Rozervaný navenek, rozeklaný uvnitř

Jistěže mají klokaní samci kapsu, řekl Džouns. Dokážeš si představit, jak by to bylo evolučně obtížné, aby měly kapsu jenom samice? Já mám taky bradavky a nekojím!

Ale to už mu nikdo nevěřil. Dokáže-li močit z terasy, jistě by dokázal i kojit. Ostatně všechno je otázkou vůle.

Je to První vinohradská, potvrdil mi v pátek po poledni Koles, a slušně poprosil, abychom to tam všechno nevykoupili, protože si zapomněl udělat na víkend zásoby.

Když přišla má žena domů, našla Smillu na kolenou. To není jen tak obyčejná kočka, dumala Smilla nad Ludwigem, který se snažil vysát veškerý pot z fiksího batohu. Uznávám, že Ludwigova srst, délka nohou a gris-noir v kombinaci s bílou je unikátní, ale to nic nemění na hraběcím rodokmenu "matka kolejní, otec neznámý".

Nedávno jsem si nechal propláchnout uši a slyším kameny nasávat vláhu (paní doktorku Aksenovovou mohu vřele doporučit, neboť se k pacientovi nechová ani jako ke zviřátku, ani jako k blbci; kromě toho mě nenutí čistit si uši šťourátky), a tak není divu, že když jsem z fiksí (to není řecké písmeno, ale furt mi to sem nepasuje jako jméno podstatné) nabídky alternativ "Havel nebo Klaus" vybral toho prvního, uslyšel jsem od hradu - a konec věty se již skutečně blíží - nespokojené mlaskání.

Nejhorší je o svých kamarádech něco vědět, často mě svádí toho znevyužívat, a zejména má žena tím - jak se obávám - trpí. A skutečně, když jsem na Smillu od boku vypálil "Aramis nebo d'Artagnan", vykřikla jen, že to není fér.

Nebylo. A nebylo by ani po dvaceti letech, ani ještě po deseti letech.

Smilla se neustále chodila mazlit s Ludwigem pod průhlednou záminkou, že je unavená. Fiksu (ha, povedlo se) s Džounsem se nás pomocí výkřiků gimme five, man, gimme five snažili přesvědčit, jak jsme zaváhali s Lostem. Jejich argumenty ale byly chabé - a vůbec, copak se dá diskutovat s lidma, kteří neviděli Michaela Scofielda ve sprše?

Už bych to bral jako jistotu až na množinu míry nula konstantní: Pokud k nám přijdete v pátek večer s masem, bude vám ugrilováno. Ještě je ale potřeba pražské grilováky vést k ženevské dokonalosti.

Tak tedy - pokud se předem nedomluvíme jinak, nechodíme bez masa. Maso je třeba předem naložit (ryby možno kořenit až na místě) a během grilování se vyměňují vzácné informace o kořenících specialitách, diskutuje se o tom, zda míchat zázvor a šalvěj, kolik oleje, kdy přesně (a zda vůbec) solit, co k tomu pít, kolik masa dokáže sníst dospělý člověk na posezení a kolik ve stoje, a prostě tak.

A za druhé - chodí se včas. Uhlí prochází několika fázemi a v každé je vhodné grilovat jiný druh masa. Párky, klobásami a jinými nemasovými poživatinami se nekončí, alébrž začíná (opět: pokud vůbec).

Tolik tedy k poučení pro příště. Jinak je třeba podotknout, že terasou žijeme. Na terase snídáme i večeříme, na terase dýcháme, zpíváme, hrajeme si, smějeme se, vymýšlíme, domýšlíme si, čteme si, nahříváme se, rudneme, předkláníme se, malujeme, křičíme, odlakováváme, básníme, válíme se, provokujeme, hádáme se, mumláme. Na terase sténáme a svítáme.