A je to tady, čili Už to přišlo, neboli Já to říkal, že to tak dopadne

A měl jsem pravdu. To mám z toho, že vás oblažuji nejen příhodami vpravdě (a v Kristu) aktuálními, ale také těmi kostlivci, které mám poschovávané po kapsách jako babička Boženy Němcové, blahé paměti, a vytahuji tu jednoho, onde jiného, abych jimi potěšil vaše pátečně nešťastné schránky tělesné a stránky duševní. Neboť toto je tělo mé...

Tím chci ukázat Malému čtenáři jr., že i já dokážu být krásně rozvleklý a rozmanitě zašmodrchaný. Neboť lapidárnost a sebekázeň není všechno. Důležitá je disciplína.

A jeho výhružka ("Chcete vyprávět?!") mě přivedla k mým železničním anabázím, kteréžto jsem se rozhodl zde vylíčiti a parádně se tím ztrapniti, což používám jako prevenci vůči tomu, kdyby to na mě chtěl vytáhnout někdo cizí a účelově mě tak očernit. To se raději přiznám sám.

Tehdy to přišlo. To ještě není ta příhoda. Tohle je zatím metapříhoda, tj. pořád se patlám na začátku. Nepsal jsem o tom už náhodou?! To je to, co přišlo, už nevím, o čem všem jsem tu psal!

Věnoval jsem tedy chvilku vyhledávání a zjistil, že o různých vlacích jsem tu psal už asi desetkrát. Ale o tomhle náhodou ještě ne. Tak se pohodlně usaďte a poslouchejte. Jest pouze ironií osudu, že si vyslechnete zcela jiný příběh, než jsem měl v úmyslu psát. Holt jsou takovéhle úvody vyčerpávající. Snad příště.

Jsem takový vlakový ignorant. Obvykle jsem jezdil jenom autobusy, auty, na kole, nebo rovnou letěl letadlem. Vlaky pro mě zůstávaly záhadou. Třeba to, že si koupíte lístek a neřeknete na kdy. Prostě do nějakého vlaku nasednete a je to. A když se nevejdete... tak vlastně ani nevím. Já se vždycky vešel.

Okouzlen touto geniální vymožeností přišel jsem jednou na pražské Hlavní nádraží a zakoupil si zpáteční jízdenku do nějaké připražské vesnice. Jak já si to vychutnával! Koupil jsem si lístek a neřekl na kdy!

Lístek ale při bližším ohledání ukazoval řadu nesrovnalostí. Například tvrdil, že je nutné se do Prahy vrátit zpátky nejpozději druhý den ve čtyři ráno. Přiznám se, že jsem to nějak neměl v plánu. U pokladen zase fronta, kdo to má vyřizovat, holt si na cestu zpátky koupím nový lístek. Ale proč?

Až později mi jakýsi dobrodinec vysvětlil, že doba platnosti jízdenky se nějak odvozuje od délky cesty. A tohle bylo fakt kousek.

A tak jsem si tedy druhý den ve vesničce koupil jednosměrný lístek do Prahy a lebedil si, že jsem zas tolik peněz neprošustroval. Leč nebyl by to ten správný dobrodinec, kdyby mi neprozradil, že jsem klidně mohl na tuhle cestu použít místo lístku svou lítačku. Člověk se stále něco učí.

Od té doby si na vlaky dávám pozor. I vy se před těmi kovovými oři v oblacích páry mějte na pozoru. Ze země plné tulipánu vám přeji krásný víkend. Nezapomeňte si podat ruce. Aspoň dvakrát.