Vodu jedině ze skleničky. Znamení nelžou...
Místem, které si Ludwig po delším čase oblíbil, je - překvapivě - jeho improvizovaný pelíšek, taková stará smradlavá proutěná krychlička. Zatímco já sedím po většinu dne u počítače, Ludwig chrní v krychličce o tři metry dál.
Ale nespí tvrdě, jak by se snad mohlo zdát. Jakmile se zvednu, hned nastraží uši a zvažuje, jestli se také nemá vydat na procházku po bytě. On prostě nesnese, že bych snad mohl být v jiné místnosti než on, a přitom jej obvykle vůbec nezajímá, co dělám, prostě jenom přejde do té místnosti, a tam si zase lehne. Nejvíc se mu líbí, když jdu do kuchyně - to se jde nažrat (ostatně já tam chodím za týmtéž účelem) - nebo na záchod.
Dřív prostě na záchodě jenom byl, vyčkal, až dotrůním, a při spláchnutí vystartoval pryč. Ale poslední dobou jej začala fascinovat voda.
Už dřív, při těch vzácných příležitostech, kdy se naložím do vany, se Ludwig pokoušel chlemtat vodu, ale teď se zaměřuje na čerstvou vodu z kohoutku.
Pochopil, co si upíral, když považoval spláchnutí za konec. Teď už ví, že po spláchnutí si myju ruce. Teď už ví, že poteče voda.
A tak zatímco sedím, Ludwig vyskočí na umyvadlo a ducá do mě hlavou, abych si pospíšil. A pak sleduje ten zázrak, jak z kohoutku vytéká proud vody a tříští se o umyvadlo, a čumí na to maličké jezírko a chce se z něj napít, jenomže napijte se, když vám překážejí uši, a tak se tam tak divně zkroutí, aby jej ten proud nepocákal, a aspoň čumáčkem se snaží se té vody dotknout.
A s jakým mňouknutím přiběhne, když si nalévám pití do skleničky! A hned se k ní cpe a chce ochutnat. Tak mu tedy taky natočím vodu, ale ona jej zajímá jen půl minuty, a už chce další, lepší, tu moji.
$$OBR43062$$
A voda do mističky? No to je pod úroveň, už jedině ze skleničky, jako dospělí, a hlavně ne na zemi, někde výš, a nejlépe na nějakém nepřístupném místě, kam se musí lézt, kam se musí natáhnout, kde je aspoň trochu toho nebezpečí.
Byt se mi začíná plnit skleničkami s vodou. Jsou všude. Jestli jste viděli Znamení, asi chápete. Já se jim ubráním. Ať budu kdekoli, stačí jenom natáhnout ruku a mám své dvě deci ve skleničce poslední záchrany. Ale co vy?
(Jo a Ludwigovi asi pořídím nějakou tu fontánku.)
Je kontaminovaná! ;o) Naše kočka chodila pít rovnou z tekoucího kohoutku, nechávali jsme jí téct tenounký pramínek studené vody. :o) A když měla náladu, lovila ji tlapkou a tlamkou. :o)) Jednu dobu nám na záchodě chodila fascinovaně zírat na splachování. Prostě kočky, no... :o) Tak jen dál a houšť, kočičí historky se nepřejí! Ne, takhle to není jednoznačné. Kočičích historek se člověk nepřesytí! ;o)
OdpovědětVymazatproč zase lžeš? ludwig je přeci dávno mrtvý!
OdpovědětVymazatPočkej, až začne chtít čaj...
OdpovědětVymazatenimen: Je na malinách! Teda v krychličce!loar: Čaj nechce, dožaduje se mého mojita...
OdpovědětVymazatAha, tak to už je o stupeň dál než naše kočky :)
OdpovědětVymazatloar: :o)) Kočka to dělala taky! Strkala nám hlavu do skleněné konvice a upíjela čaj! :o) Ale už s tím přestala, naštěstí. :o)
OdpovědětVymazatAlexovi se také napouští voda do umyvadla, aby do ní mohl plácat prackou a upíjet. A na zahradě pije z konve, v níž se chladí víno. To dělá moc rád.
OdpovědětVymazatPřidal jsem fotku zcela živého Ludwiga.
OdpovědětVymazatco je to za vycpanou kočku?
OdpovědětVymazatJsi zlý, zlý!
OdpovědětVymazatTen je krásnej! Krásně barevný a vysoké estetické hodnoty :-)
OdpovědětVymazatnení trochu vyhublej?
OdpovědětVymazatI tobě se zdá hubenej? Doktor říkal, že je v pořádku...
OdpovědětVymazatJe nádhernej! :o) A není hubenej, je akorát!
OdpovědětVymazatLudwig není hubený - Ludwig je strádá ! Jistě už jste slyšeli o osamělých alkoholicích ... co když kocourova obsese vodou je jen transformací jeho citové vyprahlosti ?! Víno mu nechutná, mojito je mu upíráno - co mu zbývá než voda, která smrdí chlorem .... tak pod heslem - když už je hnusná, ať je jí aspoň hodně - smutně přechází od jedné sklenice k druhé a melancholicky (se) upíjí.
OdpovědětVymazat