Černá kronika

Chtěl jsem napsat veselý článek o tom, jak kdosi spadnul do výtahové šachty.

Zažertovat, proč Lidovky daly tu zprávu do rubriky Akademie. Zprávu o tom, že student vlezl na kolejích do výtahové šachty a zabil se.

Původně psali, že se pokoušel slaňovat. To mi bylo divné. Spíš se opili a někdo se rozhodl, že tou šachtou prostě sleze dolů. Ostatně už leta se na trojských kolejích traduje, že se dá sjet dolů po dvou sloupech na schodišti, když se to umí a správně se zapře, jenom je třeba si dávat pozor, aby si člověk nespálil nohy.

Aktualizovaný článek mou domněnku potvrdil. Znám lidi, kteří by do té výtahové šachty vlezli? Ano, znám takové. Takže mě vlastně nemělo překvapit, když jsem se dozvěděl, že to byl opravdu jeden z nich.

Můj bývalý spolubydlící. Jak o sobě sám rád říkal, pro praktický život nepoužitelný. Je mi to líto a je mi z toho nějak zle.

iDnes: Student zemřel při slaňování ve výtahu

Boj proti militantním nekuřákům

Nekuřáky, kteří málo bojují, je třeba zneškodnit!

Příšlo to - jako obvykle - z několika stran. Kuřáky bych pozabíjel, tvrdil mi jeden známý, který už takhle v minulosti vyhrožoval všemožným skupinám, naposledy snad komunistům. Musíme chránit jejich zdraví, volá EU. A teď zase Vanda Březinová, spolupracovnice České koalice proti tabáku, píše do Lidovek: Ať nás kuřáci neomezují!

A my je omezovat máme? Březinová není zrovna mistryní pera, ale to je spíš podružné. Rozhořčuje se nad nekuřáky, kteří nevedou proti kuřákům svatou válku (budiž prokleti a zneuctěni navždy!), pokračuje přes osvětu v nejbližším okolí ("nedovolme svým přátelům, aby kouřili v naší společnosti") a končí geniálním návodem, jak kuřáky společensky znemožnit.

Tolerance prostě platí jen jedním směrem, a čirou náhodou je to tolerance těch špatných k nám dobrým. Pořád se mi ale vkrádá do hlavy myšlénka, že ve společnosti mých přátel to není špatně zařízeno.

V kuřáckém prostředí (v hospodě nebo třeba u sebe doma) si zapálí, proč by mi to mělo vadit? Že mi načichne oblečení? Božíčku, pračky dnes nejsou nedostatkovým zbožím. Že se přiotrávím? Vždyť vlastně nic jiného nedělám, celý můj život je konzumování jedné velké škodliviny všemožnými způsoby. Dožít se devadesáti pěti lety na invalidním vozíku s naprosto zdravými plícemi opravdu nepotřebuju.

Normální je nekouřit? Normální je žít! Sláva hospodám zahaleným dýmem, sláva alkoholu, sláva řízkům na přepáleném oleji.

Ale to není cesta Vandy Březinové. Ta chce, abychom kuřákům dali svůj odpor "více méně najevo alespoň ostentativním odkašláním či dostatečně hlasitým komentářem v mezích slušnosti směrem k někomu vedle". To je hrůza, pani, viďte, hulí to jak fabrika, trochu soudnosti to nemá. Kdepak já v jejich letech, ale to je ta dnešní mládež, válku nezažili a starýho člověka sednout nepustí, to aby je člověk prosil.

Mluvme o kvalitě! Oni to tak chtějí

Furt mi to vrtá hlavou. Marketing&Média - je to taková krutá zábava nebo to opravdu někdo myslí vážně?

Hospodářky přináší v sekci Ekonomika upoutávku na další reklamní kampaň. Tentokrát je to Henkel.

Monika Kozáková píše, že producenti se "orientují stále více na kvalitu. Také společnost Henkel se rozhodla" - jak to pokračuje? Vyrábět kvalitnější henkelvýrobky? Kdepak, "přistoupit ke změně v komunikaci".

A pak už jsou to samé perličky. "Všechno bude kvalitní" - ano, stačí o všem říkat, že to je kvalitní, a ono se to kvalitním tak nějak stane samo od sebe. Slogan bude spojován s komunikací, spotřebitel bude poučen o vhodnosti kombinace kvalitních produktů (např. typu nádobí a mycího prostředku, muhehe), a celé to prostě "vypadá jako snaha o potvrzení kvality samotných produktů".

To úplně nejlepší: "Cíl je jasný. Zasáhnout širokou cílovou skupinu, a to ve spojení s celou škálou produktů, jako je Persil, Silan, Bref a další. [...] bude proto připravena promoakce s garantovanou výhrou vzpomínaného spojení."

Takže: Zasáhneme cílovou skupinu ve spojení se škálou produktů, a to tak, že budeme (komu?) garantovat výhru vzpomínaného spojení. Prostě kdo si vzpomene (na co?), vyhraje spojení skupiny a škály, což je pořád lepší než si odnést domů celou cílovou skupinu.

Na závěr minilekce angličtiny: "Kvalita je naše filozofie, i když korporátním sloganem pořád zůstává ,A Brand like a Friend'. To znamená, že spotřebitel je vnímán jako přítel, a právě proto mu nabízíme kvalitu," uzavírá Lidija Čipovič (to je manažerka komunikace).

Škoda jenom, že ty kreativně vyobrazené billboardové vizuály jsou tak hnusné. Ale za to asi Kozáková nemůže.

Dříve - nyní

Odborně se tomu říká facelifting.

$$OBR30655$$

Jak měla Hanka zase jednou pravdu

Vzdejme úctu pravidelné čtenářce Chininu.

Rubrika Z obsahu, ve které se objevuje pět náhodných článků z Chininu, je docela pěkná věc. Sám si občas kliknu, abych se dozvěděl, co jsem to kdy blábolil. A tak jsem se teď dostal na Symfonii v B dur z ledna 2004. Tomáš Baldýnský vyzval Jiřího Pomejeho na souboj.

Do roka a do dne, měl to být dvacátý druhý leden 2005. A Hanka tehdy napsala: " Já si myslím, že ani jeden nic skládat nebude."

A měla pravdu.

Z čeho nejsem nadšen (a naopak)

Jmenuj pět věcí, z nichž jsou tví přátelé nebo lidé z tvé společenské vrstvy nadšeni a ty ne.

Je to pochopitelně strašná ostuda, že se o tom musel nejdřív zmínit Ondřej Štindl v Lidových novinách, abych se o této údajné hrátce amerických blogů dozvěděl i já. Ale co nadělám, mrtvá média mě svírají.

Nejdřív mě napadlo, že nic takového neexistuje. Ta uniformita! Když jsem se ale prokousal tím článkem až nakonec, zjistil jsem, že je to vlastně docela jednoduché, pokud se člověk drží kultury. Tak jsem vymyslel první bod, druhý a třetí se hned nabídl sám. Čtvrtý a pátý zatím nemám, což fikaně nahrazuju třemi body opačnými.

Tak tedy, z čeho nejsem nadšen a mí společensky přijatelní přátelé jsou:

1. Úroveň české hudby. Nesnáším většinu české hudební scény, protože neumějí zpívat, neumějí hrát, neumějí obojí, zpívají o blbostech, a/nebo se (tím vším!) ještě chlubí. Spadají do toho Plastici i Nohavica. Zejména z folku se mi zvedá žaludek. Jediné tři koncerty, na které bych šel (tj. jsou na stupnici od snesl bych je až k rád bych vidoslyšel): Radůza, Kočičková, Sdružení rodičů a přátel RoPy.

2. Zřejmě souvisí s bodem jedna: Hraní na kytaru u táboráku. Plameny, praskání, unylé pohledy, marná snaha naladit kytaru, ještě marnější snaha sladit dvě kytary, dohadování se nad výběrem písně, zahraj tohle, zahraj tamto, druhou sloku neumím, půjč mi kytaru, umím vybrnkat kousek jedný písničky.

3. Voda. Taková ta co teče a vy sedíte v loďce a voláte ahóóój! Brrr. Včetně knížek Zdeňka Šmída a podobných radovánek.

A teď naopak, z čeho jsem já nadšen a ostatní ne:

1. Politika a právo. Baví mě se tím brodit, sledovat, pročítat předpisy.

2. Souvisí s bodem jedna: Vyplňování daňového přiznání.

3. Mahler. Gustav.

~

Přidali se: adbar, anjin-san, fiksu pojka, gotcha, hroschik, plavovláska, rose a další, o kterých nevím.

Kde žiju, tam volím

V neděli se volí! Známá cedule zase svítí na kruháči. Obchody jsou v neděli zavřené, takže jedinou zábavou zůstávají častá referenda.

Tentokrát jde do tuhého: Kde žiju, tam volím. Tak se jmenuje referendum, jehož kladný výsledek by dal volební právo i déle zde žijícím cizincům bez švýcarského občanství. A že nás tu je jako much.

Politické strany agitují, seč mohou. ANO! NE! ANO! NE! Plakátová písmena a pod nimi XYZ doporučuje. Občas se najde i nějaké to vysvětlení postoje nebo radikálnější zvolání: Nejsme žádní salámi!

Tak uvidíme. Jestli to projde, možná si tu ještě stihnu něco odvolit. Leč konec mise se blíží.

Džezus, ty já bydlím kde?

Po čase zase pár postřehů z kurzu francouzštiny.

Ty bydlíš kde?

Alejandro nerozumí. No tak, povzbuzuje ho učitelka, už jsme v kurzu pro pokročilé!

Bydlíš, dumá Alejandro, takové slovo neznám.

Ale Alechandro! Alejandro úpí, zase mu zkomolili jméno. Sloveso bydlet!

Bydlet neznám, co je to?

Já bydlím v Ženevě. Ty bydlíš kde?

Aháá, já bydlím! Teď už rozumím, já bydlím v Schumannovi.

Chesus padá pod stůl, Schumann je nejhorší ubytování široko daleko a nikdo tam nevydržel déle než dva týdny. Alejandro už tam bude rok.

Takže otázka byla špatně postavená, mudruje Alejandro, správně je to: Ty já bydlím kde!

To se zase podlamují nohy učitelce. Vyčasuj mi to, Alechandro!

Já bydlím, ty já bydlím, on já bydlím...

Simono! volá rychle učitelka, další otázku!

Simona se otáčí na Chesuse: Sportuješ, Džezus?

A Chesus zase padá pod stůl. Andreas se rozhodne položit otázku Simoně: Zimona...

Simoně se křiví tvář. Dost, dost, konec hodiny, volá učitelka, a do toho Alejandro dokončuje své časování: Oni já bydlím!

A spokojeně se rozhlíží po třídě.

Rybářův prsten byl zničen

Takový prsten může mít mnoho podob. V mém případě šlo o půlkilovou porci tiramisu.

Bují tu diskuse, že blogy informovaly o novém papežovi dřív než klasická média. Nemyslím si, že by to měl někdo dřív než televize, ale já se to třeba dozvěděl od svého římského zvěda po icq.

Rybářův prsten jsem snědl za jedenáct minut a byla to fuška, ještě teď se mi špatně dýchá. Ale co, včera jsem trénoval, nějakým nedopatřením se mi podařilo sníst celou skleničku domácí marmelády.

Být papežem je obtížné. Kdybych si to nezkusil, netvrdil bych to. Ostatně Ratzinger byl jediný, kdo to byl ochoten vzít. Škoda, že z něj není Pius Stroncius.

Nebo aspoň Biggus Dickus.

Geniální recenze

Milan Brázda nám přináší svůj neotřelý pohled na reproduktory Creative: Přebíhání nad propastí u lanovky nebo v kryptách když slyšíte někde v dálce řev zombie tak je to zejména v noci na *******.

Nedá se nic dělat, to si prostě musíte přečíst celé, včetně diskuse. Pár perliček pro ty, kteří nemají tolik času:

především reproduktory 5.1 nebo 7.1 ale né každý nemá na reproduktory 7.1 místo ani peníze proto připadá více v úvahu spíše uvedené reproduktory 5.1


Celá krabice je na první pohled malá a lehká ale jakmile ji zvednete tak zjistíte že to není tak úplně pravda.


Jsou vyrobeny z poměrně tvrdého plastu takže ani při višší hlasitosti nerezonují ani nepraskají.


Na přední straně je odjimatelná síťka která se dá sundat ale potom to nevypadá tak dobře.


jeho rozměry jsou 9*14*cm a na bocích se pomalu zužuje do zadu takže se to dá docela špatně změřit


Subwofer této soustavy je dřevěný (dřevotříska) a jeho stěny jsou 9mm silné to napovídá že to nebude žádný chrastítko [...] takže to je docela bytelný macek


Dálkový ovladač, teda bohužel drátoví ale za cca 1900kč se není čemu divit ale i tak je tento ovladač šikovný a propracovaný [...] v krabici je připojena oboustranná lepící podložka takže se ten ovladač prostě přilepí na stůl ale jediná nevýhoda je když je potřeba tento ovladač odlepit to když chcete sestavu připojit třeba k televizi to pak musí na řadu přijít nůž protože to drží docela dost ale pokud ji nechcete přilepit tak nemusíte


Na sestavu se nebudeme jenom koukat ale hlavně na ni budeme poslouchat hudbu nebo koukat na filmy a nebo hrát hry.


ale co to ono to nebasuje šáhnu proto na ovladač přesněji na ovládání basů a trochu s ním pootočím doprava a už to je už je to v pohoďe začal mi vrzat stůl


akorát zamrzí je větší šum zadních repro a to proto že mají delší kabely než mají přední repro ale to je nevýhoda skoro všech 5.1 repro soustavy

Češi a zábavní centra

Jsou zábavní centra zábavná? A kdo to lidem řekne?

Super článek v Hospodářkách: Češi nejsou zvyklí na zábavní centra?

Už ten nadtitulek: "Zábavní centra dávají spotřebitelům hodně na výběr, musí ale začít komunikovat, co to vlastně zábava je." Nebo podtitulek, do kterého by mČ jistě vepsal své tučné sic!: "Zábavní centra v ČR nemají dlouhou historii a jejich cílová skupina je hodně široká, takže se stále hledají cesty k jejich oslovení."

A: "K aktivitám zábavních center na českém trhu můžeme počítat různé kluby laser game, různé formy dětských koutků, kino, bowling atd. Na českém trhu ale pořád dochází k nepochopení anebo k nezájmu o tuto formu trávení volného času, takže zákazníka je nutné stále učit, jak se má bavit."

To je smutné, chlapci a děvčata, vždyť vy se ani bavit neumíte...

A: "Češi mají úplně jiný přístup k zábavě, než je tomu v zahraničí. Tam je běžné, že se lidé chodí bavit s partou přátel. U nás je to výjimečné."

Přestaňte vysedávat osaměle po hospodách a běžte se bavit, chce se zvolat. Nebo nechce?

Před hodinou začalo sněžit

Hustě. To žlutě nasvícený, to je sníh. To pod ním, to je silnice. Máme šestnáctého dubna a nějak mi začíná být zima.

$$OBR30002$$

Nový způsob konzumace alkoholu bolí

Myslíš, že to funguje? ptal se mě kamarád Josef po chvilce dumání nad výstřižkem z časopisu. Alkohol se prý dnes aplikuje rektálně.

Pochybuju, odpověděl jsem. Hmm hmm, četl Josef dál, buď do vagíny nebo do konečníku... ty asi nemáš tampon, co?

Zrovna dneska ne, Krakonoši, vysvětlil jsem mu, a tím jsem považoval debatu za uzavřenou.

Nefunguje to, halasil dneska zvesela, ten nasáklý tampon tam prostě nejde narvat! Pak se poškrábal na zadku. A navíc to děsně pálí!

Povytáhl jsem obočí. Co mi taky zbývalo jiného.

Půlnoční

Zastavení v rozjímání. O dobrých věcech.

1. Mléko je dobré, ale deset litrů je moc.
2. Palačinky jsou dobré, i když je jich moc.
3. Jupiter je dobrý.
4. George Harrison je dobrý.
5. Spánek je dobrý.

To vše jsem vám chtěl říct již včera, ale nestihl jsem koupit mléko.

Kdo komu píše dopisy?

Otázka pro ty, kteří viděli Million Dollar Baby.

Asi jsem jediný na světě, komu se nový Eastwoodův film nelíbil, no budiž, žíly mi to netrhá. Ale v krásné recenzi Aleny Prokopové na Cinemě jsem se kromě různých šíleností ("Už dlouho jsem v kině nic podobného neprožila.") dočetl i toto:

"Krabice s dceřinými neotevřenými, ale pečlivě utříděnými dopisy Frankieho v našich očích mění v ubožáka: své nemožnosti znovunavázat ztracený vztah dal totiž přísnou metodičnost sběratele."

Já však byl přesvědčen, že ve filmu bylo ukázáno, pro jistotu řečeno, a navíc ještě jednou ukázáno, že to jsou jeho dopisy dceři, a že se mu vracejí. Tak kdo má pravdu a kdo je za kreténa? Já už totiž za kreténa dlouho nebyl, tak abych si přežehlil kostým...

Proč to při pondělku nevzít jedním vrzem

Tentokrát Lidové noviny.

Celý týden Lidovkám trvalo, než si všimly klíčového slova Czech v britském The Telegraph. Ale promiňte, skutečně patří překlad zprávičky (nelinkuju, je to část Classical CDs of the week ze 4. dubna 2005), že London Symphony Orchestra vydal nahrávku Dvořákovy šesté symfonie, do rubriky "Napsali o nás"? O kom, proboha?

A když už tedy zveřejnit, tak i se zmršeným překladem. Jak se správně překládá record label, to nevím, ale nezdá se mi, že by Supraphon měl být gramofonovou značkou. Label LSO Live založil orchestr, maximálně tak orchestr se svým šéfem, a tak je tedy správně "Davis and the LSO launched their own...", leč nikoli už "Davis s Londýnským symfonickým orchestrem odstartoval svou vlastní".

Pořád ještě v první větě: Když už tedy odstartoval (blééé), opravdu "odstartoval ... s dvěma posledními Dvořákovými symfoniemi"? Korektoři byli asi zrovna mrtví s únavou, že.

"Radostnému a živému charakteru těchto prací", no, jen škoda, že se "its joyous and life-enhancing spirit" netýká těchto prací, ale "this work", Dvořákovy Šesté.

No a konečně "teplo a temperament" v poslední, čtvrté větě článku. Dovedu si představit lepší překlad "warmth and vivacity", zejména v hudební oblasti. A to přesto, že zrovna šestá nemá vivace předepsáno.

Předběžné chrlení ohně na Mediář

Pan papež promine, ale Mediář je trvalým zdrojem poučení a zábavy.

Tohle není TEN článek o studentech žurnalistiky, ale pouhý předskokan. Takový ten s vlaječkou...

Mediář to poslední dobou (několik málo let) opravdu v interpretaci přehání. Poslední článek Barbory Dlabáčkové je pitoreskní esencí toho, čeho jsou studenti (a studentky) žurnalistiky schopni.

Už Eco kázal, že není většího prohřešku, než obejít prostředníka. Dlabáčková se s tím vypořádala makabrózně: Napsala, že rakouský Der Standard nazval Grosse mazaným taktikem, přičemž "nazval" je odkaz, svádící k tomu, že za ním bude schovaný derštandardský článek - ouvej, je tam článek ihnedu. Geniální.

Dlabáčková tvrdí, že byl Gross nazván mazaným taktikem, Hospodářky tvrdí, že "vše nasvědčuje tomu, že ... Gross znovu potvrdil svou pověst mazaného taktika".

Je to totéž? Je i není. Student[i|ky] žurnalistiky tím prostě trpí: Je nutno přeformulovávat! Asi se to i vyučuje: Vše je nutné přeformulovat, i za cenu pokroucení původního významu.

Protože jak jinak se z "Ta (rozuměj vláda) by měla mandát na předem stanovenou dobu: maximálně do příštích voleb v červnu 2006" může stát "Podle předpovědí deníku vydrží případná Kohoutova vláda do řádných voleb", jak jinak se z "do té doby, jak se dá kalkulovat, by mohly být aféry Stanislava Grosse zapomenuty" může stát "kdy si na Grossovy aféry už nikdo ani nevzpomene"?

~

Minule o Ireně Zemanové, příště možná o Vendule Křížové, vše pouze zcela předskokansky!

Gross zase perlí

Dejte mu před obličej mikrofon a čekejte...

"Je to i o tom, kdo co z členů vlády má teď momentálně před sebou a tam je nějaký úkol, který je třeba udělat a je nezpochybnitelný, je ve prospěch většiny obyvatel tohoto státu. No tak třeba v některých věcech bude muset pokračovat. Čili není to tak paušálně vymezené."

To Standa Grossů vysvětluje Lidovým novinám, že někteří ministři údajně i pracovali.

Jak vyfotit černou kočku

Kdo to někdy zkoušel, ví, o čem mluvím. A neplatí to jen o kočkách.

Zatímco Baghíra je na ilustracích až šokantně krásný, z vašeho domácího mazlíčka zůstávají na fotkách jen černé fleky s očima.

Ale s tím je teď konec, prozradím vám, jak na to. Potřebujete trochu světla do té temnoty, a k tomu je zapotřebí lesk. Můžete kočku opatrně vložit do myčky (nezapomeňte přidat lešticí prostředek), případně ji řádně vyleštit konvečním způsobem. To má tu výhodu, že vám kočka nenakyne.

Ale úplně nejjednodušší je pomazat jí kožich tukem. Dělá se to obdobně jako při vymazávání pekáče před pečením, pouze vysypání hrubou moukou by bylo polohrubým omylem.

Když si s kočkou takto pěkně vyhrajeme, nezapomeneme ji zase uklidit.

Celá galerie (via Adbar)

Studenti žurnalistiky jsou zlem tohoto světa

Ale nesmím o tom psát, dokud křepelák neodletí do Chille.

Leží tam v oboře, nožky má nahoře, to je současný stav mého počítače, alespoň co se stříhání videa týče. Ale jinak mohu prozradit, že Koloušci útočí od základu redefinují film noir. Na většině záběrů není vůbec nic vidět, případně vůbec nic slyšet.

Jedině ruchy jsou vynikající. Tak například ta scéna, jak ve tmě někdo šoupe žídlema za depresivní monotónie puštěné klimatizace, o tom se jednou bude učit na školách.

Což je vůbec to nejlepší, co si dokážu představit. Nějakým přijatelným způsobem přijít k penězům a pak už jenom jezdit po školách a přednášet.

To jsou ty mé sny... Dnes se mi zdálo o tělech. Byla všude, bylo mezi nimi tak těsno... Probudil jsem se přidušený, s Ludwigem na krkavici. To nakrkne.

~

A jestli toho Bergmana někde dávají, tak na něj jděte. Fakt.

Václav

Já vím, že je mi podobný, ale fakt za to nemůžu...

$$OBR28928$$

Z moci mi úředně svěřené...

Prohlašuji vlastnění a šíření pornofilmů s jeptiškami za ilegální.

Dlouho jsem nevěděl, jak s tím papežstvím začít. Říkal jsem si, abych nebyl papežštější než papež. Ale s tím pornem mi Adbar dobře poradil.

Je totiž jasné, že všech tří papežů mám právě já nejvyšší autoritu. Aspoň teda nevím, že by se kdy nějaký papež jmenoval Jaroslav nebo nedejbože Adam. Čeká je, hochy, vymýšlení nějakých efektních přezdívek. S tím si holt já, Petr Symbol I., lámat hlavu nemusím.

Na CNN nebo na BBC nebo kýhočertakdevlastně říkal nějaký kamarád Jana Pavla II., že měl velký smysl pro humor. Jestli to nějak souviselo s tím, že zemřel na apríla, to netuším.

Francouzská televize však příliš smyslu pro humor neprojevila, když místo původně anoncovaného Ďáblova advokáta raději nasadila nějaký trapný žabofilm. A já se tak těšil.

Tohle by měl mít každý

A kdo nemá na webu fotky svých bývalých, je těžce aut!

Moje bejvalky

Zítra se stanu papežem

Už jsme se na tom s Lobem domluvili.

Lobo to pak vezme ve čtvrtek a v pátek, Adbar v sobotu, v neděli a v pondělí, v úterý zase Lobo, a tak se budeme pěkně střídat. Já za to nebudu dostávat žádný plat, ale budu mít k dispozici bazének se svěcenou vodou. Snad mi do něj ti dva nebudou čůrat...

~

Největším Francouzem se stal generál Charles de Gaulle. A přestože Francouzi dokáží zpříjemnit ledaco (a jejich velká předpověd počasí na France2 je naprosto strhující miniaturou), je tenhle televizní formát k uzoufání nudný. V Čechách to pochopitelně může být jenom horší.

~

Malému čtenáři patří velké uznání za nikdy nedokončený výpad proti neznapřechylovačům z listopadu 2003. S jeho pomocí jsem totiž přeslavně vyhrál menší svatou válku. Uznání ovšem neznamená, že odstoupím od svého podlého záměru.

~

Zdál se mi sen. Bloudím po tom velkém pařížském kruhovém objezdu, když najednou na mě zpoza rohu (!) zavolá můj kamarád, pojď sem, mám tady auto. Sedneme si do auta, on se na mě podívá, a říká: Zdeňka podala žádost o rozvod. A pak další sen, bez příběhu, jenom s mou plešatou hlavou.

Asi bych potřeboval nějaký ten héliový balónek.