Je jaro, hurá na nákupy!

S přibývajícím teplem a světlem se hormony probouzejí a lákají - pojď si něco koupit!

Nakonec jsem se neudržel a v sobotu vyrazil na velký nákup. Svou razii po obchodech jsem sám sobě odůvodňoval tím, že už přece opravdu ty nové kalhoty potřebuju.

Obchodů s oblečením jsem prošel asi patnáct, co jsem hledal, jsem nenašel, protože jsem nevěděl, co mám hledat, ale koupil jsem si dvoje kalhoty, košili a svetr.

A řeknu vám, už to není, co to bývalo. Bruno Piattelli, Christan Berg, Joop ani Burberry se letos moc nevytáhli. Snad ještě ten Ralph Lauren stojí za úvahu, ale nějak mi to střihově nesedlo. Váhal jsem nad jednou světle béžovou košilí Hugo Boss, ale nakonec jsem ji tam nechal s tím, že nemusím mít všechno.

V jednom obchodě jsem se skamarádil s prodavačkou, která se mi neustále snažila něco vnutit k vyzkoušení, takže jsem se tam furt v něčem předváděl, až jsem se bál, jestli náhodou nemají v převlékací kabince bezpečnostní kameru. Prodavačka mi vykládala o své kamarádce, která teď byla na dovolené někde ve východní Evropě. A že prý tam viděla neuvěřitelné zjevy. Že tam prý někdo ještě chodí v džínách Diesel a jeden exot byl dokonce navlečen v bundě půl kůže, půl úplet. Společně jsme se těm chudáčkům zasmáli a šel jsem o dům dál.

V jiném obchodě mi prodavačka vysvětlila, jaké džíny mají letos šanci na úspěch. Hodně široké nohavice a barva přechází z modré lehce do žluta. Nakonec jsem zůstal u tmavě modré, široké a knoflíkoidní tam byly jenom jedny a za chvíli už byly moje.

S nakupováním kalhot to mám děsně jednoduché, protože jsem se dopracoval k unifikované velikosti 32. Tedy délka 32, pas 32. Čili tloustnu. Kde jsou ty doby, kdy jsem si mohl směle koupit 29/32. Ale aspoň mi teď stačí pamatovat si jen jedno číslo.

Mé druhé nové kalhoty jsou ultramoderní, pohodlné a cool. Jsou na nich našité různé takové stuhy, jejichž praktický smysl mi uniká, ale s trochou fantazie by se daly využít u jistých blíže nespecifikovaných hrátek.

Doma jsem pak utřídil své oblečení, aby odpovídalo nejnovějším teplotním trendům, vypral jsem zimní svetry, košile a kalhoty, schoval je někam dolů dozadu a do vrchních poliček ve skříni jsem nasadil jarní svetry, košile a kalhoty. Při inventuře a přežehlování jarních košil jsem našel světle béžového Hugo Bosse, přesně toho, kterého jsem si málem koupil! Tuhle košili jsem sehnal loni v létě v Londýně a úplně jsem na ni zapomněl. Z toho plyne, že opravdu musím mít všechno. Ovšem že si HB dovolí prodávat loňskou kolekci, to je opravdu nechutné.

A že jsem si předtím ještě četl něco o bídě ve střední Africe, bylo mi až stydno, že mám patnáct jarních košil. Ale pak mi došlo, že v těch košilích chodím občas i na podzim, takže to není tak strašné. Ale zase jsem se trochu styděl, že jarní oblečení recykluju i na podzim. Holt člověk si nevybere, pořád aby se za něco styděl, že?