Bon samedi (1/3)

Sobotu jsem strávil skutečně příjemně. Vstával jsem v půl páté odpoledne, do šesti jsem se rozmýšlel, jestli si mám skočit něco koupit, a nakonec jsem vyštrachal nějaká rajčata, jogurt a oříšky, takže jsem nikam nešel. A pak jsem dostal zběsilý nápad pustit si televizi. Následující text je pouze pro silné povahy...

Obvykle je zdrojem mého pobavení italská televize, ale tentokrát si šťovík vítězství odnesla ARD. Zřejmě šlo o nějaký hudební pořad. Na pódiu šaškovali tři chlapi, Olaf se tvářil, že zpívá, Manfred s vervou arytmicky tloukl do dvou bubínků a Bernd se opíral do nějaké supermoderní elektrické kytary bez kabelu. Ještě do toho hrály klávesy, ale už nebyli lidi. Píseň měla chytlavý tón a refrén zněl asi takhle: Ajda dudly dudly dudly, ajda hudly hudly hudly, ajda dudly dudly hudly hudly, ajdadá.

Olaf si zrovna ten večer nechal udělat trvalou a podařilo se mu ve vetešnictví sehnat moc pěkné sáčko sešité z fialových, červených, růžových, tyrkysových a zlatých záplat. Najatý plebs kolem pódia vtipně napodoboval ruch jakéhosi tržiště, selka v kroji popojížděla s trakařem, postarší pár se pohupoval ve větru a babička nabízela levnou kapustu. Bylo to utrpení. Nevěřil jsem, že by tento zážitek mohl být ještě něčím přebit. Jenomže ještě nebylo ani deset večer...

Jména hošíků ze sladké německé skupiny jsou skutečná. Odvážní se nebojí kliknout: http://www.dieflippers.de