Já už s váma nikam nejdu, povídám, poněváč jdu na vánoční večírek. Ale můžete jít se mnou, je to odsud kousek čtrnáctkou.
Viking Vik by snad i šel, ale od Paželva si vyslechneme zasvěcený výklad, odkud kam vede Staré město, a že překračovat jeho hranice jest velmi nerozumné.
Já už nejdu vůbec nikam, říká Ludmila, já jsem strašlivě unavená.
My musíme v pět ráno vstávat na mši, přidává se Paželv, a tím se to zdá jasné - nikam se nejde. Jenomže Paželv pokračuje: Ale někam bychom zašli!
Ale kam? Do Černý matky Bóží!
Klidně běžte, zívá Ludmila, ale já už nejdu vůbec nikam.
Jenomže pak se stane něco velikého. Paželv totiž řekne: Mají tam cr�me br�lée.
A Ludmila řekne: Jóóó?
~
Za minutu už vcházíme do kubkavárny. Než se rozhodneme, kam si vlastně sedneme a kde si sundáme kabáty, už je tu číšník a zvesela na nás volá: Na shledanou!
A Paželv se opocuje.
Nakonec vybíráme stůl u okna, všemožně se rozusazujeme, a Paželv se třese.
Ludmila si ještě odnáší bundu na věšák a Paželv už to nemůže vydržet.
Já si nejsem jistej, šeptá Paželv a třese se mu hlas, esli voni tady ten krém fakt maj!
Horečnatě listuje jídelním lístkem, a pak se mu zvysoka uleví - maj!
Pch, odfukuje, tak to je teda vopera!
Vopera? ptá se Viking Vik, lačný nových slovíček.
Žádné komentáře:
Okomentovat