Dnes odpoledne mě čekala naditá poštovní schránka s Othellem, Jindřichem, a především s Benešem a Blaženou, roztomilým to párkem pana Shakespeara.
Naposledy jsem Branaghovo Mnoho povyku pro nic viděl v roce 1994, a člověk (hle, třetí osoba) se trochu bojí, jestli to náhodou po deseti letech nebude tak zoufale k nesnesení, jako je dneska Neználek.
Ale není, Emma Thompson ukáže své opálené lýtko a už to sviští. Ta scéna od úvodních titulků k setkání na nádvoří je prostě senzační, sláva Kennethovi, a - buďme féroví - sláva Williamovi.
Navíc jsem včera viděl Jodie Fosterovou v podivném filmu Dlouhá zásnubní neděle. Tedy, ono by se jistě mnohé objasnilo, kdybych to neslyšel zrovna v originálním znění. Takhle vám můžu jenom říct, že se Jean-Pierre ve svých postupech opakuje, ale pořád je to hezké, a že je A. T. opět kouzelná, i když už ne tak okouzlující jako Amélie. Koneckonců, jmenuje se Matylda, nemá lžičku a kulhá.
A nedělejte (Lobo!), že se v těch křestních jménech ztrácíte!
vzals mi vítr z plachet, milý Petře...
OdpovědětVymazat