Houslový koncert

To tu snad ještě nebylo: Cizí historka! Přestože nikoho ze jmenovaných lidí osobně neznám, údajně existují...

Zdeněk byl houslovým virtuosem. Géniem. Tak to chápal Zdeňkův otec, když mu Zdeňkův učitel houslí potvrdil, že je Zdeněk tak dobrý, že nepotřebuje cvičit doma. Kam se hrabe na našeho strýce Rudolfa, který cvičil několik hodin denně a dnes fidlá druhé housle ve filharmonii.

Učitel houslí byl totiž chápavý člověk. Peníze, které Zdeněk dostával od svého otce na hodiny houslí, si s učitelem již několik let dělili na půl.

Zdeňkův otec jednou v hudebninách furiantsky koupil jeden Paganiniho houslový koncert (Dejte mi to nejtěžší, co máte!). Do synka génia je třeba investovat.

I stalo se, že jednou přijel na návštěvu strýc Rudolf. Zdeňkův otec se nadmul pýchou. Teď nastala ta správná chvíle se pochlubit. Tu máš, hrej! vrazil Zdeňkovi do ruky noty. Paganini, utrousil jen tak mimochodem ke strýci Rudolfovi.

Zdeněk se chopil houslí, ze kterých už téměř vyrostl. Neznalý not, spustil divokou jízdu smyčcem po strunách. Zdeňkův otec, hudebního sluchu nemaje, kýval zasněně hlavou mimo rytmus.

Dost! vykřikl po chvíli strýc Rudolf a obrátil se na Zdeňkova otce. Ty nemáš rozum? Nejtěžší houslový koncert na světě! Chceš to nebohé dítě strhnout?!

Krásně si hrál, Zdeňku, ale už to stačí, zbytečně se neunavuj. Běž si hrát, pokračoval. I strýc Rudolf byl totiž chápavý člověk.