Beru do ruky deník, jen abych vypodobnil svůj hrozný noční sen. Jednalo se o jakousi zkoušku na matfyzu, Kryl zkoušel, asi půlhodiny odpovídal jsem na otázky vcelku dobře (nepamatuji si, čeho se týkaly), ale pak přišla otázka poslední, prý: Nechť je dána kalkulačka řešená asociativní pamětí, která umí jen dělit dvěma. Vypište pomocí ní všechny násobky tří. Nezvládl jsem a s hanbou jsem vyhozen odcházel...
Teď už jsem v práci, Internet téměř stávkuje, ozvu se ještě večer.
Pozdvižení bylo s tím Internetem veliké, ale několikanásobný restart bivoje plus pár manuálních úprav všechno spravilo. Jinak dneska práce nic moc, spíš studium než hmatatelné výsledky.
Většina dne byla tajná a nejtajnější, takže dnešní zápis bude velmi krátký. Sbalil jsem se už v osm, tady na pokoji se najedl dosytosti, mimo jiné jsem si v zápalu boje omylem snědl i zítřejší snídani, čert ji vem.
Budu si číst a brzy půjdu spát, krásné věci se mi budou zdát, ne o kalkulačce, ale o J. (asi lépe psát N.).
Předvčerejší báseň (že se k ní tedy stále vracím), tu milostnou, věnovanou, kterou jsem původně hodlal na svém srdci pozdržet třeba do oněmění, nakonec nevydržel jsem a poslal ji na správné místo určení. Však nelituji. Až přeroste zpátky v Praze virtuální kontakt v fyzický, nebude jí třeba, přísahám.
Též na LW myslím, i tento vztah je vzájemný.
Žádné komentáře:
Okomentovat