A za třicet vteřin se zvedl krutý vítr a začaly padat kroupy.
Ale bylo to dobře, vzduch se pročistil, a hlavně jsme během té půlminuty zázračně stihli vběhnout do domu. A pak jsme se, za sklem, vzájemně ujišťovali, že zbožňujeme bouřky.
Dneska jsme totiž zase grilovali, a jezdili na motorovém člunu po jezeře, pili víno a gin a vůbec se věnovali důležitým činnostem, které přicházejí na řadu vždy, když přijede nějaká ta vzácná návštěva.
A počítač se zapíná jen občas a chuť či nálada psát je téměř nulová. Takže z dalšího příspěvku udělám jenom nadpis a ten nadpis napíšu v rámci úsporných opatřeních rovnou sem.
To je hrozný, jak je ta Evropa zasviněná těma vesnicema.
To byl on - nadpis, jehož článek se nikdy nenarodí.
Co pata? Ja mam za sebou bezproblemove osudny jedenacty beh, snad se neutopim ve vane :)
OdpovědětVymazat