Máš pravdu, máš pravdu, máš pravdu

Sedím v tramvaji. Obvykle sedím, toť výhoda nastupování na Míráku (o zastávku dál totiž všichni vystupují). A vzadu za mnou někdo telefonuje. Mluví nahlas. Pekelně nahlas.


To máš pravdu, to máš pravdu, to máš pravdu. Jasně, že jo, jasně, jasně. A tys tam pak šla, tys tam šla, ne? No to bych ho zabil, to bych ho zabil. No to máš pravdu, máš pravdu. A komu to teda dal, komu to dal? No to je fakt hajzl, to je fakt hajzl, to je fakt hajzl. Ale večer tam dorazí, večer tam dorazí, že jo. Já mu to řeknu, já mu to řeknu, to máš pravdu, to máš pravdu.

Lidi obraceli oči v sloup a já se chystal tramvaj opustit, jenom jsem očima hledal toho stále se opakujícího mladíka. Stál tam s rukou u ucha a v té ruce nic nebylo. Žádný telefon, nic.

Co by ne, co by ne, co by ne. 

Kredenc

(scény z připravovaného filmu)

V kuchyni před kredencí.

Ona (ponuře): "Ta kredenc je ošklivá."

On (křečovitě vesele): "Není, je hezká a má historii. A když si ji opravíme, tak ji budeme mít moc rádi."

Ona: "Je to spousta práce."

On: "Kdepak, uvidíš, že nás to bude bavit."

Ona: "Musíš sundat staré nátěry, zakytovat díry, zbrousit, nově natřít, určitě nekolikrát, přidělat úchytky, uříznout tu lištu dole, zasklít, přitlouct nožičky, to budeme dělat dva roky! A navíc je tady ta lišta prasklá, to se musí celé vyměnit."

On: "No to je právě to kouzlo. Budeme ji renovovat, u toho si budeme povídat, bude to bezva a budeme na to dlouho vzpomínat."

Ona: "Uvědomuješ si vůbec, jak dlouho bude trvat jenom to sundání barvy?!"

On: "To bude chvilka."

~

V pracovních rukavicích, se špachtlí a odstraňovačem starých nátěrů.

On: "Vidíš, jak to pěkně jde? Za pár hodin to máme hotové."

~

O měsíc později. Tamtéž.

Ona: "... staré nátěry, zakytovat díry, zbrousit, nově natřít, určitě nekolikrát, přidělat úchytky, uříznout tu lištu dole, zasklít, přitlouct nožičky..."

On: "Mě už to škrábání barvy nebaví. Velké plochy ještě šly, ale na ty titěrnosti nemám nervy. Vyhodíme ji a koupíme si novou."

Nadšení, je zasypáván polibky.

~

O měsíc později. V obchodě s nábytkem.

Ona: "Já ji prostě nechci. Ostatně nevím, proč bychom si měli kupovat novou kredenc, když si můžeme zrenovovat tu starou."

On: "Sundat staré nátěry, zakytovat díry, zbrousit, nově natřít, určitě nekolikrát, přidělat úchytky, uříznout tu lištu dole, zasklít, přitlouct nožičky, to budeme dělat dva roky."

Ona: "Tak dlouho určitě ne. Navíc je moc hezká a má historii. A když si ji opravíme, tak ji budeme mít moc rádi."

On: "Bude to bezva a budeme na to dlouho vzpomínat?"

Ona: "No jasně."

Na grilu

jsou nejlepší ryby. Ale kde sehnat v Praze čerstvé ryby? Na Smíchově.

Co se prodává v českých supermarketech, bývá nedomrlé, divné, nevábící. Chybí ženevská jistota, že to, co je teď na ledu, bude za pár hodin u někoho v lednici.

Naštěstí je tu CatchMe, hned u zastávky T6 Křížová. V malém obchůdku označeném prostě RYBY stojí příjemný rybář a nabízí bezva ryby na grilování.

Když byla v Ženevě ryba na grilu, byl to truite nebo dorade, když filet, tak lieu noir. A právě dorady a lieus noirs si můžete pod maskovacími názvy pražma královská a treska tmavá koupit v CatchMe.

Každou středu přivážejí čerstvé ryby - minimální výběr, ale na objednávku vám přivezou i okouníka.

Nenechte se zmást kousky vystavenými na ledu, nechte si přinést čerstvé zezadu. Dostanete s nimi i slanou vůni přístavu a moře. V tramvaji vás budou milovat.

Knedliky

příhody z mechu a borůvčí

Zatímco kydám své ženě na záda smetanu, ona dělá z tvarohového těsta borůvkové knedlíky. Každou kuličku, každý kousek odděleně zvlášť, a není divu, že je pak takový knedlík po celém svém povrchu trošičku oslizlý.

Rozervaný navenek, rozeklaný uvnitř

Jistěže mají klokaní samci kapsu, řekl Džouns. Dokážeš si představit, jak by to bylo evolučně obtížné, aby měly kapsu jenom samice? Já mám taky bradavky a nekojím!

Ale to už mu nikdo nevěřil. Dokáže-li močit z terasy, jistě by dokázal i kojit. Ostatně všechno je otázkou vůle.

Je to První vinohradská, potvrdil mi v pátek po poledni Koles, a slušně poprosil, abychom to tam všechno nevykoupili, protože si zapomněl udělat na víkend zásoby.

Když přišla má žena domů, našla Smillu na kolenou. To není jen tak obyčejná kočka, dumala Smilla nad Ludwigem, který se snažil vysát veškerý pot z fiksího batohu. Uznávám, že Ludwigova srst, délka nohou a gris-noir v kombinaci s bílou je unikátní, ale to nic nemění na hraběcím rodokmenu "matka kolejní, otec neznámý".

Nedávno jsem si nechal propláchnout uši a slyším kameny nasávat vláhu (paní doktorku Aksenovovou mohu vřele doporučit, neboť se k pacientovi nechová ani jako ke zviřátku, ani jako k blbci; kromě toho mě nenutí čistit si uši šťourátky), a tak není divu, že když jsem z fiksí (to není řecké písmeno, ale furt mi to sem nepasuje jako jméno podstatné) nabídky alternativ "Havel nebo Klaus" vybral toho prvního, uslyšel jsem od hradu - a konec věty se již skutečně blíží - nespokojené mlaskání.

Nejhorší je o svých kamarádech něco vědět, často mě svádí toho znevyužívat, a zejména má žena tím - jak se obávám - trpí. A skutečně, když jsem na Smillu od boku vypálil "Aramis nebo d'Artagnan", vykřikla jen, že to není fér.

Nebylo. A nebylo by ani po dvaceti letech, ani ještě po deseti letech.

Smilla se neustále chodila mazlit s Ludwigem pod průhlednou záminkou, že je unavená. Fiksu (ha, povedlo se) s Džounsem se nás pomocí výkřiků gimme five, man, gimme five snažili přesvědčit, jak jsme zaváhali s Lostem. Jejich argumenty ale byly chabé - a vůbec, copak se dá diskutovat s lidma, kteří neviděli Michaela Scofielda ve sprše?

Už bych to bral jako jistotu až na množinu míry nula konstantní: Pokud k nám přijdete v pátek večer s masem, bude vám ugrilováno. Ještě je ale potřeba pražské grilováky vést k ženevské dokonalosti.

Tak tedy - pokud se předem nedomluvíme jinak, nechodíme bez masa. Maso je třeba předem naložit (ryby možno kořenit až na místě) a během grilování se vyměňují vzácné informace o kořenících specialitách, diskutuje se o tom, zda míchat zázvor a šalvěj, kolik oleje, kdy přesně (a zda vůbec) solit, co k tomu pít, kolik masa dokáže sníst dospělý člověk na posezení a kolik ve stoje, a prostě tak.

A za druhé - chodí se včas. Uhlí prochází několika fázemi a v každé je vhodné grilovat jiný druh masa. Párky, klobásami a jinými nemasovými poživatinami se nekončí, alébrž začíná (opět: pokud vůbec).

Tolik tedy k poučení pro příště. Jinak je třeba podotknout, že terasou žijeme. Na terase snídáme i večeříme, na terase dýcháme, zpíváme, hrajeme si, smějeme se, vymýšlíme, domýšlíme si, čteme si, nahříváme se, rudneme, předkláníme se, malujeme, křičíme, odlakováváme, básníme, válíme se, provokujeme, hádáme se, mumláme. Na terase sténáme a svítáme.