Byl jednou jeden král a ten měl ženu Ludmilu a kocoura Pascala. Seděl jednou takhle v obýváku v novém županu, byl Boží hod vánoční, a král měl žízeň.
I poručil král Ludmile, aby mu nalila do sklenice vína.
„Ale tvá hlava za to,“ povídá, „jestliže nedoleješ, anebo přeleješ!“
Ludmila vzala láhev s vínem a leje. Vtom přiběhl do pokoje Pascal; zamroukal a zaútočil na zeď, jako by tam byla moucha. Ludmila se po něm ohlédla a přelila.
„Propadlas mi životem!“ vykřikl král. „Ale chci s tebou milostivě naložit, když mi přineseš rybu z kuchyně.“
Co měla Ludmila dělat? Chtěla-li svůj život zachovat, musila pro rybu, ačkoli v kuchyni byla zima. Osedlala si koně a jela kudy tudy.
Přijela do kuchyně a tu vedle lednice byla kuchyňská linka. A černala se tam trouba, a v té troubě seděly řízky.
„Och pomoz, Ludmilo, pomoz,“ volaly žalostně, „zachraň nás nebo tu bídně zahyneme.“
Ona tu hned z koně dolů, troubu otevřela a řízky vyndala.
„Až budeš potřebovat, vzpomeň si na nás, a taky ti pomůžem.“
Ale Ludmila se jen zasmála a řízky sežrala.
já to řikám pořád, že emerika je v úpadku, jezděj tam do kuchyně na koních osvobozovat řízky ! přesně jako v tom afpaku - osvobodit a vyžrat. Věru pěkné věci se tam král s Ludmilou naučili.;) méry krystmes
OdpovědětVymazattady to začíná obsahovat ještě méně děje než blog můj:-)
OdpovědětVymazatKonečně z tebe něco rozumného vypadlo.
OdpovědětVymazatještě že je nezabalila a neusekla!
OdpovědětVymazat