Nepij, když to neumíš

No, jak to vlastně, ehm, prostě jsem se včera ztřískal.

Nejdřív to vypadalo na docela nezávadnou akci, začátek ohlášen na osmou, konec na desátou, protože pořadatelé se dnes vydávají na dlouhou cestu autem a potřebují být čilí. A že nepiju pivo, tak jsem si měl přinést vlastní opojení. Sáhl jsem po lahvi australského červeného (Shiraz-Cabernet sauvignon) a v osm nula pět už jsem zvonil u příslušných dveří. Žel, ukázalo se, že jsem přišel poslední a mí tři přátelé mají značný náskok.

A tak jsme pili české pivo a australské víno, kouřili egyptské cigarety, užírali francouzskou šunku, kecali a nadávali na Švýcarsko. Na přetřes pochopitelně přišly i školní historky (o čem si taky povídat, když jsme na vojně nebyli), a jak čas ubíhal a jazyky se zaplétaly, nabývalo to všechno na obludnosti, takže když se jeden smrtelně vážně tvářil, že bývaly doby, kdy vypil dvaadvacet panáků vodky za večer, tak jsme se my ostatní smrtelně vážně tvářili, že mu to věříme a že sami máme daleko horší zážitky, o kterých nevypravujeme jen z vrozené skromnosti.

Až na mě, já totiž takové zážitky vůbec nemám. A když piju láhev vína, tak obvykle ve dvou. Málo piješ, vytýkali mi, když jsem měl za sebou půlku lahve a bylo mi velmi dobře. Ale přece tu lahev nepotáhnu zpátky - a tak do mě začal proudit i ten zbytek drahocenné tekutiny a mě začínalo být trochu špatně.

A pak jsme zjistili, že už je hodina po půlnoci, akce byla prohlášena za ukončenou (už nebylo co pít), já se omluvil z poslední kleopatry a v dešti kvapně zmizel domů. Bylo mi jasné, že buď budu celou noc naříkat a zítra se mnou nic nebude, nebo si budu muset ulevit. Zvolil jsem variantu bé, spalo se mi skvěle a dneska se cítím docela v olrajtu. Ale ten včerejší večer se zařadil zřejmě hned na druhé místo v žebříčku mých nevhodných opileckých úletů. Zcela bezkonkurenčně vede družba v Bratislavě před pár lety, kdy jsme seděli v jakési putyce a neustále se s námi kamarádili noví a noví Slováci a nosili nám nové a nové panáky. Tehdy jsme nad mísou skončili všichni. Tedy všichni Češi. Ti Slováci tam zřejmě sedí ještě dneska.