Porozumění učivu
F. Marton prováděl v sedmdesátých a osmdesátých letech ve Švédsku sérii výzkumů (rozhovorů a vyplňování dotazníků) s žáky a studenty. Způsoby porozumění učivu rozdělil do následujících čtyř kategorií, z nich první je považována za nejlepší, poslední za nejhorší. Mým respondentům byla předložena tato představa: Dostanete nějaký delší odborný text, vaším úkolem je nastudovat jej (samostudium). Pokuste se odhadnout podle svých dřívějších zkušeností, do jaké kategorie porozumění budete spadat.
Studenti přiznávali spadání k nižším kategoriím při časovém tlaku ("Když už mám něco nastudovat, tak to dělám do té doby, dokud tomu perfektně neporozumím. Když něčemu nerozumím dokonale, mám jenom útržky, jsem velmi nejistá a nedostanu ze sebe téměř nic.")
Zaměření na podrobné závěry
Student je schopen shrnout hlavní myšlenky, doložit, jaké údaje tyto myšlenky podporují, vysvětlit, jaké myšlenkové postupy a úvahy použil, aby porozuměl studovanému textu. Souhlasilo 7 respondentů.
Zaměření na útržkovité závěry
Student je schopen shrnout hlavní myšlenky, ale činí mu určité potíže doložit je údaji, využít argumentů v textu nebo osobní zkušenosti k vysvětlení těchto myšlenek. Souhlasili 4 respondenti.
Detailní popis
Student je schopen uvést výčet hlavních bodů textu, ale zcela selhává, když je má vysvětlit, doložit argumenty. Souhlasili 4 respondenti.
Útržkovitý popis
Student dokáže sdělit několik izolovaných bodů textu, z nichž některé jsou důležité, jiné okrajové; v pročtených poznatcích má zmatek nebo jim neporozuměl. Souhlasil 1 respondent.
Závěr
Průzkum ukázal, že pro respondenty je škola obvykle brána jako nutné zlo, kterým je nutné projít s co nejmenším počtem úrazů. Vadí především nepropojenost na ostatní oblasti života, izolace, jistá akademičnost (učení se pro učení), ale přitom je to zároveň přístup vyhovující, nenutící k přílišné aktivitě. K rozetnutí začarovaného kruhu ("kdyby nebyly známky, nemusel bych se stresovat a učit se narychlo, co za půl hodiny zapomenu", "když se neznámkuje, nemusím se učit") lze jen vzájemnou spoluprácí všech studentů a všech pedagogů, což sice žáci sami chtějí, ale přitom to považují za nereálné a utopistické, a to nejenom proto, že takový přístup od nich vyžaduje vyšší smysl pro vnitřní disciplínu.
Na konci hodiny byl respondentům předložen tento úkol: Zamyslete se nad svými zážitky ze školy a nakreslete obrázek, jak to vypadá u vás ve třídě při vyučování. Nakreslete sebe, pana učitele (paní učitelku) a jednoho nebo dva spolužáky (spolužačky) tak, aby každý zrovna něco dělal. Obrázek můžete doplnit i krátkými textovými popisky.
Kresby už bohužel nemám. Ale jestli něco nakreslíte sami, rád to tu zveřejním. ;-)
začarovaný kruhje to problém - z vlastní zkušenosti vím, že na učitele jsou kladena velmi přísná měřítka: málokdo projde ;) a přitom studenti jsou často neuvěřitelně pasivní a nedá se s nimi absolutně spolupracovat. obecně si ale myslím, že ačkoliv nelze sepsat něco jako univerzální řešení, tak platí: připravený učitel, ochotný diskutovat má solidní šanci "projít", i když je přísný. jakékoliv netradiční zpestření výuky je chápáno jako plus, ale nesmí být zcela samoúčelné. důraz na souvislosti, i kdyby se zdálo, že to jsou spíš drby ;)české školství podle mě není až tak strašně špatné (i když hodně se to liší případ od případu, možná jsem měl prostě štěstí), ale studenti musí mít zájem - pak jim to snad i něco dá :)
OdpovědětVymazat