Jak lehce přijít o pas

Easy-peasy, frnk a už je pryč.

Že chci jet do Turecka, to už víte. Že mi turecký konzulát v Curychu dal blbé telefonní číslo na turecký konzulát v Ženevě, to jste se právě dozvěděli. A že se mi ten konzulát nakonec podařilo vypátrat nedaleko Carrefouru, to už je informace, kterou si do ženevského kontextu dokáží zařadit jen ti vyvolení (mimochodem, zpáteční letenka Praha-Ženeva teď stojí bez letištních poplatků 3 tisíce Kč).

Na konzulát jsem přišel takhle jednou odpoledne, už měli zavřeno, ale formulář mi ještě dali. A úředník za přepážkou se mi svěřil, že neví, kolik mě to bude stát.

Formulář jsem vyplnil s pečlivostí sobě vlastní, ba i fotku jsem nalepil, a šel znovu na konzulát. Tentýž úředník si ode mně vzal formulář, pas a občanku a požádal mě o dvacet pět franků.

Jeho znalosti francouzštiny nebyly nijak ohromující, a tak jsme si povídali střídavě francouzsky a anglicky. Twenty-five, povídá, a já mu dávám twenty-five.
- Nene, twenty-five, to je málo!
- Však to je twenty-five!
- Nene, ještě deset!
Přidávám tedy ještě desetifrankovku.
- Taktak, twenty-five. Víza budou mezi druhou a třetí odpoledne.

V půl třetí tam jsem opět, ale povídám si jenom s mluvítkem na chodbě.

- Přišel jsem si pro pas.
- Pasy se vydávají od tří hodin.
- Ale vy jste říkal...
- Nene, až od tří. Od tří do půl čtvrté.

To byl pátek. V pondělí ve čtvrt na čtyři jsem tam už počtvrté. A zase mluvítko.

- Přišel jsem si pro pas.
- Svůj pas už jste si vyzvednul.
- Éé cože? Já jsem si přišel pro svůj pas!
- Však už jsme vám ho dali, hezký den.

Milé, že? Znovu jsem zazvonil.

- Haló, ale já svůj pas opravdu ještě nedostal!
- Ale ano...
- Ale ne!
- Tak pojďte dál.

Úředník, který podle mého hlasu moc dobře poznal, že jsem si svůj pas už dávno vyzvedl, při mém spatření jen pokýval hlavou.

- No jistě, vy už jste si svůj pas vyzvedl.
- Nevyzvedl!

Takže jsem bez pasu. Ztratil se nebo byl ukraden, vždyť je to jedno.

- Vyzvedl jste si ho včera!
- Ale včera byla neděle!

To jej trochu zviklalo. Na takový protiútok nebyl připraven. Mé zoufalé oči zachytily hromádku pasů na stole. Ten navrchu je zelený, zprohybaný - že by?

- Támhle je můj pas!
- Tohle? Ale prosímvás...

Byl to můj pas. Dostal jsem jej zpátky a dokonce v něm mám i to vízum.

- Divné. Jsem přesvědčen, že jste si svůj pas již vyzvedl. Promiňte.