21

Tryzna za zemřelý blog.

Slovenský "21" byl mým prvním spřáteleným blogem. Jeho autor mi byl jistým způsobem blízký. Poslouchal Gorana Bregoviče a Gotan Project, a jeho texty, i když často vycházely z "deníkových" skutečností, měly výrazný poetický přesah. Ostatně, byl také jediným řadovým členem Zväzu spotrebiteľov modernej poézie.

S potěšením jsem na Peterovi pozoroval určité vlastnosti: přímočarou schopnost provokovat, generalizovat, vynášet kontroverzní obecné soudy a pokládat nepříjemné otázky. Jsou to vlastnosti, které se mohou vymstít. Také jsem takový, ale mám dvě výhody: už jsem se tolikrát spálil, že si o jistých věcech prostě nedovolím psát, a málokdy se dokážu opravdu rozčílit.

Peter se rozčílil a prásknul dveřmi. Napsal o něčem, o čem bych já (raději) nikdy nepsal, někoho se dotknul, někoho naštval, a v následné spirále hádek se velice rychle přehoupl přes hranici, ze které už není návratu. V tom okamžiku, pokud si chtěl za vším vyřčeným stát, už odejít opravdu musel.

A přitom měl ve svém obecném povzdechu pravdu: Až příliš často se v čele lynčujícího davu objevují ti, kterým nebylo ublíženo, a to prostě proto, že je lynčování baví. Bohužel tento povzdech nepříliš šťastně narouboval na kauzu, o které měl málo informací a která je ještě živá, takže mnohé bolí.

Sbohem, dvacetjedničko. Snad jsou na onom světě také k dostání dobrá vína.