Bon samedi (2/3)

Podruhé se hlásím se sobotními televizními zážitky, a to všechno jenom proto, aby si řetězka nevzpomněla, že jsem jí slíbil, že se nechám ostříhat. A taky kvůli 21, aby pochopil, že jsem na víkendovou pixaci blogu fakt neměl čas.

Jak už titulek napovídá, vyvrcholení večera se dočkáte až v dalším díle, kdy přepnu zpátky na ARD. Teď ale o tom, co se stalo, když už mi v hlavě dostatečně hučeli Die Flippers.

Dalším program na řadě: ORF1 a historický film. Možná to znáte: sice jste zrovna tuhle adaptaci nikdy neviděli, ale když tam nějaký mladíček s kordem honí muže s páskou přes oko, určitě hned poznáte, na co se díváte. Když na vás chlap s velkým nosem vykřikne: "A la fin de l'envoi, je touche!", nemusíte sahat po programu a zjišťovat, na co to vlastně dávají.

Přepnul jsem zrovna v okamžiku, kdy za dvěma muži v napoleonských kloboucích přešel vážný muž v esesáckém koženém plášti. Hle, Javert. A támhleten hnusák bude jistě Thénardieu. Ale že nám Gavroche vyrostl! A tohle že má být Marius? Proč je tak starý a ošklivý? Podle imdb bylo údajnému studentovi v době natáčení třicet šest let...

Musel jsem dlouho čekat, než uvidím Jeana Valjeana, ale stálo to za to. Monsieur Depardieu ze všech kladných hrdinských postav, co jich na světě jen je, nehrál snad už jen Julia Fučíka.

Celé to bylo takové podivné, nedosolené. Vzhledem k délce (čtyři díly, celkem šest hodin) bych čekal větší důslednost v kopírování Hugovy předlohy. Ale nejsem velkým zastáncem takového postupu; nejvíc se mi líbí krátká a osekaná verze s Liamem Neesonem a Geoffreym Rushem. Proč tady bylo nutné měnit charaktery postav, to opravdu nevím.

Tak už jen doporučení na závěr: Až to budou dávat v televizi, běžte se ven projít. A až dostanete chuť vidět Bídníky v muzikálovém zpracování, zapomeňte na Gotta s Janečkem a leťte do Londýna. A až tam budete, najdete na West Endu i lepší věci než Les Misérables.