Myšlének, které nepodrazí.
Choboty. Vejce. Šlápoty ve tmě. Čí je ta nadílka? Čí úděl?
Prsty v křečích, neforemně. Stoupám. A výtah stojí. Muka. Muka. Dávné stepi. Jazyk, co se nerozštěpí.
Námrazy nálad, k seškrábnutí. Bolíš. Křičíš. Zdáš se mi.
Pod kaštany fouká. Možná už zima. Možná už věčné tikání. Nerozumím. Nechci nikam. Nepoznávám se. Pokání.
Co měřím sobě, měřím jiným. Mám omluvy, ale vždy jen pro sebe. Možná jen lehké poblouznění. Jdi do sebe. Jdu do tebe.
Rapper
Patří mu plácek vedle kostela. Všechno je správně - je celý v leskle bílým vohozu, na nohou najky, na rukou prsteny, kolem krku masivní řetězy. Dokonce i čepice mu k tomu všemu ladí. Je mu -náct a mohl by tady tomu šéfovat.
Když jen tak postává, v očích pohrdání a nenávist pro své okolí, je to ikona dnešního světa, socha revolty. A jak udělá krok či dva, máte pocit, že se před vámi zhmotnila MTV. Nejdřív ten pohyb v ramenou, pak synchronizovaný pohyb levé ruky a nohy dopředu, lehké zhoupnutí se, hlavu do strany...
Byl by to king. Jenomže je tlustý, nosí velké umaštěné optické brýle a nikdo s ním nekamarádí.
A tak stojí na tom svým plácku, občas přejde kolem partička holek, které vystavují na odiv své holé boky a pupky a se smíchem se klátí a odstrkují kluky, kteří se pošťuchují a oplzle žertují. A nikdo si ho nevšímá.
Už chápete tu nenávist v Rapperových očích? Už chápete, co všechno je mu odepřeno? Tak tam stojí, sem tam popojde, a těší se, až bude dospělý, až doroste do světa, ve kterém si už lidé navzájem neříkají, co si o sobě myslí. Do světa, ve kterém se mu už nikdo nebude veřejně posmívat, ve kterém ho nikdo nebude ignorovat.
Snad se mu to povede co nejdřív, moc bych mu to přál. Nechtěl bych, aby z něj vyrostl druhý Šerif.
Když jen tak postává, v očích pohrdání a nenávist pro své okolí, je to ikona dnešního světa, socha revolty. A jak udělá krok či dva, máte pocit, že se před vámi zhmotnila MTV. Nejdřív ten pohyb v ramenou, pak synchronizovaný pohyb levé ruky a nohy dopředu, lehké zhoupnutí se, hlavu do strany...
Byl by to king. Jenomže je tlustý, nosí velké umaštěné optické brýle a nikdo s ním nekamarádí.
A tak stojí na tom svým plácku, občas přejde kolem partička holek, které vystavují na odiv své holé boky a pupky a se smíchem se klátí a odstrkují kluky, kteří se pošťuchují a oplzle žertují. A nikdo si ho nevšímá.
Už chápete tu nenávist v Rapperových očích? Už chápete, co všechno je mu odepřeno? Tak tam stojí, sem tam popojde, a těší se, až bude dospělý, až doroste do světa, ve kterém si už lidé navzájem neříkají, co si o sobě myslí. Do světa, ve kterém se mu už nikdo nebude veřejně posmívat, ve kterém ho nikdo nebude ignorovat.
Snad se mu to povede co nejdřív, moc bych mu to přál. Nechtěl bych, aby z něj vyrostl druhý Šerif.
Američan
Nezaměnitelná lokální postavička.
Šerifa potkáte nejčastěji v okolí obchodního centra. Uslyšíte typický zvuk, otočíte se - je tam. Boty do špičky, ostruhy, sváteční uniforma s šerifskou hvězdou, velké tmavé brýle, stetson.
Baculatý, šedesát let. Stojí a přezíravě pozoruje dění na náměstíčku. Pak jde nakoupit. Vezme do ruky tu mléko, tu rajče, odfrkne si a zavrtí hlavou, no co jako má tohle být?!
Ale hlavně se rozhlíží, jestli si jej lidé dostatečně všímají, jestli dostatečně dekoruje, jestli je dostatečně noblesní. Děti před ním zůstávají stát s otevřenými ústy nebo se schovávají před tím bubákem.
A když se šerif otočí, někdo z dospělých vždycky vyprskne smíchy. Je to místní Alejandro. Nepochopený, neuchopitelný element.
Bude mi chybět.
Šerifa potkáte nejčastěji v okolí obchodního centra. Uslyšíte typický zvuk, otočíte se - je tam. Boty do špičky, ostruhy, sváteční uniforma s šerifskou hvězdou, velké tmavé brýle, stetson.
Baculatý, šedesát let. Stojí a přezíravě pozoruje dění na náměstíčku. Pak jde nakoupit. Vezme do ruky tu mléko, tu rajče, odfrkne si a zavrtí hlavou, no co jako má tohle být?!
Ale hlavně se rozhlíží, jestli si jej lidé dostatečně všímají, jestli dostatečně dekoruje, jestli je dostatečně noblesní. Děti před ním zůstávají stát s otevřenými ústy nebo se schovávají před tím bubákem.
A když se šerif otočí, někdo z dospělých vždycky vyprskne smíchy. Je to místní Alejandro. Nepochopený, neuchopitelný element.
Bude mi chybět.
Na cizím blogu
Kéž bys byla po ruce jako noční poluce!
Začínám trénovat. To není žádná kávička jako ranní běhy, zde se vyžaduje síla a mravní integrita. Nejmenovatelný Nejmenovaný odlétá za oceán a já dostal za úkol spravovat jeho osiřelý blog, aby nikdo nic nepoznal. Tak tedy cvičím, zatím gramatické chyby a perexové veršovánky.
A začínám studovat styl. Ten byl ze začátku kolísavý, ale nakonec se ustálil na určité bodré poloze, ve které se, často jen v náznacích, odehrávají přýhody z rodinného či pracovního života, okořeněné kolemjdoucími přáteli. Kdepak psát o Sabině Slonkové či Petru Kolářovi, to se mohlo tak leda před dvěma roky.
O práci mám zakázáno psát, ale už se mi tu rýsuje pár příběhů s babičkou, teplejším mladším bratrem či přítelem masérem.
Bude to, myslím, zajímavá zkušenost. Pro mě, pro něj, i pro vás. A pokud se to vydaří, i já za čas jistě odletím za oceán...
Začínám trénovat. To není žádná kávička jako ranní běhy, zde se vyžaduje síla a mravní integrita. Nejmenovatelný Nejmenovaný odlétá za oceán a já dostal za úkol spravovat jeho osiřelý blog, aby nikdo nic nepoznal. Tak tedy cvičím, zatím gramatické chyby a perexové veršovánky.
A začínám studovat styl. Ten byl ze začátku kolísavý, ale nakonec se ustálil na určité bodré poloze, ve které se, často jen v náznacích, odehrávají přýhody z rodinného či pracovního života, okořeněné kolemjdoucími přáteli. Kdepak psát o Sabině Slonkové či Petru Kolářovi, to se mohlo tak leda před dvěma roky.
O práci mám zakázáno psát, ale už se mi tu rýsuje pár příběhů s babičkou, teplejším mladším bratrem či přítelem masérem.
Bude to, myslím, zajímavá zkušenost. Pro mě, pro něj, i pro vás. A pokud se to vydaří, i já za čas jistě odletím za oceán...
Berušky (level L21)
Takový zlý, nepěkný, ošklivá hra!
Berušky, to je taková krásná česká logická hra. Ale někdy dokáže nasrat, třeba tenhle level.
$$OBR48223$$
Pokud vůbec nevíte o co jde, tak vězte, že plán vidíte shora, berušky mohou chodit do čtyř světových stran a tlačit před sebou nejvýše jednu bednu. Jejich úkolem je posbírat pět klíčů a dostat jednu berušku do domečku (nahoře uprostřed). Pak ještě může beruška sebrat krumpáč vlevo nahoře a rozbít jim modrý kámen, se kterým nejde hnout. A konečně jsou tam výbušniny, v tomto levelu celkem čtyři, kterými se dá též posouvat, a když se výbušninou najede na bednu, obé vybuchne a není.
A teď se tedy podívejme na tento level. Zelená beruška prokličkuje mezi bednami, sebere dva klíče, krumpáč a - jo aháá, no tak to je opravdu trapný, to mě skutečně mohlo napadnout dřív. Tak já to jdu dohrát.
Berušky ke staženi zdarma - pokud si chcete vyzkoušet rovnou tento level, heslo je xigir.
Berušky, to je taková krásná česká logická hra. Ale někdy dokáže nasrat, třeba tenhle level.
$$OBR48223$$
Pokud vůbec nevíte o co jde, tak vězte, že plán vidíte shora, berušky mohou chodit do čtyř světových stran a tlačit před sebou nejvýše jednu bednu. Jejich úkolem je posbírat pět klíčů a dostat jednu berušku do domečku (nahoře uprostřed). Pak ještě může beruška sebrat krumpáč vlevo nahoře a rozbít jim modrý kámen, se kterým nejde hnout. A konečně jsou tam výbušniny, v tomto levelu celkem čtyři, kterými se dá též posouvat, a když se výbušninou najede na bednu, obé vybuchne a není.
A teď se tedy podívejme na tento level. Zelená beruška prokličkuje mezi bednami, sebere dva klíče, krumpáč a - jo aháá, no tak to je opravdu trapný, to mě skutečně mohlo napadnout dřív. Tak já to jdu dohrát.
Berušky ke staženi zdarma - pokud si chcete vyzkoušet rovnou tento level, heslo je xigir.
Je ošklivé dělat si z cizích lidí legraci
Ale občas si nemůžu pomoct.
Cink cink cililink. Naléhavé zvonění, tak tedy otevřu. Jsou dva a nejsou to svědci Jehovovi. Dobrý den, my tu děláme takový průzkum blabla a vy máte jistě pevnou linku, tak nám řekněte, od koho ji máte.
Swisscom, říkám a čekám, co bude dál.
Ahá, Swisscom, a pán si poznamenává něco do svého bločku a slečna se usmívá. A teď si představte, že kdybyste přešel k Sunrise, tak blablabla...
Tak odtud vítr vane. Chudáčci malí. Ale přece jim nebudu říkat, že se za pár dní stěhuju. Víte, já mám ale od Swisscomu ADSL, takže nemůžu přestoupit k jinému operátorovi.
Protiútok je okamžitý. ADSL za 49, že (soustrasný pohled, povzdychnutí), tak koukněte, my vám dáme ADSL za devět devadesát.
No to je sice hezký, ale já tu smlouvu se Swisscomem nemůžu vypovědět.
Ale kdo tu mluví o smlouvě, to nikdo nechce, podívejte se, vy se nám upíšete, a jak ta smlouva v říjnu nebo v listopadu skončí, hned vám to převedeme k nám, tady máte letáček.
Jo ták, to je ale jenom 150 kilobitů, já mám za těch 49 šest set. A smlouva mi skončí za osm měsíců.
Prosímvás, šest set nebo sto padesát, ono je to ve skutečnosti stejné, to ani nepoznáte. Ale co my vám hlavně nabízíme, to je levné volání, můžeme dál?
Tak tedy jdou dál, do odbydleného bytu, ale ničemu se nediví, jen ten pán obdivuje můj malý počítač (pokuste se navázat přátelský kontakt) a vysvětluje, že slečna je dnes nová, tak ještě nemluví, jen se dívá.
Podstatné je (snažte se udržet oční kontakt), že můžete ušetřit. Hned teď můžete zavolat na speciální linku Swisscomu, je zdarma, nic vás to nebude stát, a požádat o převedení pod Sunrise.
To se mi zdá logické, tak přikyvuji, že můžu.
Tak prosím, zavolejte!
Nechci. Musím uznat, že jsem ho vykolejil jen na maličkou chvíli.
Prosím?
Můžu, ale nechci.
No... podívejte, tady máme takový formulář, ten jenom v rychlosti vyplníme...
Moment, jestli chcete, abych něco podepsal, tak vás upozorňuju, že nic nepodepisuju.
Ale kdepak podpis, vůbec ne! Je to takhle. Nemyslete si, já z toho nemám vůbec žádné peníze, o mně tu nejde, mně je to úplně jedno, ale jde o vás, jestli chcete ušetřit. Pokud chcete platit pořád hodně, tak je to vaše věc, ale já se vám snažím ukázat cestu, jak platit méně.
A vytahuje ten formulář, ve kterém je úplně dole kolonka pro podpis, a já opakuju, že žádnou smlouvu nepodepíšu, protože už jsem smluvně vázaný jinde.
Ale tak to vůbec není! Tohle vůbec není žádná smlouva, to je jenom přihláška k našim službám! A když si to zítra rozmyslíte, stačí zavolat a všechno zrušíme, tak podívejte, tady je jméno, telefonní číslo, podpis...
A do toho si položí na stůl blok, do kterého si mě poznamenával, a já vidím spoustu křížků a taky domeček a dvě letadýlka.
Srandy už myslím bylo dost, a tak vytahuju faktury od Swisscomu.
Já tomu pořád nerozumím, tady mám fakturu. 49 za ADSL mi zůstane, 25 za pevnou linku taky -
Ano, a veškeré ostatní platby, všechny platby za volání, kde to máte -
A bloudí prstem po faktuře, hledá ten správný řádek, až mu jej konečně ukážu. Je na něm napsáno 1 frank. A teď se s tím poper.
To bude nula, chcete ušetřit, tady prostě bude nula, protože máte hodinu volání zdarma, a ruka mu zabloudila k té celkové částce 75 franků, kolem ní krouží propiskou a opakuje, jak to bude nula. Tak jej mírně vracím k jednomu franku.
A pak se proviním proti všem těm letem na školách, protože si dovolím tvrdit, že jeden frank nebo žádný frank, to je totéž. Až se zhrozím, co jsem to vlastně řekl, a tak se opravuji: Velký rozdíl v tom není.
Pán od vycházejícího slunce tuší, že bude muset vzdát. Ještě několikrát se pokouší o vyzdvižení výhody hodiny volání zdarma, a už je tu poslední zoufalý pokus.
Ono se zdá, že to není hodně, ale to máte frank měsíčně, za takový rok (ale vidí, jak se tvářím, tak tuto závažnou myšlénku ani nedopoví), ale to jste třeba volal málo, v jiných měsících se může stát -
A to je ten moment, kdy přes červencovou fakturu, nad kterou se bavíme, pokládám červnovou a květnovou a dubnovou. A všude je nula, ten jeden frank bylo maximum.
Pán si ukládá zpátky do tašky přihlášku, co není smlouvou, a společně se slečnou odchází. Vzájemně se častujeme, jak už to tu bývá zvykem, přáním všeho pěkného, hezkým dnem a ubezpečujeme se, jak nás to všechny ale opravdu těšilo.
Předpokládám, že ti dva netuší, jak moc dobře je do bytu slyšet vše, co se odehrává na chodbě, a tak se za kukátkem těším na nějakou tu pěknou tečku.
Pán nezklamal. Rozhodil rukama, opřel se zády o stěnu, oči v sloup, pak vykřikl něco o jednom franku a vzápětí použil slov, která ještě tak úplně neovládám.
Nebo se tak aspoň ve slušné společnosti tvářím.
Cink cink cililink. Naléhavé zvonění, tak tedy otevřu. Jsou dva a nejsou to svědci Jehovovi. Dobrý den, my tu děláme takový průzkum blabla a vy máte jistě pevnou linku, tak nám řekněte, od koho ji máte.
Swisscom, říkám a čekám, co bude dál.
Ahá, Swisscom, a pán si poznamenává něco do svého bločku a slečna se usmívá. A teď si představte, že kdybyste přešel k Sunrise, tak blablabla...
Tak odtud vítr vane. Chudáčci malí. Ale přece jim nebudu říkat, že se za pár dní stěhuju. Víte, já mám ale od Swisscomu ADSL, takže nemůžu přestoupit k jinému operátorovi.
Protiútok je okamžitý. ADSL za 49, že (soustrasný pohled, povzdychnutí), tak koukněte, my vám dáme ADSL za devět devadesát.
No to je sice hezký, ale já tu smlouvu se Swisscomem nemůžu vypovědět.
Ale kdo tu mluví o smlouvě, to nikdo nechce, podívejte se, vy se nám upíšete, a jak ta smlouva v říjnu nebo v listopadu skončí, hned vám to převedeme k nám, tady máte letáček.
Jo ták, to je ale jenom 150 kilobitů, já mám za těch 49 šest set. A smlouva mi skončí za osm měsíců.
Prosímvás, šest set nebo sto padesát, ono je to ve skutečnosti stejné, to ani nepoznáte. Ale co my vám hlavně nabízíme, to je levné volání, můžeme dál?
Tak tedy jdou dál, do odbydleného bytu, ale ničemu se nediví, jen ten pán obdivuje můj malý počítač (pokuste se navázat přátelský kontakt) a vysvětluje, že slečna je dnes nová, tak ještě nemluví, jen se dívá.
Podstatné je (snažte se udržet oční kontakt), že můžete ušetřit. Hned teď můžete zavolat na speciální linku Swisscomu, je zdarma, nic vás to nebude stát, a požádat o převedení pod Sunrise.
To se mi zdá logické, tak přikyvuji, že můžu.
Tak prosím, zavolejte!
Nechci. Musím uznat, že jsem ho vykolejil jen na maličkou chvíli.
Prosím?
Můžu, ale nechci.
No... podívejte, tady máme takový formulář, ten jenom v rychlosti vyplníme...
Moment, jestli chcete, abych něco podepsal, tak vás upozorňuju, že nic nepodepisuju.
Ale kdepak podpis, vůbec ne! Je to takhle. Nemyslete si, já z toho nemám vůbec žádné peníze, o mně tu nejde, mně je to úplně jedno, ale jde o vás, jestli chcete ušetřit. Pokud chcete platit pořád hodně, tak je to vaše věc, ale já se vám snažím ukázat cestu, jak platit méně.
A vytahuje ten formulář, ve kterém je úplně dole kolonka pro podpis, a já opakuju, že žádnou smlouvu nepodepíšu, protože už jsem smluvně vázaný jinde.
Ale tak to vůbec není! Tohle vůbec není žádná smlouva, to je jenom přihláška k našim službám! A když si to zítra rozmyslíte, stačí zavolat a všechno zrušíme, tak podívejte, tady je jméno, telefonní číslo, podpis...
A do toho si položí na stůl blok, do kterého si mě poznamenával, a já vidím spoustu křížků a taky domeček a dvě letadýlka.
Srandy už myslím bylo dost, a tak vytahuju faktury od Swisscomu.
Já tomu pořád nerozumím, tady mám fakturu. 49 za ADSL mi zůstane, 25 za pevnou linku taky -
Ano, a veškeré ostatní platby, všechny platby za volání, kde to máte -
A bloudí prstem po faktuře, hledá ten správný řádek, až mu jej konečně ukážu. Je na něm napsáno 1 frank. A teď se s tím poper.
To bude nula, chcete ušetřit, tady prostě bude nula, protože máte hodinu volání zdarma, a ruka mu zabloudila k té celkové částce 75 franků, kolem ní krouží propiskou a opakuje, jak to bude nula. Tak jej mírně vracím k jednomu franku.
A pak se proviním proti všem těm letem na školách, protože si dovolím tvrdit, že jeden frank nebo žádný frank, to je totéž. Až se zhrozím, co jsem to vlastně řekl, a tak se opravuji: Velký rozdíl v tom není.
Pán od vycházejícího slunce tuší, že bude muset vzdát. Ještě několikrát se pokouší o vyzdvižení výhody hodiny volání zdarma, a už je tu poslední zoufalý pokus.
Ono se zdá, že to není hodně, ale to máte frank měsíčně, za takový rok (ale vidí, jak se tvářím, tak tuto závažnou myšlénku ani nedopoví), ale to jste třeba volal málo, v jiných měsících se může stát -
A to je ten moment, kdy přes červencovou fakturu, nad kterou se bavíme, pokládám červnovou a květnovou a dubnovou. A všude je nula, ten jeden frank bylo maximum.
Pán si ukládá zpátky do tašky přihlášku, co není smlouvou, a společně se slečnou odchází. Vzájemně se častujeme, jak už to tu bývá zvykem, přáním všeho pěkného, hezkým dnem a ubezpečujeme se, jak nás to všechny ale opravdu těšilo.
Předpokládám, že ti dva netuší, jak moc dobře je do bytu slyšet vše, co se odehrává na chodbě, a tak se za kukátkem těším na nějakou tu pěknou tečku.
Pán nezklamal. Rozhodil rukama, opřel se zády o stěnu, oči v sloup, pak vykřikl něco o jednom franku a vzápětí použil slov, která ještě tak úplně neovládám.
Nebo se tak aspoň ve slušné společnosti tvářím.
Ranní běh 23
Dokud jsem nesportoval, byl jsem zdráv!
5.13 - 10.36 / 154
Vyběhnu, a v tu chvíli mě píchne v levém koleni, a pak ještě nějaký čas bolí. Bolest pak ustoupí, ale cítím, že se chce zase vrátit, proto neriskuju třetí kolo.
Když jsem kdysi dávno běhal na hodinách tělocviku (a je to skutečně dávno, poslední tělocvik jsem měl před jedenácti lety), často mě píchalo v pravém boku, byl to signál, že umírám. Při ranních bězích už jsem to neměl, ale teď najednou, dnes už tuším potřetí - jakmile vyběhnu, pích! A pak celý zbytek běhu vůbec nic.
Našel jsem si několik strečinkových stránek a dle návodu si včera uvolnil a protáhl dolní část zad a ramenokrční oblast. Výsledek? Bolí mě záda a nemůžu hýbat hlavou. Při tom krčním cvičení navíc člověk vypadá jak Pavel Němec křížený se šimpanzem: Levou dlaň si dejte pod bradu, jako že vážně přemýšlíte, ukazováček na pravé tváři. Pravou dlaň si položte na hlavu, trochu víc doleva, prostředníček na špičku levého ucha. Teď otočte hlavu doleva, ukazováčkem ji tlačte ještě víc a pravou dlaní tlačte dolů, deset vteřin. A teď symetricky na druhou stranu, celkem šestkrát, a opakujte každé dvě hodiny.
Nedivte se, že jsem neopakoval.
Ale jinak jsem si při čtení v posteli zkoušel jen tak mimochodem protahovat nohy. Zvednul jsem napnutou nohu co nejvýš, počkal, a pak to šlo ještě o něco výš, a za chvíli znovu, a najednou skončila kapitola, já se podíval na svou nohu, a řeknu vám, těch sedmdesát stupňů tam bylo.
A když se chci s napnutými nohami dotknout země, chybí mi jen dvacet čísel!
5.13 - 10.36 / 154
Vyběhnu, a v tu chvíli mě píchne v levém koleni, a pak ještě nějaký čas bolí. Bolest pak ustoupí, ale cítím, že se chce zase vrátit, proto neriskuju třetí kolo.
Když jsem kdysi dávno běhal na hodinách tělocviku (a je to skutečně dávno, poslední tělocvik jsem měl před jedenácti lety), často mě píchalo v pravém boku, byl to signál, že umírám. Při ranních bězích už jsem to neměl, ale teď najednou, dnes už tuším potřetí - jakmile vyběhnu, pích! A pak celý zbytek běhu vůbec nic.
Našel jsem si několik strečinkových stránek a dle návodu si včera uvolnil a protáhl dolní část zad a ramenokrční oblast. Výsledek? Bolí mě záda a nemůžu hýbat hlavou. Při tom krčním cvičení navíc člověk vypadá jak Pavel Němec křížený se šimpanzem: Levou dlaň si dejte pod bradu, jako že vážně přemýšlíte, ukazováček na pravé tváři. Pravou dlaň si položte na hlavu, trochu víc doleva, prostředníček na špičku levého ucha. Teď otočte hlavu doleva, ukazováčkem ji tlačte ještě víc a pravou dlaní tlačte dolů, deset vteřin. A teď symetricky na druhou stranu, celkem šestkrát, a opakujte každé dvě hodiny.
Nedivte se, že jsem neopakoval.
Ale jinak jsem si při čtení v posteli zkoušel jen tak mimochodem protahovat nohy. Zvednul jsem napnutou nohu co nejvýš, počkal, a pak to šlo ještě o něco výš, a za chvíli znovu, a najednou skončila kapitola, já se podíval na svou nohu, a řeknu vám, těch sedmdesát stupňů tam bylo.
A když se chci s napnutými nohami dotknout země, chybí mi jen dvacet čísel!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)