Ranní běh 3

Díky, že jste se mnou

7.00 Budíček. Blabla, ale až bude svítil sluníčko, jistě vyskočím z postele jako spartakiádní cvičenec.

9.14 Start. Přes noc zase pršelo.

Stezka. Běží se mi nebývale lehce, jen mě bolí nohy.

Škola. Dnes snad zvládnu i tři kolečka!

Hlavní. Nezvládnu. Ale stejně je ten svět takový veselejší.

9.19 Pět minut, klasický čas.

Stezka. Zvyšuju tempo, snad jen na deset, na dvacet sekund.

Škola. A zase zpomaluju, a na konci zase zrychluju.

Hlavní. A zpomaluju a zrychluju a zpomaluju. Přerývaně dýchám a nohy mě bolí, ale jinak se cítím fajn.

9.24 Druhé kolečko za pět minut! Na parkovišti vydýchávám. Tep 160.

Myslím to vážně. Nebýt vás, nebýt toho, že to sem veřejně píšu, už bych neběhal. Možná je to k smíchu, běhat deset minut velmi podprůměrným tempem. Asi jo.

Ale což.