje, už je vydýchaný,  spokojeně leží, trochu mrská ocasem, kdybych snad chtěl ještě trochu provokovat a znuděně se na mě dívá: Zase sis hrál v koupelně na číhání, co? Jak malej...

Jiné momenty nelze vyfotit, protože jsou příliš krátké. Než stačím najít foťák, už je to pryč. Sem patří právě zívání. Zív a nazdar, nemám čas.

Odbočka: Existují však i situace zcela profláklé. Fotka LW se myje 216.jpg nebo LW spí 683.jpg už ale opravdu nemá ty grády.

Zívající fotka vznikla náhodou. Ludwig se uvelebil na reprobedně, což již delší dobu neudělal, tak jsem našel foťák, sundal krytku, vysunul objektiv - a během té doby si Ludwig své pózování rozmyslel a skočil nahoru na skříňku. Foťák už sice v pohotovosti, ale naprosto zbytečně, když v tom - Ludwig zívnul! Jenom na maličko, na zkoušku. A pak podruhé, cvak!, a potřetí, cvak!

Takové zvířecí zívnutí, to není legrace. Nejdřív otevřete tlamu, že už to víc nejde. Pak jí otevřete ještě jednou tolik, a když už vám hrozí vylomení z pantů, ještě co nejvíc stáhnete koutky dozadu a jazyk stočíte do ruličky. No a takhle musíte chvilku vydržet, než si vás vyfotím.

A ještě jednou k evropské marmeládě

Už se opakuji, že? Není marmeláda jako džem aneb chceme více citrusů.

Dopracoval jsem se k té slavné euroreguli, která zakazuje říkat marmeládám marmelády z citrusů, pokud nejsou vyrobené z citrusů.

Je to direktiva 2001/113/EC Evropské komise a v angličtině říká přesně to, co jsem napsal výše. Ovšem v ostatních jazycích už tomu tak není. Ve francouzštině se používají výrazy confiture a marmelade, v němčině Konfitüre a Marmelade. Zdá se mi ale, že v těchto jazycích, stejně jako v češtině, ale na rozdíl od angličtiny, to pořád znamená téměř totéž (marmeládu, džem, zavařeninu, povidla apod.) a není to omezováno na citrusy.

Čili con carne se mi zdá, že nás tu někdo lakuje a že za vola není jen ten překladatel, který anglické marmalade přeložil do češtiny jako marmeládu. Za voly jsme totiž evidentně my všichni.

K tématu: Marmeláda útočí

Figuríny budou hlídat na přejezdech

K železničním přejezdům budou nasazeny figuríny policistů. Zabrání tak dalším smrtelným nehodám.

Ministr dopravy Šimovský se rozhodl zakročit proti nehodám na železničních přejezdech. Ke každému přejezdu chce postavit policejní hlídku a kde už policejní síly nebudou stačit, přijdou na řadu figuríny.

"Není to tak, že by na každém přejezdu stáli dva policisté. Někdy musí stačit i jeden," řekl Šimovský. "Na vládě vedeme diskusi o tom, zda to má být ten, který umí psát, nebo ten, který umí číst. Situace není jednoznačná."

Ministerstvo počítá i s nasazením figurín, jejichž výroba má být velmi levná. "My vlastně pouze nakoupíme kartony," uvedlo mluvčí ministerstva dopravy, "a v rámci rámcové dohody s ministerstvem školství kartony dodáme do základních škol, kde z nich děti v hodinách výtvarné výchovy a občanské nauky vystřihnou policejni siluetu a následně ji vybarví."

Akci "Vybarvi si svého policistu" potvrzuje i ministerstvo školství. "Mělo by to v dětech vypěstovat a upevnit kladný vztah k policejním složkám," uvedlo ministerské mluvčí.

A jak figuríny zabrání smrtelným nehodám? "Revize podkladu studie vyčíslitelnosti odhadu síly tlumeného nárazu jednoznačně ukazuje, že pokud bude karton dostatečně silný, měl by náraz automobilu s vlakem patřičně tlumit," vysvětlil Šimovský.

O figuríny je velký zájem už dnes. "Chceme je instalovat všude tam, kde se policistů nedostává," prozradil zdroj blízký ministerstvu vnitra. "A to včetně policejních služeben. Těmi nejhrozivěji vypadajícími figurínami pak obklíčíme ruzyňské letiště. Jen ať si pak zkusí nějaký ten terorista přiletět!"

Zatím není jasné, jak ochránit figuríny proti špatným povětrnostním podmínkám. Ministerstvo vnitra má totiž málo pláštěnek i pro skutečné policisty. A co v případě silného větru? "Figurínu položit a zatížit kameny, aby neuletěla," radí ministr Šimovský.

Je jaro, hurá na nákupy!

S přibývajícím teplem a světlem se hormony probouzejí a lákají - pojď si něco koupit!

Nakonec jsem se neudržel a v sobotu vyrazil na velký nákup. Svou razii po obchodech jsem sám sobě odůvodňoval tím, že už přece opravdu ty nové kalhoty potřebuju.

Obchodů s oblečením jsem prošel asi patnáct, co jsem hledal, jsem nenašel, protože jsem nevěděl, co mám hledat, ale koupil jsem si dvoje kalhoty, košili a svetr.

A řeknu vám, už to není, co to bývalo. Bruno Piattelli, Christan Berg, Joop ani Burberry se letos moc nevytáhli. Snad ještě ten Ralph Lauren stojí za úvahu, ale nějak mi to střihově nesedlo. Váhal jsem nad jednou světle béžovou košilí Hugo Boss, ale nakonec jsem ji tam nechal s tím, že nemusím mít všechno.

V jednom obchodě jsem se skamarádil s prodavačkou, která se mi neustále snažila něco vnutit k vyzkoušení, takže jsem se tam furt v něčem předváděl, až jsem se bál, jestli náhodou nemají v převlékací kabince bezpečnostní kameru. Prodavačka mi vykládala o své kamarádce, která teď byla na dovolené někde ve východní Evropě. A že prý tam viděla neuvěřitelné zjevy. Že tam prý někdo ještě chodí v džínách Diesel a jeden exot byl dokonce navlečen v bundě půl kůže, půl úplet. Společně jsme se těm chudáčkům zasmáli a šel jsem o dům dál.

V jiném obchodě mi prodavačka vysvětlila, jaké džíny mají letos šanci na úspěch. Hodně široké nohavice a barva přechází z modré lehce do žluta. Nakonec jsem zůstal u tmavě modré, široké a knoflíkoidní tam byly jenom jedny a za chvíli už byly moje.

S nakupováním kalhot to mám děsně jednoduché, protože jsem se dopracoval k unifikované velikosti 32. Tedy délka 32, pas 32. Čili tloustnu. Kde jsou ty doby, kdy jsem si mohl směle koupit 29/32. Ale aspoň mi teď stačí pamatovat si jen jedno číslo.

Mé druhé nové kalhoty jsou ultramoderní, pohodlné a cool. Jsou na nich našité různé takové stuhy, jejichž praktický smysl mi uniká, ale s trochou fantazie by se daly využít u jistých blíže nespecifikovaných hrátek.

Doma jsem pak utřídil své oblečení, aby odpovídalo nejnovějším teplotním trendům, vypral jsem zimní svetry, košile a kalhoty, schoval je někam dolů dozadu a do vrchních poliček ve skříni jsem nasadil jarní svetry, košile a kalhoty. Při inventuře a přežehlování jarních košil jsem našel světle béžového Hugo Bosse, přesně toho, kterého jsem si málem koupil! Tuhle košili jsem sehnal loni v létě v Londýně a úplně jsem na ni zapomněl. Z toho plyne, že opravdu musím mít všechno. Ovšem že si HB dovolí prodávat loňskou kolekci, to je opravdu nechutné.

A že jsem si předtím ještě četl něco o bídě ve střední Africe, bylo mi až stydno, že mám patnáct jarních košil. Ale pak mi došlo, že v těch košilích chodím občas i na podzim, takže to není tak strašné. Ale zase jsem se trochu styděl, že jarní oblečení recykluju i na podzim. Holt člověk si nevybere, pořád aby se za něco styděl, že?

Pracovní komise monitorují oslavy

Ministr Swoboda se rozhodl pečlivě monitorovat a vyhodnocovat oslavy vstupu Republiky do Unie. "Založil jsem několik pracovních skupin, kterým sám předsedám," řekl redakci.

Swoboda založil Pracovní skupinu pro monitorování přípravy a průběhu oslav vstupu Republiky do Unie a Pracovní skupinu pro vyhodnocení úspěšnosti oslav vstupu Republiky do Unie. Každá pracovní skupina má dvě podskupiny, jednu pro oslavy zaštítěné přímo ministrem Swobodou a jednu pro oslavy ostatní.

"Každá podskupina má svá vlastní objektivní měřítka, která jsou ve stádiu odborné a nezávislé diskuse. V současné době jsme ve fázi tisknutí formulářů," prozradil nám zasvěcený zdroj.

"Pracovní skupiny mají velikost dvanáct až třicet osm osob, bližší číslo nemohu prozradit z bezpečnostních důvodů," uvedlo tiskové mluvčí ministerstva. "Pro tuto práci jsme speciálně přijali nové zaměstnance, nezatížené předchozí prací na ministerstvu. Po ukončení shrnutí vyhodnocení průběhu oslav budou tito zaměstnanci přestrukturováni, přeškoleni a převedeni na jinou práci."

"Je to vzkaz a zároveň políček všem podnikatelům: Takhle se vytvářejí pracovní místa!" apeloval ministr Šomach. "Nezaměstnanost doženeme a předeženeme, to je náš cíl. Republice více práce."

Pracovní skupiny teď dotvářejí finální verze svých jednacích řádů. Poté nastane běžná, rutinní práce: Čtení novin a hledání zmínek o oslavách. Organizátorům oslav budou následně zaslány formuláře, které musí vyplnit a odeslat zpět na ministerstvo. "Hodnotíme především míru radosti a nadšení, s jakou jsou oslavy pořádány. Formuláře jsou jednoduché a spolu s nimi rozesíláme i podrobné pokyny k vyplnění, které pochopitelně nenahrazjí metodický výklad zákona o pořádání oslav vstupu Republiky do Unie. To, že pracovním skupinám sám předsedám, garantuje odbornou úroveň práce, kterou děláme především pro občany," dodal Swoboda. Kromě předsedy má každá pracovní skupina čtyři místopředsedy, jednoho stínového předsedu a dva výkonné výbory.

Jak se nám podařilo zjistit, členem jedné pracovní skupiny je i člověk schopný pracovat s internetem. "Nevylučujeme totiž, že i na tak zvaném internetu lze najít informace o oslavách. Jsme připraveni na všechny varianty," uvedlo tiskové mluvčí.

To se může stát jenom v Čechách!

Aneb není všechno blbé českou specialitou.

Poslední dobou se to na mě sype. Někdo líčí svůj děsivý příběh a zakončí ho vzletným zvoláním: To se prostě může stát jenom u nás! Ta specialita, výjimečnost, je přímo nutností. To se může stát jenom u nás doma! volala matka. To se může stát jenom v Chomutově! volal otec. To se může stát jenom na matfyzu! volal jsem do toho já a všichni jsme se usvědčovali v tom, že hovadiny se dějí jenom v Čechách, a že kdyby byl matfyz u nás doma v Chomutově, bylo by to nejstrašnější místo na celém světě.

Asi před hodinou si František Lutonský povzdechl, že kdosi vytvořil pracovní skupinu. To se může stát jenom v Čechách! Mimochodem, ministerstvo zahraničních věcí vytvořilo pracovní skupinu, která má za úkol monitorovat přípravy oslav vstupu ČR do EU, přičemž oslavy nejsou pořádány ministerstvem. To už je panečku pracovní skupina!

To v Cernu máme komise. Vždycky, když nějaká komise přijde na nějaký problém, vytvoří se nová komise, která ten problém bude zkoumat. Komise zavede pravidelné mítinky a všechno je v pořádku, dokud někdo nevystoupí s tím, že narazil na problém. Nu co, vytvoří se nová komise... Komisí už je tolik, že se musel napsat program, který globálně spravuje údaje o všech mítincích, aby se náhodou v jeden čas nesešly omylem na jednom místě dvě komise a nepopraly se.

Komise si žijí vlastním přebujelým životem a jakýmsi nedopatřením se jim dostalo rozhodovacích pravomocí. Ty se různě dědí a vnořují, takže nikdo nikdy neví, jak to dopadne. Při posledním kole přijímání nových pracovníků se komise dostaly do jakéhosi deadlocku, který nikdo nebyl schopen vyřešit, takže se přijalo pouze sedm lidí, komise se pohádaly, navzájem se rozpustily a bývalí členové bývalých komisí si honem založili nové komise, lepší. Každá komise, kterou si založíte, je lepší, protože jste předseda.

Jestli vám to připomíná český parlament s jeho výbory a podvýbory, jste možná na správné stopě.

A na závěr ještě jeden hororový příběh: Přijdete na úřad, potřebujete vyplnit nějaké lejstro, úřednice je milá, pomůže vám s vyplňováním a pak to lejstro vezme a řekne vám, že to pošle na správná místa, že je všechno v pořádku a že se už nemusíte o nic starat.

Za půl roku dostanete složenku na zaplacení pokuty 24 tisíc Kč, protože to lestro poslané nebylo. Voláte té milé úřednici a ona vám vysvětlí, že jste zapomněl vyplnit číslo občanky, a tudíž ona nemohla lejstro odeslat, a také vám nemohla zavolat, protože má tolik práce, že nemůže všechny kontrolovat, a že sice má to číslo občanky napsané její kolegyně ve vedlejší kanceláři, ale ona prostě není povinna všechno zjišťovat. Tak si oficiálně stěžujete a její šéfka vám řekne, že prostě dodat číslo občanky je vaše povinnost a vůbec, jestli to lejstro nebylo během půl roku odesláno, je to váš problém, protože jste si to měli pohlídat.

To se může stát jenom u nás! Ve Švýcarsku...

Týden neklidu českého vysokého školství - petice

Vysokoškoláci začínají být neklidní. Vy se jim divíte?

Petice proti dlouhodobému podceňování veřejného vysokého školství v České republice

Vážení členové vlády České republiky!

Už neuvěřitelně dlouhou dobu se ví o tom, že je české vysoké školství v krizi. Ví se o tom, že většina vysokoškolských učitelů má ostudně nízký plat, že absolventi ztrácejí zájem působit na akademické půdě a že se průměrný věk učitelských sborů neustále zvyšuje. Ví se o tom, že vnitřní zadlužení vysokých škol v tuto chvíli převyšuje 10 miliard korun, že mnoho z vysokých škol má už jen základní problém postarat se o svůj běžný provoz. Ví se o tom, že se naše vysoké školy nevyrovnají vysokým školám v Evropské unii - zázemím, technickým vybavením, a v důsledku toho často ani kvalitou výuky.

Podle volebních programů napříč všemi politickými stranami má být kvalitní vzdělání pro Českou republiku prioritou, a přesto všichni politici s nepochopitelným klidem tolerují, že se současný alarmující stav na vysokých školách nadále zhoršuje. Investice ze strany státu naprosto neodpovídají tomu, že počet vysokoškolských studentů ve shodě s moderními světovými trendy stále roste, rozšiřuje se nabídka studijních oborů a prohlubuje se spolupráce s významnými zahraničními univerzitami. A přitom je všeobecně známá zkušenost těch evropských států, které investicemi do vzdělání nešetří: stará-li se společnost o výchovu své budoucí elity, vrací se jí to nejenom v růstu ekonomiky, ale v celkovém zvýšení konkurenceschopnosti vůči ostatním státům.

Je až trapné na tyto zjevnosti znovu upozorňovat. Není ale jiná cesta. Nedopusťte proto, aby byl význam vzdělání v naší republice nadále podceňován. Uvědomte si, že nejdůležitější krok, jak umožnit kvalitní a perspektivní rozvoj českého vysokého školství, je v tuto chvíli zvýšit podíl veřejných financí. Nezapomínejte na svou odpovědnost při schvalování rozpočtu na rok 2005.

Další informace: Týden neklidu

Řešení matematické hříčky

Podívejme se pravdě do očí: Ta úloha skutečně nebyla jednoduchá. Ale s jistými neelementárními znalostmi se dala aspoň trochu naťuknout.

Hledali jsme jisté zobrazení z univerzální třídy do ní samé. Nestalo by se ale něco hrozného, kdybychom jej našli? Vždyť my vlastně požadovali netriviální transformaci pravdy! Možná v nějakém paralelním vesmíru, ale v tom našem by to bylo v rozporu s teorií množin s axiomem výběru.

Vždyť už jen případná existence obřího kardinálu (a ten požaduje zobrazení univerzální třídy jenom do nějaké tranzitivní třídy) už skoro porušuje zobecněnou hypotézu kontinua (a to na kardinálu alef omega)!

Dlouho jsem přemýšlel, která kniha mě nejvíc ovlivnila. Ne, není to Hamlet, není to Bolest, ba ani Slabikář to není. Balcar, Štěpánek: Teorie množin. To je má kniha knih. Jediná možná kniha na pustý ostrov. Kniha, kterou si můžete číst celý život.

Matematická hříčka na dnešní odpoledne

Stejně nemáte co dělat, tak proč si nezapřemýšlet, že.

Univerzální třída je třída všech množin.

Existuje zobrazení j z univerzální třídy do univerzální třídy takové, že není identitou a pro každou formuli A(x₁, ..., x_n) platí (Vx₁)...(Vx_n)(A(x₁, ..., x_n) <-> A(j(x₁), ..., j(x_n)))?

V je značka univerzálního kvantifikátoru.

Vzpomínka na staré časy

Šest let, to je nic. Za šest let ani nevystudujete základní školu. A přece se před šesti lety děly věci, kterým už dnes skoro nevěřím.

Ale mám důkaz. Našel jsem archiv své e-pošty z let 1998 a 1999. To jsem se divil...

Obchod Vltava mi děkuje za můj nákup po internetu, a protože jsem objednal za více než 150 Kč, dostávám jako bonus nějaké CD a knížku o sítích.

Jakýsi Patrick Zandl mi děkuje za podpis petice Internet proti monopolu a zve mě do průvodu.

Přes půl republiky posílám mailem Borland C++ 3.1 zazipovaný tak, aby příjemce mohl jednotlivé kousky kopírovat na diskety, odnést si domů a napsat tam zápočťák. Jde asi o 30 disket a kvůli poruchovosti disket, mailu a lidského faktoru trvá celá akce dva týdny.

Jiné dva týdny se snažím sehnat někoho s vypalovačkou. Můj dosavadní vypalovač (50 Kč včetně média, ze známosti) je totiž pryč.

Vrcholí přípravy muzikálu Angelika a Jesus Christ Superstar.

Došla mi telefonní karta.

Uvažuju o přechodu z mé sedm let staré 386 na Pentium.

Marmeláda útočí

ČTk oživuje marmeládový přízrak Evropské unie. Rakušáci můžou mít marmeládu a my ne!

A to celé zřejmě kvůli tomu, že nějaký budulínek přeložil marmalade jako marmeládu.

Nakoukněmě do jednoho z mnoha originálních textů, tento je z anglického Telegraphu: According to a European Union ruling, marmalade can contain only citrus fruits such as lemons, limes and oranges and not apricots or other soft fruits. Such mixtures have to be labelled as jam.

A teď se koukněte, co znamená jam. Marmeládu, povidla, zavařeninu. A proto se marmeláda musí přejmenovat na džem.

Dává to smysl. Hlasuji pro zrušení všech false friendů! Zakažme říkat aktuálně, aby to někdo omylem nepřeložil jako actually! Jenom to mate.

Update: Před několika měsíci už o tom psal Pixy.

Montuji si skříňku

Ono se tomu asi neříká skříňka, nemá to dvířka, ale různé fochy a šuplíčky, a do kuchyně je to úplně optimální.

Vybalil jsem ten zázrak. Třicet dva dřevěných kousků a k tomu šedesát šroubů. Drobnost. Není to poprvé, co si montuji nábytek. Hlavně je potřeba si řádně prostudovat návod, nic nepomíchat a dílo se podaří.

Takže tu máme levý a pravý díl, zrcadlově převrácené. Pak je tu střední díl, ten je symetrický. Našroubuju ho na spodní díl, přidám dvě horní latě, pak ten levý a pravý díl, kostra je hotová, to to jde pěkně od ruky! A to krásné dřevo, masiv, žádná dřevotříska.

Teď kolečka. To je roztomilé, když našroubuju kolečko, tak se už nemůžu dostat ke šroubům, které drží levý a pravý díl. To je chytré, nezanechávám stopy. Teď horní deska, ta zase skryje šrouby na druhé straně. A kde snad je přeci jen vidět šroub, tam patří tyhle malé dřevěné potvůrky, které přesně zapadnou do otvorů.

První krytku jsem tam zatlačil úplně, další už tolik nešly, takže maličko čouhaly. Detail. Sešroubovat šuplíky a teď už to nějak splichtit dohromady. Takže šuplík sem, jeden foch sem, druhý sem...

Hlupáci! Vždyť v tom návodu je chyba! Vždyť mi jeden foch přebývá, už ho není kam dát! Podle obrázku by měl jít sem, ale tam už není místo - a tady je díra, kam by se ten foch hodil, ale nedá se tam uchytit! No to mě teda naštvali! A navíc tady ten šuplík se viklá... aha, kdyby se tohle vyndalo a strčilo sem, tak by to všechno fungovalo, jenomže tam není díra... a na druhé straně je... že by...

On ten střední díl není až tak úplně symetrický. Vypadá, to jo, ale ta díra, co je v něm vlevo, má být podle obrázku vpravo! No nevadí, tak ten prostřední díl otočím. Hm, ale to pak musím zaměnit pravý za levý, a pak taky otočit spodní díl a taky horní... Kdyby byl ten střední díl přesně uprostřed, nemusel bych otáčet nic, ale on je posunutý!

Takže odšroubovat horní desku, teď ty boční díly, to ale nejdřív musím vytáhnout ty krytky, naštěstí trochu čouhají, takže je vytáhnu kleštěma, akorát ta jedna, mrcha, je tam úplně zapadlá, zkouším ji vydloubnout šroubovákem, ani se nehne. Nakonec mě napadne do ní zabořit vrut a vytáhnout ji i s ním. Podařilo se, jenom je teď chudáček trochu pochroumaná. Teď ještě boční díly odšroubovat dole, ale to musím nejdřív sundat kolečka, čtyři kolečka, každé na čtyřech vrutech, ještě že mám elektrický šroubovák.

Konečně můžu ke střednímu dílu. Nebýt toho, že mám složené šuplíky, mohl bych celou skříňku zase složit do krabice. Vždyť já vlastně při tom skládání udělal chybu hned v prvním šroubu!

Střední díl vyšroubovat, otočit, zpátky přišroubovat, levý, pravý, horní, dolní, jde mi to mnohem rychleji než poprvé, už mám cvik, šuplíky, jeden, druhý, třetí, fochy, všechno vyšlo!

Ještě že je to ten masiv. U dřevotřísky bych měl strach, že se při vyšroubovávání všechno vydrolí a už to nikdy nedám dohromady. Tohle ale drží všechno pevně! Teď ještě ty krytky, nechal jsem je na konec, kdy už mám jistotu, že je všechno v pořádku, tu hnusnou dám dolů dozadu, aby nebyla vidět, na jeji místo přijde jiná, pěkná, a hele, taky zapadla.

A hned skříňku zaplním: rajčata, tuňák, banány, mléko, mixer, šlehač, robot, všechno se tam pěkně vejde. Je jedenáct večer a jdu spát.

V půl čtvrté se probouzím. Měl jsem noční můru. Ve snu jsem opět montoval a demontoval a opět montoval svou skříňku. Sledoval jsem to na velkém plátně pohledem jiného člověka a tenhle jiný člověk ten průšvih viděl úplně jasně, protože kamera najela na detail a setrvala na něm, aby to došlo i těm méně chápavým.

Totiž, když jsem tu skříňku celou rozložil a pronesl krátký proslov k těm čtyřem šroubům, které se šroubují jako první, ano, správně, do toho nesymetrického středního dílu, tak jsem si dva nechal v ruce a dva položil stranou, zvlášť od ostatních šroubů, aby se mi nepopletly (kamera bere detail). Pak chvíli studuju návod, pohrávám si se dvěma šrouby v ruce, a pak už zase šroubuju, střední díl ke spodnímu a tak dále.

Film se zrychluje, bleskurychle postavím celou skříňku, mám radost, a kamera přeostří na stolek, na které zůstávají ty dva základní šrouby, bez kterých to prostě není možné postavit, bez kterých se skříňka zhroutí, jakmile se o ní opřu.

Film skončil, pořád ještě je půl čtvrté a mně je špatně, protože je mi jasné, jak to bude pokračovat, musí se zase sundat horní deska a zase je tam ta zapadlá krytka, kdybych tam aspoň nechal tu hnusnou, ale já budu muset zničit vrutem tu novou, pěknou.

To byl ale potvora sen! Buďme racionální. Přece kdybych ty šrouby nepoužil, jak by se mi tam podařilo dát ty dvě horní latě? To by nedrželo pohromadě... Cha, dedukce zvítězila, šrouby jsem určitě použil, jinak by skříňku vůbec nebylo možné sestavit!

Upokojil jsem se, ale nedařilo se mi usnout. Pochybnost je ještě větší potvora než sen. Nakonec jsem nevydržel a vstal. Jen se přesvědčím, že na stolku žádné šrouby nejsou, a pujdu si zase lehnout. Rozsvítil jsem.

Byly tam.

Mediář interpretuje Krause

Irena Zemanová v Mediáři žongluje s textem Jana Krause.

Motol, Součková a Nemocnice na kraji města je článek Ireny Zemanové na Mediáři. Píše v něm o tom, že Kraus píše o tom, jak se na konci sedmdesátých let v Motole točila Nemocnice na kraji města, a jak by se tam teď měly opět točit nové díly, aby dostaly šmrnc pravdy. A že by do hlavních rolí obsadil ministry, v čele se Součkovou.

Překvapivě, Jan Kraus ve svém článku Nejchytřejší národ Evropy v Týdnu píše o tom, že se původní Nemocnice točila v nemocnici v Mostě a že by byla dostala šmrnc pravdy, kdyby se točila v Praze na Karláku. A že hlavní postavou v novém seriálu by měli být ministři zdravotnictví. O jiných ministerských resortech ani o Součkové ani slovo.

Nepříjemný rozhovor

-Kde jsi byl?
-V práci.
-Tak dlouho?
-Zdržel jsem se.
-A to nemůžeš něco říct?
-No tak jsem se zdržel v práci! Nech mě být.
-Počkej, kam jdeš? Snad s tebou mluvím, ne?
-Chci se natáhnout. Copak nemůžu mít chvíli klid?
-Já tu na tebe čekám! Co jsi dělal tak důležitýho v práci, o víkendu?
-Předělával jsem Chinin, vždyť to víš.
-Jistě, on je Chinin vždycky na prvním místě, že, Chinin je vždycky důležitější, že?!
-Tak promiň... Co mám teda dělat?
-Večeře nebude?
-Jo, jasně, přijdu utahanej z práce, chci si sice odpočinout, ale rád ti připravím večeři.
-A nezdá se ti, že by si dnešek zasloužil trochu speciálnější večeři?
-Ježiš co zase? Proč speciální? Děje se snad něco speciálního?
-Ne, samozřejmě, vůbec nic. Dnešek je den jako každý jiný!
-Nebo snad... jo aha, ty narozeniny...
-Ne, ne, vůbec nic se neděje, nic výjimečného, jenom "TY NA-RO-ZE-NI-NY" a ty si můžeš jít klidně lehnout!
-Tak promiň...
-Promiň! To je všechno, co mi řekneš? Promiň?
-No tak já...
-Ale jistě, to je totiž všechno, na co se vzmůžeš! Na to svoje "promiň" a pak o tom ještě napsat do toho svýho Chininu!

Ludwig Wolfgang Pontmercy, hrabě de La Fere, oslavil své sedmé narozeniny.

Jaké změny přinesl víkend

A že jich bylo...

Že se změnil kabátek, to jste si asi všimli sami. Kromě toho tu teď vidíte nejnovější komentáře a nahoře nejnovější články z Gramce a Kulturníčku. V sekci "z obsahu" jsou náhodně vybrané starší články.

Kvůli těmto změnám jsem přešel na vlastní server, z čehož nemám moc velkou radost, protože tím došlo k nepříjemnostem v adresách.

Chinin je teď na http://petr.olmer.cz/chinin/, původní http://chinin.bloguje.cz vás správně přesměruje, ale asi budete mít problém s RSS (a ti, co používají čtečku, se vlastně nemusí dozvědět novou adresu), a žádný ze starších odkazů na konkrétní články už nevede na konkrétní článek, ale pouze na hlavní stránku Chininu. Což je sice nemilé, ale Artur přislíbil, že by se to snad mohlo napravit do konce roku 2006.

21

Tryzna za zemřelý blog.

Slovenský "21" byl mým prvním spřáteleným blogem. Jeho autor mi byl jistým způsobem blízký. Poslouchal Gorana Bregoviče a Gotan Project, a jeho texty, i když často vycházely z "deníkových" skutečností, měly výrazný poetický přesah. Ostatně, byl také jediným řadovým členem Zväzu spotrebiteľov modernej poézie.

S potěšením jsem na Peterovi pozoroval určité vlastnosti: přímočarou schopnost provokovat, generalizovat, vynášet kontroverzní obecné soudy a pokládat nepříjemné otázky. Jsou to vlastnosti, které se mohou vymstít. Také jsem takový, ale mám dvě výhody: už jsem se tolikrát spálil, že si o jistých věcech prostě nedovolím psát, a málokdy se dokážu opravdu rozčílit.

Peter se rozčílil a prásknul dveřmi. Napsal o něčem, o čem bych já (raději) nikdy nepsal, někoho se dotknul, někoho naštval, a v následné spirále hádek se velice rychle přehoupl přes hranici, ze které už není návratu. V tom okamžiku, pokud si chtěl za vším vyřčeným stát, už odejít opravdu musel.

A přitom měl ve svém obecném povzdechu pravdu: Až příliš často se v čele lynčujícího davu objevují ti, kterým nebylo ublíženo, a to prostě proto, že je lynčování baví. Bohužel tento povzdech nepříliš šťastně narouboval na kauzu, o které měl málo informací a která je ještě živá, takže mnohé bolí.

Sbohem, dvacetjedničko. Snad jsou na onom světě také k dostání dobrá vína.

To je tu najednou nějak těsno, nemůžu dýchat...

Jen se na to podívejte, na ten přeplácaný děs!

A přitom to byl takový pěkný design. Jenomže časem jsem chtěl tohle přidat, ještě tamto, sem něco vecpat, a dneska už je to k nesnesení.

Chinin potřebuje nový kabátek!

Tak si budu o víkendu kreslit a dumat, až mě třeba něco elegantního napadne. Něco opravdu chic. No jo, ale která barva je dneska opravdu chic? Té současné už mám dost...

Řešení neřešitelného

V krátkosti se seznámíme s důvody, proč poslední půlhodinu upadám v nekontrolovatelné výbhuchy smíchu, padám ze židle a válím se pod stolem.

Za všechno může jistá D. D., která dovolila Ondřeji Holečkovi zveřejnit na root.cz tento článek: Co je to nenaprogramovatelné? Publikováno už v listopadu 2003, ale dostal jsem se k tomu až nyní díky všímavosti BST.

Holeček v článku vysvětluje problém zastavení (existuje program, který by o libovolném jiném programu rozhodl, zda se zastaví?), který je úvodem k tzv. vyčíslitelnosti (ve které se řeší, co všechno lze vyčíslit, co ne, a proč ne, a kdyby jo, tak proč něco jiného ne, a dospívá k tomu, že vždycky něco ne).

A k článku se rozvinula poměrně veselá diskuse. Všichni si (více či méně úspěšně) oprášili své akademické znalosti a seznámili s nimi široké okolí. Začíná to vcelku nevinně: že je to fáma, že je to v praxi stejně jedno a tak podobně.

Ale pak se objeví Milan Šorm a napíše: "Mne to teda vyčíslitelnost nepřipomíná. Když už tak složitost (redukce všech problémů na problém zastavení, který nelze řešit a proto mají všechny uvedené úlohy stejnou složitost NP), ale spíš docela obyčejné formální jazyka a gramatiky typu 0 v Chomského hierarchii."

Nesmějete se? Tak mám pro alternativu: Upekli jste bábovku a někdo prohlásí: Mně to teda bábovku nepřipomíná. Když už tak nábytek (když se někam dává oblečení, tak je to dřevěné, a proto má každá skříňka světýlko), ale spíš docela obyčejné knížky a časopisy. Smysl je velmi podobný.

Nu dobrá, třeba je Šorm nějaký prosťáček, který mele páté přes deváté. Skoro - Mgr. Ing. Milan Šorm, čtyřnásobný Microsoft Certified Professional, odborný asistent Ústavu informatiky PEF MZLU v Brně, učí předmět Vybrané otázky teoretické informatiky I! No tedy, to ty otázky musí být setsakra dobře vybrané...

A do toho už přicházejí další ohlasy: Přiznávám se bez mučení, že mi to celé připadá jako blábol a že funkci zastavi bych určitě naprogramoval a to dokonce na 3-4 řádky, ale možná jsem jenom nepochopil co tím chtěl básník říci (čili uznávám vlastní blbost ;)).

To je radost, setkávat se s takovými přímočarými programátory. A jako perlička večera se objeví Zdeněk Pavlas, který navzdory celému světu problém zastavení vyřešil, neboť "je to triviální". A hned dodává: "Vazne nevim co ti vedatori resi." A: "Program který nelze spustit nemá smysl analyzovat, nemyslíte? Jde o teoretický konstrukt (čti výmysl) a přemýšlet nad ním je zhruba stejně zbytečné jako soutěž v čurání do dálky." A pak, že všechno jde, a nejdůležitější otázka je, zda se počítá ve floatech nebo v doublech (což my, programující stěží v celých číslech, sotva oceníme).

A pak už se radostně přidávají další. Toto je též pikantní: "Nechcete zacit delat neco uzitecneho? Kopat prikopy nebo tak neco ? imho fce pro zjisteni zda program dojde do konce nebo ne napsat lze. Pouze predvadena konstrukce zpusobi zacykleni. Stejne tak by se dalo zacyklit hodne veci. Ale to preci neznamena ze nejdou napsat!!! [...] Pro me je totiz dukaz neco ve tvaru 5=5 a ne nejakej zacyklenej haluz."

Pak už se to jenom zvrhne do toho, jestli hulit víc nebo míň trávy, do toho už tak moc nevidím. Závěrečná poznámka v diskusi ale svádí ke skutečnému zamyšlení: Proč testujeme na zastavení sami sebe? Ano, ptám se já, proč? Zastavme se a rozjímejme...

Aplikace je rozbitá!!!

Psáno životem, jak se tvrdí v jistých časopisech.

Dnes řešil cernský helpdesk závažný problém. Jeden uživatel poslal na helpdesk e-mail s názvem Chyba v aplikaci!!! a svůj problém popsal těmito slovy: Když zmáčknu F5, nic se nestane!

Zatímco si teď na helpdesku ujasňují, o jakou aplikaci vlastně jde a co by se asi tak mělo stát po stisku F5, my se vrátíme asi o osm let zpátky, do jednoho krásného dne, kdy jsme šli já a můj kamarád předvést naše senzační zápočtové programy za účelem získání podpisu do indexu.

Už ani nevím, co jsem to měl za zápočťák, asi dámu, to bylo tehdy mé životní zápočťákové téma, které jsem mnohokrát s úspěchem udal.

Můj kamarád měl let fraktálovou krajinou. A ono to opravdu lítalo! Dopředu, dozadu, nahoru, dolů, zatáčelo to, a dokonce jste mohli prolétávat i pod krajinou. Examinátor to chvíli zkoušel a pak zákeřně stiskl klávesu B.

Ha!, vyjekl radostně, na B to nic nedělá!

Marně se ho můj kamarád pokoušel přesvědčit, že se program ovládá jinými klávesami. Já už jednou takový program viděl, a tam fungovalo i B, dostalo se mu odpovědi.

Nakonec to dobře dopadlo, kamarád slíbil, že při nejbližší příležitosti zajistí, aby to na stisknutí B něco dělalo, a zápočet dostal. Dokonce i zkoušku udělal. Tentýž dotyčný se na něj před zápisem do indexu podíval a zajásal: To jste vy! Ten s tím nefunkčním B!

Že prej ňákej autosalón či co...

No jestli je to pravda, jako že to vypadá jako pravda, měl bych zase uspořádat nějaký ženevský bloggerský večírek, že... Mohlo by mě to donutit umýt konečně to nádobí.

Podnikatelský plán

Když tak sledujete špidlovládní kroky, hned vás popadne neodolatelná touha začít podnikat. Jenomže to není jen tak. Nejprve musíte mít plán! Co, kdy, kolik a za kolik...

Kdysi, v hodině ekonomiky na střední škole, jsme měli za úkol vymyslet podnikatelský plán. Byla to zapeklitá situace: Bylo zadáno něco v tom smyslu, že okolní lesy přetékají dřevem a místní lidé si v průzkumu veřejného mínění stěžují, že nemají na čem sedět. A teď, babo, raď! Co vyrábět, čím zalepit díru na trhu?

A dneska je to ještě horší. Průzkum veřejného mínění sice k dispozici nemám, ale když se podívám, z jakých důvodů míří lidé přes vyhledávače na Chinin, podnikatelský plán je jasný: Igelitové kalhotky a slohové práce.

Igelitové kalhotky

Milí chlapci, toužíte potěšit dívku svých snů igelitovými kalhotkami? Tak směle do toho. Zajděte do nejbližší prodejny potravin a kupte si pár rohlíků, které vložíte do mikrotenového pytlíku. Pozor, je nutné vzít pytlík s uchy! Rohlíky snězte či vyhoďte, popadněte nůžky a pytlíková ucha řádně prostřihněte, aby se do nich vešla stehna vaší milované. Máte? Výborně, kalhotky jsou hotové. A jak krásně šustí! Nezapomeňte z nich vyklepat drobečky.

Slohové práce

Psaním slohových prací na zakázku se dnes už skutečně dá živit (ostatně viz čtyři roky starý záznam zde). Jenom nevím, jakou nasadit cenu. Jestli je psát do zásoby, na počkání, rozlišovat podle ročníku a stylu, pravopisné a stylové chyby pochopitelně za příplatek... Podle vyhledávačů jsou nejvíce žádané úvahy, to mi skoro i jde - sakra, na tom by se dal postavit byznys!

Recept na mobil

Praktických receptů není nikdy dost, a tak Chinin přináší speciality, díky kterým vás vaši přátelé budou vynášet do nebes a ještě výše.

Přišla k vám nečekaná návštěva a vy nevíte, co nabídnout? Zkuste následující recept. Zvládnout by ho měli i ti, kterým dělá problémy uvařit čaj.

Do sklenice nalijeme 2 dl studeného plnotučného mléka a osladíme je lžičkou cukru. Přidáme 3 cl kvalitního ginu a dobře promícháme.

Vhodné k snídani i k večeři, chutná všem. Proč se tomuto výživnému lektvaru říká mobil, na to asi přijdete sami.

Druhý recept je pro pokročilé, kteří se nebojí pracovat s masem, chtěli by jej naložit do nějaké luxusní kořenící směsi a neví, jakou zvolit.

Zkuste smíchat toto: koriandr, kurkuma, zázvor, kmín, sůl, skořice, hřebíček a muškátový květ (kolik čeho, to už nechám na vás, buďte kreativní). Velmi pokročilí přidají cibuli a česnek. Úspěch zaručen.