Bydlím na ubytovně

Z ubytovny je vždycky spousta příhod...

Třeba ta, jak jsem do Cernu první den dorazil v jedenáct večer s batohem a dvěma kuframa a musel jsem si poslepu ubytovnu najít. Naštěstí mi to netrvalo déle než před čtyřmi roky.


Nebo ta, jak v kuchyni visí papír, že kdo si odnese nějaké nádobí, bude vyloučen a veřejně zostuzen. Nikdo si z toho moc nedělá.


Včera večer přestala téct voda. Měl jsem víno, takže mi to bylo celkem jedno, ale najednou bylo všechno víno vypité a já měl děsnou a ukrutnou žízeň. Z kohoutku trochu kapalo, během půl hodiny mi nakapalo půl skleničky. Stejně jsem měl ale děsnou žízeň a bylo mi jasné, že neusnu. Usnul jsem, ráno voda tekla a žízeň mě přešla. Kdo by pil vodu, když teče.


Pračky v pračkovně (či v prádelně, chcete-li) jsou na karty, které dávají na vrátnici. Šel jsem si jednu vyzvednout. Prý už všechny rozdali. Asi si budu muset nějakou tu kartu vyrobit.


Objednával jsem si ubytovnu na konci května. Napsali mi obratem e-mail, že mám smůlu, protože objednávky přijímají až od června. Ať si pošlu mail ještě jednou. Počkal jsem dva dny do června a poslal svůj požadavek znovu. Byl trochu speciální, chtěl jsem ubytování na dva týdny, pak deset dnů pauzu a pak až do té doby, než seženu jiné ubytování. Žádná odpověď. Po několika dnech už mi to přišlo zvláštní, a tak jsem jim napsal znovu, co že se to děje. Ozvali se hned, že prý je moje rezervace v pořádku. Když jsem přijel, chtěl jsem si to ověřit a ukázalo se, že moje rezervace je v pořádku pro ty první dva týdny. Pak už nemám rezervováno nic a ubytovna je zcela a úplně plná. Není šance, že by se našlo volné místo.


To bylo při osobním jednání. Později jsem tam zkusil zavolat a ejhle! Jedno místo se uvolnilo. Budu mít sám pro sebe dvoulůžkový pokoj. Není to škoda, takhle plýtvat místem? Nemluvě o penězích...