Jak mi vína a jídla zkazila víkend

Objednal jsem si super luxusní knihu a on je šunt...

Koupil jsem si Velkou knihu o kráse snoubení vín a pokrmů. Nějak jsem si při té internetové objednávce nevšiml, že je to kniha rozměrově malá a navíc brožovaná. Mělo mě to varovat.

Což o to, nápad je to pěkný. Na jedné stránce popis dobrého českého či moravského vína, na protější stránce recept, který se k vínu hodí. Z tohoto hlediska je to opravdu dobrá kniha. Jenomže...

Ty recepty jsou místy divné. Dvacet kuliček černého pepře a nového koření - to znamená 20 + 20 nebo 10 + 10 nebo ještě něco jiného? Máte-li doma trochu smetany [...] vmíchejte celou smetanu - no jo, ale celá trocha smetany je přibližně kolik?

Kniha je plná chybějících čárek. Vím, nezní to příliš dobře, ale pořád lépe než prázdná chybějících čárek. A když už snad na nějakou tu mezivětnou čárku dojde, čirou náhodou není mezi větami. To mě úplně fascinuje, na takový výtvor se dokážu dívat celé minuty: K tomu potřebujete stejně, jako kuchař na lodi, svíčkovou.

Zdrobněliny! Z toho chcípnu! Že na mě šišlají prodavačky v obchodech, na to už jsem si téměř zvykl, ale proč na mě šišlá knížka? K masíčku trochu zeleninky a máme prima obídek.

Posledních stránky jsou věnovány veselým příhodám z natáčení. Prý film o filmu, že je to v módě, ho ho prsk, to jsem se smíchy zakuckal. No ale vážně to je klenot. Příhoda střídá příhodu a ani jedna není vtipná. Kdyby byla některá z nich aspoň trapná, ale kdepak. Pocit trapnosti zůstává spíš z knížky, jejíž milí a hodní sponzoři se tak nějak obtiskli, kam mohli. I recepty dostaly co proto: Pánev odložíme na nerezovou podložku firmy XY...

Jdu si uvařit čaj. Pořádný, bez zdrobnělin, bez koření, bez smetany, bez sponzorů.