Dvě minuty

Máš dvě minuty! Lehám si na podlahu a snažím se být nenápadný. Docela to jde. Kdesi za levou nohou slyším mručení; naštěstí vychází stále ze stejného místa. Jenomže po minutě slyším tlapy - to monstrum se blíží. Usilovně civím do stropu, až mi najednou výhled zastíní jeho hlava. Z pár centimetrů si hledíme do očí, ale jen chvilku. On rozevře tlamu, já zavřu oči. Je konec.

Ještě dvacet vteřin, hulákají, a já se svíjím na podlaze. Snažím se chránit si obličej dlaněmi, ale mám jeho mokrý jazyk všude. I v očích, i v nosu, i v ústech.

Bali je systematik a kliďas. Jen ať se svíjím, on si mě klidně a srdečně olizuje dál.

Teď! Můžu vstát, zmatený, roztřesený, ulepený.

Hodnej pejsek, hodnej. Běž si zase olizovat podlahu, jo?

5 komentářů:

  1. no začátek byl docela jako zajímavej...

    OdpovědětVymazat
  2. ooooooOOOOOOOOoooooommmmmmmmmmmmmmmm..... :o)

    OdpovědětVymazat
  3. koukám:)ps. jak se ti líbí Struktura moderní lyriky? dle mého je to naprosto ženijální kniha...

    OdpovědětVymazat
  4. kalais: Líbí, Baudelaira si čtu pořád dokola. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ten zacatek byl fakt dobrej, zacalo to zajimave ale ten konec nebyl tak dobrej jako ten zacatek,jinak fakt dobry :)::-) :o) :-)

    OdpovědětVymazat