Návod na údržbu a přežití

Poslední dobou trávím čas sepisováním návodů a manuálů a přijímáním dobrých rad. Nebo aspoň dobře míněných rad. A takové jsou, jak známo, nejhorší.

Mé zásadní a časem jistě též kultovní dílo nese pracovní název Návod na údržbu a přežití pana Ludwiga W. Pontmercyho, bytu, Ženevy, jejího okolí a vůbec, a má sloužit těm dobrodruhům, kteří budou okupovat můj byt v době, kdy si já budu užívat krásy Turecka.

Takový návod, to není maličkost. Jak Ludwiga krmit, jak mu zprostředkovat výtah, kdy a jak zamykat, komu neotevírat, kde jsou policejní radary, kolik masa je možné přivézt z Francie...

Plus dvě hrsti dobrých rad a ponaučení, jako že nejlevnější vajíčka jsou ta francouzská kupovaná ve Švýcarsku a podobně.

A na oplátku dostávám spoustu dobrých rad, jak přežít Turecko. Kromě těch varovných, jako že padesát stupňů Celsia ve stínu nelze přežít a že nás stejně přepadnou, uvězní, či zabijí, dostávám tipy na zajímavá místa, která rozhodně musíme navštívit, zejména Thxkdlgjs a taky Bakshfhtkd.

Peníze s sebou nesmíme mít téměř žádné, aby nás nikdo neokradl, ale zároveň jich musíme mít hodně pro případ nouze (třeba kdyby nás někdo okradl). S sebou nesmíme nic mít, batoh musí být lehký, ale zároveň s sebou musíme mít haldu nezbytných věcí (jistě, pro případ nouze).

Sice bude teplo, ale v noci bývá chladno. Dva svetry jsou podmínkou. A dvoje boty. Pršet nebude, ale pláštěnka se hodí.

Koluje o mně taková historka, že prý jsem si loni na backpackers-výlet do středního Dánska přivezl v batohu dvoje dámské plesové šaty, skleničky, porcelánové talíře a podobné nezbytnosti. Je to sice pravda, ale kdybychom čirou náhodou při tom putování narazili na nějaký ples, myslím, že by tu historku obě dámy naší výpravy vyprávěly výrazně odlišným tónem. Skautská přípravenost mi není cizí, jen to holt loni nevyšlo.

Balení do Dánska mi ulehčovala skutečnost, že jsem měl přibližné tušení, jak to asi v Dánsku vypadá. O Turecku nemám tu nejmenší představu. Nechal jsem si od Pussy Spacera zkontrolovat svůj seznam věcí, které si chci vzít. Kam si myslíš, že jedeš? vysmál se mi. Však Turecko je civilizovaná země, jistě tam i hotely mají. Les, džungle, pustina, divočina - a ty si bereš after shave? A kde máš busolu, ogare?

A do toho nějaký americký server, který vykřikuje, že v Turecku lze přežít i s pouhými čtyřiceti dolary na den. A pak si z toho vemte nějaké ponaučení, dolary v divočině.

7 komentářů:

  1. já sebou vždy vazovým čajový servis a žehlící prkno - člověk nikdy neví...

    OdpovědětVymazat
  2. 40 doláčů na den? neví vo čem mluví... my jsme měli 100 USD na měsíc, z toho jsme zaplatili 20 na pokutě za řízení skůtru ve třech, 20 za vodnici a ještě mě po příjezdu do evropy 10 babek zbylo... :)

    OdpovědětVymazat
  3. ad [2]: No jóó, ale to jste tam byli o hladu a nespali jste ve tříhvězdičkových hotelech, že...

    OdpovědětVymazat
  4. já Turecko miluji víc než všechny archanděli:-)

    OdpovědětVymazat
  5. ad eminem (1) (nevim, jak se tu pisou hranaty zavorky...): cajoveho servisu do turecka netreba - byl volne k dispozici u ohne i v zakladnim tabore pod Kackarem ca. ve 2000 m n.m.Perte dekujem! doufam, ze neopomenes ve sve prirucce uvest i seznam vybranzch vinnych sklipku tam u vas - at ¨se mam kde ukryt, az me bude michal tahat na kole po tech kopcich :)

    OdpovědětVymazat
  6. ad eminem (1) (nevim, jak se tu pisou hranaty zavorky...): cajoveho servisu do turecka netreba - byl volne k dispozici u ohne i v zakladnim tabore pod Kackarem ca. ve 2000 m n.m.Perte dekujem! doufam, ze neopomenes ve sve prirucce uvest i seznam vybranzch vinnych sklipku tam u vas - at ¨se mam kde ukryt, az me bude michal tahat na kole po tech kopcich :)

    OdpovědětVymazat