Začínám si zvykat na krátké zápisy ranní. V rádiu vyhrává Mozartova Sonáta pro začátečníky, nádherná skladbička, též znělka Bernsteinových TV koncertů pro mladé publikum, jsem lehce u vytržení.
Dnes okolo páté hodiny ranní přišel jsem na jednu záludnost v aplikaci, jde o session-proměnné, které se zdály nefungovat, ve skutečnosti se mi session_register z modulu login následně přepisovalo v prependu, hned to musím opravit.
Vstával jsem velmi pozdě, protože jsem pozdě šel spát, a tak jsem se jen stačil osprchovat a ted popíjím čaj (snad ho stihnu dopít, než dorazí Ct), žádná snídaně. Pozor, dnešní důležitý úkol (kromě vylepšení aplikace a psaní dokumentace): napsat na Ynformace o Vzoromilovi (Dallaský zpravodaj to jistí).
Budu muset to ranní psaní omezit, jinak mé zápisy budou dvakrát tak dlouhé, to jest neúnosně dlouhé. Naštěstí v tomto zápisníku dosti je ještě listů, toužících po znesvěcení své čistoty.
Je večer (v sále hrají pár dalších premiér). Odešel jsem z práce brzy, znaven (ach, znaven vším, ja volám smrt a klid), však spokojen s vykonanou prací, Felix vypadá stále lépe a lépe. Honza se ani moc nevztekal, spíše to přijal s poklidem (a možná i s vděčností). Uvidíme, jak se to bude zítra vyvíjet dál. Nutně! je třeba psát dokumentaci, již od rána. Nastínil jsem dnes Ctiradovi některé filosofické podtexty naší práce, nebyl z toho příliš nadšen, však také ony podtexty nesou většinou nějakou negativní skvrnu a vystavují ji na odiv.
Úkol ohledně Vzoromila splněn na výbornou, lehce prskal a sliboval odplatu. jsem tedy zvědav.
Zapomněl jsem si dnes vzít do práce jídlo, takže až teď mám něco teplého (polévku), přes den jsem byl na houskách, čaji, kávě a indiáncích (koupil jsem baleni po 12 kusech, polovina už je pryč). Teď se tedy oddávám polévce hrachové a následně to bude česnečka. Čest a sláva Vitaně. Na ráno mám připravené tři housky, nasadím je opět s tou výbornou provensálskou paštikou.
Též jsem si zapomněl rovnátka a nepříjemně mě bolí zuby. Je mi třeba se polepšit.
Sníh rychle mizí, teď už jsou vidět jen drobné ostrůvky mezi zelení. Třeba se už počasí konečně stabilizuje.
Dlouhé tkaničky mne neskutečně štvou!
Nyní zklamu všechny, kdo tento deník čtou, aby se v něm něco o sobě dozvěděli, protože o nich nic napsati nehodlám. Možná zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat