Pátrání po Žertvovi, třetí pokus

Jsme u konce. Přes všechny ty překážky, přes všechny komplikace, přes všechny nejasnosti, přes všechna možná pochybení se mi podařilo skrouhnout počet možných Žertvů na jednoho jediného: toho správného.

Jistě jste lační po pravdě, ale zároveň se trochu bojíte. Nebojte se, pečlivě označím místo, kde Žertvu odhalím, takže včas stihnete zavřít okno svého prohlížeče, dokážete-li to.

Připomeňme si, jak moje pátrání probíhalo. Šel jsem na věc zpříma a rozhodl jsem se, že Žervovi zavolám. Nakonec jsem na to šel přes redakce, kde byli velmi vstřícní a dali mi spoustu tipů. Sekretářky už tak vstřícné nebyly, ale nakonec jsem se probojoval až k žádaným osobám a uzemnilo mě, že si ze mně vystřelili: Tři z nich se mi přiznali, že právě oni píšou Žertvův deníček. Z jistých důvodů jsem k této trojici přiřadil ještě čtvrtého kandidáta a čekala mě poslední fáze.

Jak vybrat toho jediného správného? Pomoc jsem našel při pročítání Žertvových záznamů. Bylo pondělí večer a já pochopil, že se musím vrátit k těm, které vědí nejvíc.

Telefonáty, na které jsem se připravoval, měly být velmi krátké. Otázka - odpověď. To mi stačí. A abych dostal pravdivou odpověď, musela být má otázka položena pečlivě. Samozřejmě. Naléhavě. Na jeden nádech.

Dokázal jsem to. V úterý odpoledne jsem čtyřem ženám položil stejnou otázku. Tři odpovědi nechápavé a jedna do černého: "Ještě ne..." Asi už tušíte, na co jsem se ptal.

"Už se pan ředitel vrátil z Brna?"

Ano, jen jeden z nich byl v úterý odpoledne v Brně. Žertva.

Pokračování: Pátrání po Žertvovi, finální odhalení.