Ze zápisníku budoucího sportovce.
7.00 Zvoní budík. Vyskoč zvesela a pokoř přírodu!
7.30 Stále ještě v posteli.
8.00 Stane se něco, když začnu běhat až zítra?
8.15 Vyraž do boje, hrdino! Celý svět tě sleduje! Vstávám, dám Ludwigovi nažrat, opláchnu se, vypiju trochu vody, obleču se do sportovního a jdu na start.
8.30 Teď! Vyrážím. Mé kolečko vede po cyklistické stezce, pak kolem školy a obloukem po hlavní zpět před dům. Běžím lehce a radostně.
Na začátku cyklistické stezky stojí dvě děvčata, diskutují a kouří. Kdepak cigareta, pohleďte na mě! A běžím ještě ladněji.
Jsem u školy. Nohy ladně kmitají, ale plíce a srdce má problémy. Sípu, leč nevzdávám se.
Běžím po hlavní. Konec prvního kolečka se blíží, jistě jsem běžel dobrých deset minut. Stačí tři kolečka a svůj třicetiminutový plán mám splněn!
8.35 Dobíhám k domu a nevěřícně koukám na hodinky. Jenom pět minut? Chcete mě zabít? No dobrá tedy, uvidíme, kdo s koho!
Na začátku cyklistické stezky stojí pořád ještě ta dvě děvčata. Už si mě pamatují, zdraví mě, smějí se na mě, a já jim říkám něco morbidně vtipného o těch cigaretách, ale obávám se, že mi přes to mé sípání není rozumět. Přesto udržuji svižné tempo a úsměv na tváři, aspoň dokud nezmizím za rohem.
Jsem u školy a umírám. Doufám, že už něběžím tak rychle, protože šest koleček nemůžu zvládnout.
Běžím po hlavní. Nemám myšlenek, jen si při výdechu mumlám kreténe, kreténe.
8.41 Dobíhám k domu, mám za sebou druhé kolečko. Jak se podívám na hodinky, zatmí se mi před očima, ale běžím dál. Vypadá to, že za třicet minut zvládnu čtyři kolečka. Jsem v polovině!
Na začátku cyklistické stezky registruju ta dvě děvčata, která na mě jistě čekají. Dobře dělají, protože se mi opět zatmí před očima a kácím se k zemi.
Ležím na trávníku. Na něco se mě ptají, ale je mi to jedno.
Sedám si. Ukazuju, kde bydlím. Pomáhají mi vstát a vedou mě domů.
8.45 Opírám se o dveře výtahu a měřím si pulz. Sto dvacet. Pořád ještě se mi motá hlava.
8.49 Sedám k počítači, abych zaznamenal tento příběh. Budiž ponaučením i pro ostatní. Jdu si lehnout.
Hrůza. Ještě, že mi běhání zakázal lékař.
OdpovědětVymazatkrasa. az na tu skolu a slecny s cigaretou sdilime behaci zazitky. budiz nam oceneno aspon to odhodlani...
OdpovědětVymazattřeba já a kamarád-právník jsme si slavnostně slíbili, že tohle nikdy, ale opravdu nikdy provozovat nebudem. a slib je pro mě svatým:-)
OdpovědětVymazatkurva ted budu muset jit taky
OdpovědětVymazatfiksu pojka: Ty taky lékaři na všechno skočíš! Když ti řekne, abys nejedl tlustý a přestal se škrábat na břiše, taky poslechneš?lobo: Cha, co ten sedmý pád? To je, panečku, projekce! Neupřímnost z toho přímo čiší!powhiri, mudrc: Proboha, já mám ještě čtenáře, které neznám??
OdpovědětVymazata co ty dvě slečny, co tě dovedly domů?poučeny tvým zářným příkladem se rozhodly?
OdpovědětVymazatMusím se přiznat, že vůbec netuším, kdy a jak mě opustily...
OdpovědětVymazatnevzdávat, nevzdávat. klidně běhat pomalu.
OdpovědětVymazatvsadím se, že to rozběháš...
OdpovědětVymazatvsadím se, že to rozběháš...
OdpovědětVymazatrada: přikup si k hodinkam takovy to udelatko, co si prazsti taxikari montuji do taxametru, aby se jim kilometry nacitaly zrychlene..:)) (a pak mi dej link na obchod, kde to prodávají, pořídím si taky jedno...)
OdpovědětVymazat