Tři příhody navíc, ať nežeru

Jedna z cesty tam, jedna vocamcaď a jedna z cesty zpátky.

Japonská příhoda

V letadle byla spousta Japonců. Možná nějaká delegace. Jeden před uličku vedle mě neustále odkašlával. Vždycky si dal způsobně ruku před ústa a pak pečlivě zkoumal, co si to do té dlaně vykašlal zeleného.

Zřejmě to bylo něco pikantního, protože to pak vždycky slíznul. To jsou ty moderní způsoby léčky, dneska to docela letí.

Česká příhoda

V sobotu se konala ohromná legalize party a demonstrace. O dvě ulice dál jsem potkal zájezd českých středoškoláků. Normnálně si s českými výlety nepovídám, spíš jsem zvědavý, co říkají, když si myslí, že jim nikdo nerozumí (tu příhodu ze sjezdovky už jsem tu vykládal?).

Tentokrát ale šlo o závažné mravní ohrožení, a tak jsem si odvedl stranou jejich dvě učitelky a vysvětlil jim, jak ty dětičky vedou. Do pekla.

Kam si myslíte, že jdete? syčel jsem na ně. Vy nevíte, že se vrháte přimo do chřtánu demonstrantů? To vám jejich rodiče pěkně poděkují, až jim přivezete děti pod vlivem opia!

Pak už jsem jenom z povzdálí pozoroval ten zmatek, jak se učitelky marně snaží velet čelem vzad a hledat únikovou cestu. Ale to už byla slyšet hudba, děti zavětřily vůni, kterou vítr přivál, prostě bylo pozdě. Ale fakt jsem se snažil, a tuto snahu jsem ocenil jedním modrým políčkem.

Švýcarská příhoda

Když jsme se před mnoha a mnoha lety vraceli z nějaké té školy v přírodě, radostně jsme v autobuse zpívali, že už jsme tady, už jsme tu, už jsme zpátky z výletu, a že nás maminka pochválí, protože jsme jako cikáni. Tenkrát se to ještě mohlo. Ale už si nepamatuju, proč jsme byli jako.

Střih, letadlo do Ženevy. Dámy a pánové, za patnáct minut přistaneme na źenevském mezinárodním letišti. Někdo výskl a začal zpívat, zřejmě francouzskou verzi té dětské písně. Hned se několik lidí přidalo. Byl bych se také zapojil, můj hlas je totiž ozdobou každého menšího sboru, ale bohužel jsem neznal slova. Navíc zpívaly pouze ženy, a tak jsem je svým barytonem nechtěl rušit.

Ale bylo to roztomilé. A být těm zpěvačkám o takových padesát let míň, mohlo to být ještě roztomilejší.

5 komentářů:

  1. o padesát let míň? za to by sis šel sednout i ve Švýcarsku!!!

    OdpovědětVymazat
  2. na tvůj zpěv opravdu ráda vzpomínám ty ozdobo. zejména pak na to posměšné: s půvabem andílka svlékla se do tílka, slunce jí osmahlo kůži :-)

    OdpovědětVymazat
  3. To se přece zpívá, že jsou z toho výletuopálení.

    OdpovědětVymazat
  4. No já nevím, Hanko, my to zpívali i v zimě, a to jsme opálení nebyli. Možná že špinaví? Ale proč by nás pak maminka chválila?

    OdpovědětVymazat