Ach, deníčku, jak jsem se na tebe těšil, ni vypovědět nemohu!
Den dnešní byl již pracovní, a stejně ještě tolik věcí na zařízení zbývalo! Především tedy komunikační záležitosti povedlo se zdárně vyřešit na všech frontách - mobil zprovozněn (oj, zapomněl jsem si jej v kanceláři, jaký žal), e-mail též funguje, leč zdá se, že zprávy včerejší nenávratně jsou ztraceny, a konečně - a to nejdéle trvalo - i to ICQ za pomoci Prahy zprovozněno bylo. FTP na Javerta krásně funguje, jen ta svá cédečka z Prahy přivezená nemám kde přehrát. Ale i to se jistě ku spokojenosti vyřeší, vždyt tu budu ještě tři a půl týdne.
Ohledně práce - daří se jen pozvolna, jsou v tom věci roztodivné, ale jistě se to časem spraví, rád bych nejpozději ve čtvrtek večer měl hotovou alespoň alfa verzi.
Knihy o józe včera nalezené spolu s tímto zápisníkem budou možná dnes mou inspirací. Skončil jsem brzy, neb očekávaná diskuse o projektu se nekonala. Jest deset hodin večer, upíjím polévku instantní (a zřejmě dám před půlnocí ještě jednu) a užuž kuji plány na zítřek. Krom Felixe již možná čas na diplomku a na pár mailů ohledně školy, však již semestr začal a než naději se, skončen bude a do kruté reality vržen budu, neb thema svých prázdnin letních ještě neznámé mi jest. Že by Švédsko opět? Švýcarsko lepší bylo v mnoha směrech. Rád bych s diplomkou závažněji pohnul, takže možná doma a pracovat...
Rozhodně by nějaký výlet nebyl na škodu, matně se mi vybavuje původní myšlenka a idea výletu "Po Mé vlasti" nazvaného. Původně jednodenní, pak dvoudenní, nu kdožpak ví, jak dlouhý nakonec bude, bude-li vůbec.
Dopíjím druhou polévku. Dnes ani žádné básně nebudou, psaní deníčku mne již sdostatek literárně vyčerpává a nepocituji již přetlaku. Za chvíli józe počnu se věnovati a pak se oddám Ditě a následně spánku sladkému.
Zatím tedy sbohem a na shledanou zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat