Souboj s lovcem ježků

Je noc. Sedím si tak na lavičce, světlo pouliční lampy spoře osvětluje knihu v mých rukách. Čtu si o tom, jak Dvojra Kriková rozrazila starému Mendelovi, svému otci, hlavu cedníkem. A pak se to stane.

Dvě dívky a pes. Zkracují si cestu k domovu stezkou podél houští. Pes odfrkne, dívka vykřikne. "Ale ne!" volá, "ne, ne, ne! Už zase!"

Jsou pod lampou, čtyři metry ode mě. Dvě dívky a pes. A ten pes, co byste řekli, má v hubě ježka. "Prosímtě," vzpíná dívka ruce, "pusť ho, pusť ho," prosí a zlobí se, bije ho a lomcuje s ním, pláče a vzteká se a dupe a podupává. "To snad ne, už zase!"

A přestože své kamarádce líčí, kolikrát už Kikina chytla ježka, neprojevuje žádnou znalost zacházení s lovcem. Plácá jej přes zadek, domlouvá mu. Pes nereaguje, hledí si svého ježka. Černá se mu u tlamy, ježatý na všechny strany.

Otočím stránku, druhou. Mendel Krik už má hlavu dávno rozraženou, leč ještě žije. Děvčata jsou zoufalá, musím se tedy do věci vložit, však on to starý Mendel ještě vydrží.

"Dovolte mi, drahé dámy, abych vám pomohl." Představuji se jako známý osvoboditel ježků s letitými zkušenostmi, ale děvčata jsou nedůvěřivá. "Jednou držela Kikina ježka tři čtvrtě hodiny," vysvětluje mi, "nic nepomohlo, museli jsme ji hodit do vody..." Na to nemohu odpovědět jinak než obličejem č. 27b - ale děti, to přeci není vůbec žádný problém!

Osvobození ježka je totiž velmi prosté, stačí psovi otevřít tlamu a ježek sám vypadává a peláší do bezpečí. Kikina ovšem, vzrůstem maličká, měla i maličkou tlamu, a tak dostat se do ní nebylo jednoduché.

Nejprve se pokouším o klasický trik, strčit palce mezi psí stoličky. Pes je spokojený, že pořád drží svou kořist, ovšem to ještě netuší, že ty palce, které si tak neprozřetelně připustil k tělu, jej začnou za chvíli dávit, a že tedy bude muset přežvýknout, povolit stisk, a v ten okamžik že bude mít v hubě celou pěst a už prostě neskousne.

Kikina je vzteklá a odhodlaná. Její mezistoličkový prostor žel není z největších, palce tam neprostrčím. Beru si na pomoc páčidlo, klacek, co leží poblíž, ale marně.

Dívka už má na krajíčku, a tak přikyvuje, když se ptám, jestli jí nebude vadit, když Kikince provedu něco, co jí nebude moc po chuti.

Za půl minuty je ježek volný a velmi svižně odfuní do houštiny.

Kikina je nasraná. Ale starejte se o ježka, když vás někdo škrtí a vypadá, že to myslí vážně.

Nejdřív jenom ztuhla. Pak pochopila a snažila se vykroutit. Ale psi se neumí moc kroutit, myslí si, že všechno vyřeší couvání. Na to jsem byl připraven. Když konečně vytřeštila oči, podtrhl jsem jí přední nohy. Spadla jí čelist, ježek byl osvobozen.

Mohu se vrátit ke knize. Má pověst neohroženého muže je zachráněna, ba posílena. Od těch dvou dívek se mi dostává celkem sedmi poděkování.

Je páteční noc, mrholí, jsem v Brně a mám o jednoho ježčího kamaráda víc.