Blížila se osmá hodina večerní, já už tak trochu klimbal, znavený z tisícikilometrové cesty - a uslyšel jsem podivné zvuky. Venku stála parta hasičů a téměř potmě instalovala pod barákem nafukovací koláček, do kterého se skáče z domu při požáru. Že by hořelo? Neměl bych vyskočit raději hned, dřív než bude pozdě?
A za chvíli už mi zvonil u dveří hasič. Vykoukl z okna a vysílačkou dával pokyny kolegům dole, kteří desetimetrový koláček přesouvali tak, aby byl přesně pod oknem v obýváku. A protože v kuchyni mám také okno, ještě přidali jeden další. Hasič mi vysvětlil, že z bytu pode mnou bude někdo vyskakovat, ale že není jasné, z kterého okna to bude.
To už z toho byl v domě poprask, spousta lidí se šla podívat i ven. Já to zatím bral jako nějaké podivné cvičení - a pak u mně zazvonili hasiči podruhé, začali si dělat náčrtek bytu a tvářili se děsně vážně. Ujistili mě, že jsem mimo nebezpečí, ale moc přesvědčivě se přitom netvářili.
A nakonec přišli i policajti. Ujistil jsem je, že byt pode mnou vypadá stejně jako ten můj, a tak si také udělali náčrtek, pár věcí přeměřili, ověřili, že vstupní dveře půjdou snadno vyrazit a na náčrtku si vysvětlili, kdo kam jak vtrhne a jakou část bytu bude kontrolovat.
Zmizeli a chvíli byl klid. Už jsem málem zase usnul, když někdo zařval POLICIE! Ozvala se šílená rána, že i Ludwig nadskočil, a po chvíli hluku na místě činu (tj. v tom bytě pode mnou) zase celý dům upadl do večerní letargie. Hlavní hasič před domem dostal vysílačkou zprávu, že nikdo z okna nevyskočí, hasiči sbalili koláčky a šlo se domů.
Tak jsem teď v domě skoro nejslavnější. Vždyť nebýt toho, že jsem byl doma, neměli si policajti jak připravit akci! Do mého bytu na tak strategickém místě chtěl každý nakouknout, každý chtěl vědět, co mi policajti říkali a jak přesně to naplánovali.
Jenomže já jsem asi jediný člověk v baráku, který vůbec netuší, co se včera stalo. Byl tam vrah? Nebo únosce? Koho unesl? Zneškodnili ho? Kdo měl vyskočit z okna? Nevím vůbec nic. Ale mám pro vás alespoň ponaučení, dobrou radu na závěr: Učte se francouzsky. Nikdy nevíte, kdy se odstěhujete do Ženevy. Nikdy nevíte, kdy u vašich dveří zazvoní hasič.
bezva se to cte :))ale zazit by to urcite nikdo nechtel.. n'est-ce pas? :)
OdpovědětVymazat