Ranní běh 23

Dokud jsem nesportoval, byl jsem zdráv!

5.13 - 10.36 / 154

Vyběhnu, a v tu chvíli mě píchne v levém koleni, a pak ještě nějaký čas bolí. Bolest pak ustoupí, ale cítím, že se chce zase vrátit, proto neriskuju třetí kolo.

Když jsem kdysi dávno běhal na hodinách tělocviku (a je to skutečně dávno, poslední tělocvik jsem měl před jedenácti lety), často mě píchalo v pravém boku, byl to signál, že umírám. Při ranních bězích už jsem to neměl, ale teď najednou, dnes už tuším potřetí - jakmile vyběhnu, pích! A pak celý zbytek běhu vůbec nic.

Našel jsem si několik strečinkových stránek a dle návodu si včera uvolnil a protáhl dolní část zad a ramenokrční oblast. Výsledek? Bolí mě záda a nemůžu hýbat hlavou. Při tom krčním cvičení navíc člověk vypadá jak Pavel Němec křížený se šimpanzem: Levou dlaň si dejte pod bradu, jako že vážně přemýšlíte, ukazováček na pravé tváři. Pravou dlaň si položte na hlavu, trochu víc doleva, prostředníček na špičku levého ucha. Teď otočte hlavu doleva, ukazováčkem ji tlačte ještě víc a pravou dlaní tlačte dolů, deset vteřin. A teď symetricky na druhou stranu, celkem šestkrát, a opakujte každé dvě hodiny.

Nedivte se, že jsem neopakoval.

Ale jinak jsem si při čtení v posteli zkoušel jen tak mimochodem protahovat nohy. Zvednul jsem napnutou nohu co nejvýš, počkal, a pak to šlo ještě o něco výš, a za chvíli znovu, a najednou skončila kapitola, já se podíval na svou nohu, a řeknu vám, těch sedmdesát stupňů tam bylo.

A když se chci s napnutými nohami dotknout země, chybí mi jen dvacet čísel!