Děkovací rituály

-Jak se říká? -Děkuju!

$$OBR1546$$ Maminka ho to neučila, a přesto umí děkovat. Za jídlo, za pohlazení - všechno vrací stonásobně. Děkuje i za to, že se na něj přestanu zlobit.

Epilogem ranního rituálu je děkování. Ludwig vyskočí na postel, usilovně vrní a předvádí, jak mu konzerva dodala lesku a šarmu. Výstavní kousek! Pohladím ho, což znamená nemáš zač, a on mi vrněním odpovídá: zachránil jsi mě před jistou smrtí hladem!

Všimněte si, že je náš vztah velmi vřelý. Dokonce si i tykáme.

Občas Ludwiga kvůli něčemu seřvu. Jde si pak sednout do kouta a je celý zaražený. Jenom ty uši má nastražené a neustále s nimi šmejdí - čeká na lusknutí prstů. Tohle znamení, že se už nezlobím, přichází obvykle po půl minutě. Ludwig radostí nadskočí a žene se ke mně - děkuje a slibuje, že už bude hodný.

Takové děkování má několik fází. Začíná vždycky vrněním. Pak (podle zamýšlené intenzity děkování) přechází v olizování.

Stupeň jedna je jen drobné olíznutí ruky či obličeje.

Stupeň dva je důkladné olizování prstů.

Stupeň tři přechází na dlaň a předloktí a má jemnou a drsnou variantu. V drsné variantě je jedno místo olizováno do té doby, než pokožka zcela zrudne.

Stupeň čtyři se zaměřuje na obličej, zejména uši, tváře a nos. I zde je ochoten nasadit drsnou variantu.

A konečně stupeň pět je už natolik závažné olizování, že se nepoužívá při děkování. Jeho využití je však velmi vhodné, pokud se mi nechce vstávat. Jde o olizování očních víček. Poněkud drsná, ale účinná metoda.

Závěrečná fáze děkování spočívá v Ludwigově ulehnutí přes některou část mého těla. Typicky přes ruku, občas přes krk, ale tomu se bráním, protože se mi pak těžce dýchá.

Včera večer proběhlo veliké děkování za myš. Ludwigova oblíbená hračka, bezocasá myška s pleškou, totiž zapadla hluboko za nábytek. Musel jsem odpojit video a odstěhovat pár kousků nábytku, abych se k ní dostal. Ludwigova radost byla nezměrná. Když ji asi šestkrát důkladně zavraždil, přišel mi do postele poděkovat. A jak tak nade mnou stál, zdálo se mi v té tmě, že má nějakou divnou tlamu - sáhnu tam, a on v ní měl tu myš! Buď se bál, aby mu zase neutekla a neschovala se, nebo mi ji přišel hrdě ukázat... Když ale poznal, že já vím, zastyděl se a pustil mi svou plešatou a navlhlou přítelkyni do obličeje. Vzal jsem ji a odhodil na druhý konec pokoje. No jak myslíš, myši, pronesl Ludwig hrdelním hlasem, zabořil mi své zadní nohy do břicha a obrovským skokem vyrazil na lov.

Děkuju, Ludwigu, zamumlal jsem. Mě to učila maminka.