A*L*E*J*A*N*D*R*O

Aby na hodinách francouzštiny nebyla nuda.

Alechandro, volá naše učitelka, vzpomeň si na nějakou restauraci, kterou nemáš rád, a popiš nám ji!

Alejandro si přestane obtahovat písmena a chvíli přemýšlí. Znám jednu Belgie, říká, je takový, taková, bych řekl, že až... dlouhá. A má takové velké, velké dveře. A schody tam jsou, mohu říkat schody?

Schody, kýve učitelka.

Taky znám slovo schodiště, dodává Alejandro a posouvá si brýle.

Schody, schody. A jak to vypadá uvnitř?

Je velká... takový tmavý.

Ty nemáš rád tmavé restaurace, potřebuješ světlo, že?

Co?

Světlo!

Ne, bez světla, je tmavá. A jsou tam sochy.

Sochy v restauraci!

Ano, jsou tam sochy, několik soch, různé. Apošeptoli.

Co?

Apošeptoli, dvanáct apošeptolů z bible.

Apoštolové!

Ano, apošeptoli, a ti tam jsou, to ty sochy.

A nějaká květinová výzdoba?

Žádný květ, žádný výzdoba. Nic.

To je tedy ale ponurá restaurace, že.

Ano, nic. A vepředu je takové... obraz. Víceméně.

Obraz?

Není to obraz. Je to víc obrazů. Takové... takhle a takhle, velké.

Velký obraz? A jak se tam vaří?

Vaří?

Vařit, jídlo, jíst.

Proč jídlo?

Alechandro, soustřeď se. Co děláš v restauraci? Prohlížíš si sochy?

Sochy, ano. A to... taky... e... požhnání?

Požehnání? Alechandro, vždyť ty mi popisuješ kostel!

Ano ano, kostel. Belgický. V kostele se nejí.