Sháním si byt

Hrůza a děs. Všichni mě srdečně ujišťují, že sehnat si v Ženevě byt je zhola nemožné. Jedni radí, že jedině přes realitku, jinak nemám šanci. Druhí radí, že jedině přes inzeráty jednotlivců. Třetí vysvětlují, že pokud nemám známosti, jsem ztracen.

Jsem ztracen.


Zaměstnanci v realitkách neznají slova anglicky. Snažím se být milý a klidný, takže nakonec jsou to většinou oni, kdo mi práskne s telefonem. Některé realitky používají e-mail. Frázi "Bohužel, tento byt je už pronajatý." už mám v krvi. Občas tu přesvědčím někoho z kolegů, aby mi do realitky zatelefonoval a domluvil mi prohlídku bytu. Občas se dokonce povede, že je prohlídka ještě možná. To pak musím jet do realitky, tak si půjčit klíče, najít byt, podívat se do něj, vrátit se do realitky a tam vyplnit formulář, že mám o byt zájem. Kromě toho tam musím vysvětlit, že jsem počestný, kolik mám peněz, kde teď bydlím, proč se chci stěhovat a tak podobně. Většinu dokumentů nemůžu předložit hned teď (nezlobte se, ale právě jsem přijel, dokumenty budou až za pár týdnů) nebo dokonce vůbec (třeba potvrzení o tom, že mám pojistku na domácnost; tu ale nemůžu uzavřit, dokud nebudu mít domácnost).


Pořád se chodím dívat na nějaké byty a pořád o ně projevuju zájem. Vím, že bych si je už ani nemusel prohlížet, jsou všechny úplně stejné. Obvykle nejsou moc pěkné a obvykle nejsou pro mě.


Vřele mi tu doporučují Cern Housing Service. To je taková skvělá služba, která jednou za týden zveřejňuje na webu nějaké inzeráty bez kontaktů, o které je třeba si napsat. Standardní odpověď je pochopitelně negativní, případně zůstanu zcela bez odezvy. To je divné, diví se všichni okolo, když jim to líčím, vždycky to tak perfektně fungovalo... Jo, milí zlatí, jenomže vy už všichni spoustu let bydlíte.


Občas někdo odchází z Cernu nebo se stěhuje do Francie. To si pak padesát lidí z Cernu, kteří zrovna shánějí bydlení, jdou ten byt omrknout a vzájemně na sebe podezřívavě koukají a odhadují, kdo má jaké šance. Ty mé jsou zatím velmi nízké...


Neumím francouzsky, nemám carté de légitimation. Jsem ztracen.


Přiměřeně velký byt 1+1. Realitka se měla už dávno rozhodnout, komu ho přiklepne. Zájemců je dvanáct a oni mezi nimi budou týden vybírat, aby uspokojili sociální blaho celé Ženevy. Kdyby ten byt přiklepli prvnímu, kdo je za něj ochoten zaplatit, udělali by líp.


Další naděje je 2+1 v centru Ženevy. To už bych ovšem potřeboval i auto. Volné až od 1. září. Do té doby asi chcípnu.


A znovu a znovu 2+1. Co v nich budu sám dělat? Ten největší má 75 čtverečních metrů. Asi si tam zřídím luxusní bar a budu každý týden pořádat mejdany.


Anebo že bych přece jenom bydlel ve Francii? Vypadá to tam méně byrokraticky, jenom potřebuju to auto (nedávno tu někdo nabízel auto za flašku). Možná by se mi na vesnici líbilo víc než někde v paneláku?!


(pokračování příště)