Přijede nás navštívit vládní Mareš!

Jaká pocta, jaká čest! Sám ó velký ó místopředseda té legrační české vlády se na nás přijede podívat. Lépe řečeno, my se půjdeme podívat na něj. Taková jako exkurze.

Holešovičky, léto 2003. Kolem nás pobíhá chlápek s kamerou na rameni a snaží se přesvědčit proděkana Sedláka, že ho nutně potřebuje do večerních zpráv (Sedlák se nechá ukecat, a pak ve zprávách stejně není).

Limuzína. Už jede! Petr Mareš se přichází přesvědčit, co zůstalo ze zatopeného zkapalňovače hélia. Vítejte, pane místopředsedo, tady jsme si dovolili, jestli se neurazíte... Ó ne, děkuji, mám vlastní, vysvětluje Mareš a z limuzíny už vybíhá poskok s vládními holínkami.

A teď přijede Mareš do Cernu. Přiletí speciálem? Bude mít zase vlastní gumáky? Prý se s ním můžeme setkat v Glass Boxu v hlavní budově. To jako tam v tom velkém akváriu? Budeme ťukat na sklo a sledovat, jestli Mareš reaguje na zvuky? Můžeme si přinést vlastní krmení nebo se bude nějaké prodávat na místě? Co když bude chtít mít proslov? Bude ho přes to tlusté sklo slyšet?

Třeba nám přijíždí oznámit, že v důsledku nutných škrtů v rozpočtu se chystá i snížení podpory Cernu. Ano, pokud to ještě nevíte, jsem tu placen z peněz českých daňových poplatníků. Třeba řekne: Teď se rozpočítáme a každý druhý domů. Marš dělat vědu v Čechách za průměrnou mzdu!

Ale nejspíš míří k jezeru. Úspěchy Unie svobody skvěle harmonizují s temně depresivním Ženevským jezerem těchto dnů. Vyvalí se vlny zdola, roztáhnou se v šírá kola, a na topole podle skal zelený Majzlík zatleská.