Styly učení (5. díl)

Naposledy, tentokrát o porozumění učivu. Zajímá to vůbec někoho? :-)

Porozumění učivu

F. Marton prováděl v sedmdesátých a osmdesátých letech ve Švédsku sérii výzkumů (rozhovorů a vyplňování dotazníků) s žáky a studenty. Způsoby porozumění učivu rozdělil do následujících čtyř kategorií, z nich první je považována za nejlepší, poslední za nejhorší. Mým respondentům byla předložena tato představa: Dostanete nějaký delší odborný text, vaším úkolem je nastudovat jej (samostudium). Pokuste se odhadnout podle svých dřívějších zkušeností, do jaké kategorie porozumění budete spadat.

Studenti přiznávali spadání k nižším kategoriím při časovém tlaku ("Když už mám něco nastudovat, tak to dělám do té doby, dokud tomu perfektně neporozumím. Když něčemu nerozumím dokonale, mám jenom útržky, jsem velmi nejistá a nedostanu ze sebe téměř nic.")

Zaměření na podrobné závěry

Student je schopen shrnout hlavní myšlenky, doložit, jaké údaje tyto myšlenky podporují, vysvětlit, jaké myšlenkové postupy a úvahy použil, aby porozuměl studovanému textu. Souhlasilo 7 respondentů.

Zaměření na útržkovité závěry

Student je schopen shrnout hlavní myšlenky, ale činí mu určité potíže doložit je údaji, využít argumentů v textu nebo osobní zkušenosti k vysvětlení těchto myšlenek. Souhlasili 4 respondenti.

Detailní popis

Student je schopen uvést výčet hlavních bodů textu, ale zcela selhává, když je má vysvětlit, doložit argumenty. Souhlasili 4 respondenti.

Útržkovitý popis

Student dokáže sdělit několik izolovaných bodů textu, z nichž některé jsou důležité, jiné okrajové; v pročtených poznatcích má zmatek nebo jim neporozuměl. Souhlasil 1 respondent.

Závěr

Průzkum ukázal, že pro respondenty je škola obvykle brána jako nutné zlo, kterým je nutné projít s co nejmenším počtem úrazů. Vadí především nepropojenost na ostatní oblasti života, izolace, jistá akademičnost (učení se pro učení), ale přitom je to zároveň přístup vyhovující, nenutící k přílišné aktivitě. K rozetnutí začarovaného kruhu ("kdyby nebyly známky, nemusel bych se stresovat a učit se narychlo, co za půl hodiny zapomenu", "když se neznámkuje, nemusím se učit") lze jen vzájemnou spoluprácí všech studentů a všech pedagogů, což sice žáci sami chtějí, ale přitom to považují za nereálné a utopistické, a to nejenom proto, že takový přístup od nich vyžaduje vyšší smysl pro vnitřní disciplínu.

Na konci hodiny byl respondentům předložen tento úkol: Zamyslete se nad svými zážitky ze školy a nakreslete obrázek, jak to vypadá u vás ve třídě při vyučování. Nakreslete sebe, pana učitele (paní učitelku) a jednoho nebo dva spolužáky (spolužačky) tak, aby každý zrovna něco dělal. Obrázek můžete doplnit i krátkými textovými popisky.

Kresby už bohužel nemám. Ale jestli něco nakreslíte sami, rád to tu zveřejním. ;-)