Bon samedi (3/3)

Konečně to dopíšu... (tyhle pondělky mě zmáhají).

Vítejte zpátky na ARD. Na nějakém molu sedělo u tři stolků sedm lidí a kolem nich chodila slečna a zpívala jakousi ukrutnost. Taková německá Leona Machálková. Byl bych zase přepnul jinam, kdyby zrovna neobešla prvního páprdu zezadu a nepoložila mu ruce na ramena. Páprda nesměle zvedl ruku a zjihle pohladil tu hebkou ručku... To bude ještě zajímavé, říkal jsem si.

Leona se přesunula k dalšímu, brala pěkně popořadě muže i ženy, a každý z nich stupňoval intimity, všichni dojemně kývali hlavami, někdo posmrkával, slzy v očích. Představoval jsem si, jak Leona zpívá o tom, že všichni brzo umřou nebo půjdou do domova důchodců. Nebo možná zpívala o tom, že německá televize přestává vysílat tyhle "hudební" pořady, to bych se skoro rozplakal i já...

Leoně už zbývali jen poslední dva lidé. Stařeček byl první, kdo se odvážil polibku. Bylo to takové otcovské, pyšné políbení. A pak přišla na řadu Ona. Macatá padesátnice, přetékající z křesílka na všechny strany, se nechtěla nechat zahanbit, chytla Leonku za hlavu, přitáhla si ji k sobě a vlepila jí hubana, až se křehká dívenka zapotácela a na pár vteřin vypadla z playbacku...

Německá televize na sobotní večer. Neznám nic lepšího.